No control. ✓

Část 16.

Ford Anglia byl starší modrý vůz, který pan Weasley speciálně upravil tak, aby se mohl vznášet; ba i se dokonce stát neviditelným. Bylo to jeho největší dílo. A právě tímto dílem se teď řítili mezi stromy.

Autumn křečovitě svírala boční držadlo na zadním sedadle a modlila se, aby dnešek přežila. Každou chvílí George  zamezil čelní srážce se stromem tak prudce, že se nedobrovolně namáčkla na Rona, který se však tvářil, jako by vše bylo v naprostém pořádku.

,,Už jsi to někdy řídil?" Ujišťovala se pobledlá dívka, ale nebyla si jistá, jestli opravdu chtěla znát odpověď.

,,No, většinou řídím já," ozval se Fred na sedadle spolujezdce. Takže neřídil.

Na žádné další slovo se však dívka už nezmohla. Bála se totiž, že kdyby znovu otevřela ústa, slovo by nemuselo být to jediné, co by z ní vyšlo.

,,Tady to bude stačit," odvětil chlapec vedle ní. Ta věta pro ni byla jako zvony andělů. Potom, co George prudce zabrzdil, vyskočila z auta a s předklonem se opřela o nejbližší strom.

,,Nikdy jsme tak ráda necítila zem!" Zvolala, když z auta vystoupili i chlapci.

,,To přeháníš," bránil se George, ,,náhodou mi to šlo!"

S vybíráním stromku jim nakonec příliš nepomohla. Zůstala sedět na kapotě auta se snahou, připravit svůj žaludek na zpáteční cestu. Chlapci se jí mezitím ztratily někde mezi stromy.

Autumn sebou trhla, když za sebou uslyšela křupnout větvičku. Seskočila na zem  a obešla auto, ,,To jste vy?"

Odpověď však nepřicházela. Navíc by vsadila boty, že chlapci odešli opačným směrem. Pomalu se vydala k houští, když v tom z něj kdosi vyběhl a srazil jí vší silou k zemi. Na pár sekund zahlédla jeho tvář, byl to nízký tmavovlasý muž s krysím obličejem. Pomalu se k ní skláněl, když zaslechl nějaký hluk a lusknutím prstů byl ta tam. Autumn se snažila popadnout dech (dneska to nebylo poprvé). Kdo to byl? Sledoval je? Pokud ano, mohl patřit k její matce?

,,Koukej, jakého krasavce jsme ukořistili!" Zvolal Ron, táhnoucí za sebou mohutnou jedli, když však dívku spatřil ležet ve sněhu na zádech, překvapeně se zarazil, ,, vážně je ti dobře?"

Autumn vyškrábala na nohy a bez jediného pohledu k chlapcům, nastoupila do auta. Byla tak zmatená a vyděšená zároveň. Rozhodla se však, že by nemělo smysl je s tím zbytečně zatěžovat. Po cestě domů proto už nepromluvila ani slovo. Před očima stále viděla mužovu odpornou krysí tvář.

Jen co přijeli a sundali stromek z auta, seběhlo se kolem nich spoustu lidí. Autumn se v rychlosti, aby už nemusela čelit babí Prewettové, vytratila a zamířila si to do kuchyně, kde spatřila paní Weasleyovou s Ginny, jak stály u sporáku a něco pekly. Ani jedna z nich si jí nevšimla, tam se prostě vydala po schodech až do Ginnina pokoje, kde sebou mrskla na postel.

,,Kdyby jsi jen věděl!" Postěžovala si kocourovi, který seděl na okenici a líně za ní otočil hlavu.

Dost vážně uvažovala, že Weasleyovím poví o tom, co s dneska stalo, ale nakonec to zamítla. Už tak může být vděčná, že ji tady nechali a ještě aby jim nedej bože zkazila vánoční svátky. Navíc to mohla být jen náhoda. Třeba je ten muž vůbec nesledoval. Třeba to byl jen náhodný kolemjdoucí. Čaroděj.

....

Hosté, jak zjistila z pohodlí své postele, naštěstí odjeli hned toho večera. Paní Weasleyová zřejmě měla za to, že je jí nevolno díky jízdě v autu a byla za to ráda; neměla náladu komunikovat s cizími lidmi. Jakmile si však byla stoprocentně jistá, že je návštěva pryč - sledovala je z okna- seběhla schody dolů.

V kuchyni to náramně vonělo a Autumn si uvědomila, jaký hlad vlastně měla.

,, Už je ti lépe, drahoušku?" Paní Weasleyová starostlivě vzhlédla zpoza novin.

,,Je mi líp, " usmála se na ni a posadila se ke stolu, vedle Ginny.

,,Právě jsme rozebíraly Zimní ples," zakousl se Percy do topinky s marmeládou.

,,Ty půjdeš?" Zeptal se dívky pan Weasley a celá rodiny sledovala, jak se Autumn malém zadusila máslovou sušenkou, kterou právě hladově hltala.

,,Ano, nejspíše ano," přitakala a usrkla si horkého čaje.

,,Někdo tě pozval?" Paní Weasleyová zvědavě odložila svůj výtisk na stůl. Autumn pouze přikývla.

,,Pozval ji Oliver Wood," nechal se slyšet Fred Weasley, aby uhasil matčinu zvědavost.

,,Není to ten váš kapitán?"

Na to dvojčata jednohlasně přitakala. Autumn se cítila trapně, nesnášela být středem pozornosti; ,,A vy jdete?" Nadhodila, aby si ostatní přestali všímat jí samotné.

,,Samozřejmě, jsem přeci prefektem. Očekává se to ode mě," Odvětil Percy.

,,Já taky," usmála se nejistě Ginny, ,,pozval mě Neville."

Neville Longbottom byl chlapec z Ronova ročníku. Chodil taky do Nebelvíru a byl trochu nemehlo, ale jinak vypadal jako hodný kluk, tak byla za Ginny ráda.

Ron prohlásil, že asi nepůjde. Vypadl ale smutně, tak asi nikdo nepřijal jeho pozvání.

,,A co vy?" Otočila se na dvojčata, která seděla naproti ní.

,,Pozval jsem Katie Bellovou a Fred jde s Angelinou," prozradil George.

,,Ještě, že jsme vás naučili tančit už tehdy na tu svatbu," ulevil si pan Weasley, ,, teď jenom oprášit společenské hábity. Co my protančili plesů, viď?"

...

Příštího rána ji vzbudila Ginny, která s ním nadšeně lomcovala, ,,Vstávej přeci, dneska jsou Vánoce!"

A opravdu! Byly Vánoce, jak jen mohla zapomenout?

,,Veselé Vánoce, Ginny," usmála se na dívenku, která jí držela za ruku a nadšeně ji táhla do obývacího pokoje, kde už všichni Weasleyovi seděli na pohovce a popíjeli horké kakao.

,,Dobré ráno," pozdravila a chtěla se posadit, ale Ginny vedle ní každého začala obcházet a přát mu veselé Vánoce, tak se ji rozhodla napodobit. Každému krátce stiskla dlaň a popřála mu. Dvojčata si přitom neodpustila poznámku k jejímu křiklavému pyžamu.

Netušila, že něco dostane, ale když jí Molly Weasleyová do rukou srdečně vtiskla balíček, oblél ji pocit studu, že ona se s žádnými dárky neobtěžovala. Dostala tlustý pletený svetr zelené barvy, na kterém bylo stříbrnou nití vyšito A jako Autumn.

,,Je úžasný, mockrát děkuju," ujistila ji a přetáhla si svetr přes hlavu; a nelhala, pohodlnější věc nikdy neviděla. Všichni dostali svůj vlastní svetr a nakonec se slova ujal Fred s Georgem.

,,Vytvořili jsme pro každého takovou drobnost, snad se vám to bude líbit!" George každému začal dávat malý balíček, který ukrýval opravdu speciální kousky.

,,To je náš vlastnoručně připravený nápoj lásky," vysvětlovali , zatímco Ronald si prohlížel ampulku s čirou růžovou tekutinou, ,,třeba díky němu konečně získáš partnerku na ples Zimní ples!"

,,A tady je jeden i pro tebe," přisedl si k ní Fred, zatímco ostatní zvědavě prozkoumávali své dárky.

,,Děkuju," z malého pytlíčku vytáhla přívěsek na černé kožené šňůrce. Přívěsek měl tvar slzičky a byl z většiny tvořen barevnou plochou smaragdové barvy; jakmile se jí však dotkla, slzička se okamžitě zbarvila  na žluto-oranžovou.

,,Mění barvu podle tvých emocí," vysvětlil chlapec, ,,sám jsem to vymyslel."

,,Páni, to je úžasný," pochválila ho a vděčně se na něj usmála, ,,zapneš mi ho?"

Vzal si přívěsek do ruky a ona si nadzvedla vlasy, aby jí ho mohl zapnout kolem krku.

►►►◄◄◄