No control. ✓

Část 8.

Příštího dne, když Autumn s Kirou vstoupily do Velké síně, okamžitě si na ně všichni začali ukazovat a šeptat si.

,,Oni to vědí," zahuhlala Autumn.

,,Zdá se, že novinky se tady šíří rychlostí blesku," Kira nějakému chlapci poblíž nich vytrhla nejnovější výtisk Denního věštce.

,,Magnulius Frox, ministerský bystrozor, byl včera v noci ve svém domě, nedaleko Londýna chladnokrevně zavražděn bývalou smrtijedkou, Bellatrix Lestrangeovou. Bellatrix Lestrangeové se teprve před pár dny podařilo uniknout z Azkabanu. Exkluzivní zdroj nám také prozradil, že Frox a Lestrangeová spolu mají dceru, která aktuálně navštěvuje školu čar a kouzel v Bradavicích! Jaké další tajemství vyplavou napovrch?"

,,Zdá se, že tady nikomu nic neunikne," procedila skrz zuby Autumn.

,,Prostě si toho nevšímej," Kira ji chytila za ruku a společně se vydaly ke Zmijozelskému stolu, ,,to by mě zajímalo, kdo je ten exkluzivní zdroj."

,,Myslím, že nemusíš chodit daleko," z druhého konce ji se samolibým pohledem pozoroval Draco Malfoy.

,,Myslíš že to byl on?"

Autumn pokrčila rameny, ,, Můžu to zjistit."

Zraky všech se teď upírali na ni. Svižnou chůzí si to linula přímo k chlapci.

,,To si byl ty?" Vyjela po něm a odstrčila přitom Pansy Parkinsonovou z cesty. Draco pomalu vstal a stanul jí tváří v tvář.

,,To si byl ty?!"

,,Nebyl," odseknul dívce.

Autumn k němu přiskočila a natiskla mu svou hůlku ke krku, ,,Lžeš!"

,,Mysli si co chceš. Pravdou ale je že jsme rodina a o tu se u nás staráme!"

Síní se rozneslo hlasité Expelliarmus. Hůlka jí vyletěla z ruky a vysokým obloukem padla do rukou profesora Snapeov. Věnovala Dracovi poslední dlouhý pohled, otočila se na patě a vydala se pryč.

,,Já to říkal, je stejně šílená jako její matka," křikl kdosi.

Když došla až ke Snapeovi, vzala si od něj hůlku zpět.

,,Za tohle si vysloužíte školní trest. A strhávám Zmijozelu deset bodů."

...

Následující týdny by raději nezažila. Chodila sem tam jako tělo bez duše. Ze všech stran slyšela pomluvy směřující na její osobu. Po dva týdny každý večer proferosu Lockharovi pomáhala třídit jeho spisy aby si tím odpykala svůj trest. Jediný, kdo s ní promluvil byla Kira. Většina studentů ji považovala za bláznivku.

Jednoho listopadového prosince; to se zrovna vracela od Lockharta; spatřila v prázdné společenské místnosti sedět Draca Malfoye. Seděl na dlouhé pohovce u krbu. V modrých očích se mu odrážely tančící plameny.

Už už si myslel že ho mine, když se pohovka vedle něj prohnula pod tíhou jejího těla. Několik minut seděli mlčky.

,,Bellatrix tě chce najít," promluvil tlumeným hlasem, když se přesvědčil, že je nikdo neposlouchá.

,,Chce mě najít, nebo mě chce najít a zabít?"

,,Těžko říct co se jí honí hlavou," pokrčil rameny, ,,ale ne dokud si v Bradavicích. Je sice šílená, ale ne tolik, aby nevěděla, že setkání s Brumbálem by ji stálo život."

Autumn se k němu natočila a tím ho přinutila, aby se jí podíval do očí.

,,Draco, já ale nechápu proč mi to říkáš. Mělo to být varovaní? Nebo.. jsem z toho všeho prostě zmatená, chápeš? Ještě před nedávnem bylo všechno tak, jak má být. A teď je můj otec mrtvý. Moje matka, kterou jsem celý život měla za mrtvou žije a je tak docela cvok. Díky čemuž ostatní zřejmě vyvodili, že i já jsem cvok. Všechno v mém životě se hroutí, jako domeček z karet.." dostala ze sebe dívka a po tváři se jí skutálela slza. Plameny v krbu pomalu vyhasínaly a společenská místnost pomalu upadala do tmy.

,,Matka mě požádala, abych na tebe dohlédl. Říká, že jsme teď jediná rodina kterou máš. Víš, Bellatrix jí toho večera pověděla, že jsi porod nepřežila. Že žiješ se dozvěděla až když si nastoupila do Bradavic. Ráda by prý poznala svou neteř," ta všechna slova z jeho úst zněla tak zvláštně. Nedokázala za jeho hlasem rozpoznat žádnou emoci. 

Autumn seděla zcela nehybně, pozorujíc poslední slabý plamínek, ,,Já se o sebe dokážu postarat sama, nepotřebuju nikomu přidělávat starosti."

 ,,To máš štěstí, protože já se s žádnou holkou otravovat nebudu."

Chlapec na ni zůstal zaraženě zírat, Autumn se začala tiše smát.

,,Něco k smíchu Lestrangeová?!"

,,Už jsem se začínala bát, že v těle Draca Malfoye existují nějaké emoce," vykoktala ze sebe. Ještě než poslední plamen definitivně dohořel a místnost upadla do tmy, spatřila i na Dracově tváři chabý náznak úsměvu.

A pak se stala ta nejvíce neuvěřitelná věc na světě. Nejprve si myslela, že má Malfoy nějaký záchvat, když ji chytl za rameno, ale když ji pomalu obejmul, zůstala jen zkoprněle sedět.

Vnímala jak chlapec přerývavě dýchá. Kdyby mu mohla vidět do tváře, přísahala by, že zadržuje pláč.

,,Voldemort se vrací," zašeptal po dlouhé chvíli do jejich vlasů. Nemohla tomu uvěřit. Draco Malfoy se jí svěřoval. Nějak však tušila, že tím jeho slova nekončí. Zvláštní, jak se každý může v pouhé vteřině stát někým tak křehkým a zranitelným. Zhluboka se nadechla a rozhodla se mu jeho obětí opětovat. Ovinula své paže kolem jeho těla.

Na krku ucítila první chlapcovu slzu. Takže se nepletla. 

,,Chtějí, abych se k nim přidal."

A to byla poslední slova, které jí ten den řekl. Chtěla mu odpovědět, že nemusí, že je to pouze jeho volba, ale zůstala zticha. Někdy je ticho prostě nejlepším způsobem, jek někoho můžete podpořit. 

A tak tam seděli v objetí. Netušila jak dlouho, ale přišlo jí to jako celá věčnost, než ji Draco Malfoy pustil a v beze slov odešel.

►►►◄◄◄