No control. ✓

Část 15.

Když ji tu noc Ginny Weasleyová už podruhé s obavami vzbudila celou zpocenou a udýchanou, rozhodla se, že už se nevydrží v posteli převalovat ani další minutu. Po tmě se nasoukala do tenisek, přehodila si přes pyžamo dlouhý pletený svetr a s tichým oznámením polospící Ginny, že jde chvíli na vzduch, se vydala ven. Jakmile však dovřela dveře, málem zděšením vyletěla z kůže. Pár centimetrů před ní stál Fred Weasley a s překvapeným pohledem ji pozoroval.

,,U merlinových vousů, co tady děláš?" pošeptala a chytila se za srdce, aby ukázala, jak moc ji vyděsil.

,,Stalo se něco? Vzbudil mě křik," vysvětlil a sklopil hůlku, aby jí nesvítil do tváře. 

,,Špatný sen," vysvětlila prostě, ,,potřebuju chvíli na vzduch."

,,Následuj mě!" vyzval Autumn a ta váhavě začala stoupat po schodech za ním. V horním patře, kde se mimo jiné nacházely i korálově modré dveře s cedulkou Fred a George, byly půdní dvířka s lankem, za které když jste zatahali, spustily se k vám dřevěné schůdky. Chlapec zasalutoval a ona se vydala vzhůru. Na pár sekund se ocitla v naprosté tmě, než se vedle ní vynořil Fred, který švihnutím hůlky vyslal plamínek k několika lucerničkám zavěšeným ze stropu a ty tlumeným světlem ozářily celou podkrovní místnost.

,,Páni," vydechla Autumn a rozhlížela se kolem sebe. Podlaha i stěny byly vínové barvy. Po stěnách v rámečcích visela spousta fotografií a na poličkách se pyšnily nejrůznější nevšední předměty; od křišťálových lahviček s tekutinami nejrůznějších barev, přes zvláštně vyhlížející cukrátka až po sušené drápy nějakého neidentifikovatelného zvířete. co ji ale nejvíce zaujalo byl bílý pletený kobereček uprostřed místnosti, na kterém bylo seskládáno hromadu barevných polštářků. To nejnápadnější však bylo okno, nacházející se přímo nad ním. 

Fred Weasley, který mezitím zaklapl dvířka a vyskočil na nohy se vydal až ke koberečku a hupsl do hromady polštářků, ,,Vítej v srdci doupěte."

,,Tak tohle je vaše hnízdečko?" prohlížela si jeden z rámečků, na kterých vysmátému Georgovi z prstů sršely fialové jiskřičky.

,,Hnízdo, klubovna, pracovna.. říkej si tomu jak chceš," poklepal vedle sebe. Autumn se nervózně usadila kousek od něj.

Fred se natáhl a pohled směroval do okénka nad nimi, ,,Mohl bych tu ležet celé roky a nikdy by mě to neomrzelo."

Rudovláska se po jeho vzoru taky natáhla na záda a nahrnula si pod hlavu pár polštářků. Bylo to úchvatné. Nad nimi svítilo jasné hvězdné nebe. Chlapec opět mávl hůlkou, čímž zhasl všechny lucerničky a místnost tak nyní ozařovala pouze slabá měsíční záře.

,,O čem se ti zdálo?" promluvil do ticha.

Autumn otočila hlavu a střetla se s ním pohledem. Měla pocit, že ho to opravdu zajímalo. Všechno jí to rázem přišlo tak vzdálené; jako by žádné problémy neexistovaly. Jenomže oni existovaly.

,,Ty sny se stále vracejí," začala a ani jeden z nich neuhýbal pohledem, ,,většinou nejsou nějak konkrétní.. Ale dnes byl. Byla jsem v našem domě, kde s otcem bydlí-.. tedy, kde jsme bydleli. Všechno bylo jako dřív, ale pak se tam objevila ona," zakvíkla a on nepatrně přikývl hlavou, jako by jí ujišťoval, že ví, koho myslí.

,,Viděla jsem, jak ho zabila," vysoukala ze sebe a dlaní si otřela zbloudilou slzu, ,,to proto tu jsem. Chce mě taky najít."

Fredu Weasleymu se v očích odrážel soucitný pohled. Pozoroval dívku, jak se v jejích uslzených tmavých očích zrcadlí stříbrný třpyt.

,,Možná vás tím vystavuji nebezpečí," pokračovala, ale on jí skočil do řeči.

,,Nikdo by v tom neměl být sám. Přes všechno čeho se bojíš," konečně přerušil jejich oční kontakt a otočil hlavu zpět k oknu, ,,tady se ti nic nestane," dokončil téměř až přislibujícím tónem.

Autumn ještě několik okamžiků koukala na jeho tvář, než i ona přenesla svou pozornost zpět na hvězdnou oblohu. Ani netušila, jak dlouho tam pak v tichosti leželi, nakonec ale upadla do říše snů a tu noc už spala jako nemluvně. Zdálo se jí o hvězdách.

...

Probral ji hluk kdesi z dálky. Když se posadila a protáhla, zarazila se. Nenacházela se už v podkrovní, nýbrž zpět v Ginnině pokoji. Dál už nad tím však nepřemýšlela; hluk zespod, jako by snad víc a víc sílil. Dívenka na druhé posteli ještě zhluboka oddechovala, tak se co v největší tichosti převlékla a vydala se po schodech za zdrojem hluku. Už ve druhém patře spatřila v obývacím pokoji spoustu cizích lidí.

,,Zlatíčko, tak už jsi vzhůru," vynořila se z davu známá tvář paní Weasleyové, ,,dovol, abych ti představila bábi Prewettovou!"

,,Ráda vás poznávám," stiskla ruku staré ženě se zářivě šedými vlasy. Bábi Prewettová se k ní přiblížila, a štípla ji do líčka, ,,To se na ni podívejme, jaká krásná mladá dáma. Čípak je to nevěsta?"

,,Autumn!" zachránil ji pan Weasley, ,,Nechtěla by si s chlapci zajet pro stromek?"

Bábi Prewettová se však nenechala jen tak odbýt, ,,A jak že si říkala, že se vlastně jmenuješ, děvenko?"¨

,,Neříkala, Autumn. Autumn Lestrangeová," vydala ze sebe dívka rozpačitě, snažíc se nevnímat palčivou bolest v tvářích z dalšího štípání.

,,Lestrangeová?" zopakovala zamyšleně, ,,Lestrangeová, kde jsem to jen slyšela?"

,,To je- aaauu," ozval se Ronald, který si teď s ublíženým výrazem třel zátylek, kam mu přistál pohlavek od paní Weasleyové. 

,,Ráda pojedu pro stromek!" vyhrkla Autumn ukvapeně, popadla chechtající se dvojčata za ruce a táhla je pryč z obýváku.

Nikdy byste neřekli, že by se do Doupěte vlezlo ještě více lidí, ale pravda byla jinde. Než se dokázala vymotat z kuchyně a seznámit se snad se všemi rodinnými příslušníky Weasleyovích, uplynula snad dobrá půl hodina. Jásala, když se konečně dostala až ke dveřím, protože ještě by se seznámila s někým dalším, vybouchla by jí z těch informací hlava.

♠►♠►♠