No control. ✓

Část 11.

Na začátku prosince se studenti Bradavic měli vypravit do Prasinek. Ačkoliv Prasinky mohli navštěvovat pouze žáci třetího ročníku a víš, museli mít podepsaný souhlas rodičů, či jiných zástupců. Souhlasy se však díky bohu odevzdávaly hned na začátku školního roku, takže Autumn směla jet.

Po cestě přemýšlela, kdo je vlastně jejím opatrovníkem teď, když ji z přemýšlení vytrhla slova Amandy; ,,Určitě se musíme podívat do Medového ráje. Prý tam seženete úplně všechny druhy Bertíkových fazolek!"

,,To by ses měla krotit," Žduchla do ní ramenem Pansy, která se prořítila kolem ní, ,,aby ses po Vánocích vůbec vešla do šatů."

,,Co to řekla?" procitla Autumn a skoro zakopla o zmrzlou hromadu sněhu před sebou. 

,,Nech to plavat, je to husa. Jen mi závidí Draca."

,,Ne, ne, já myslela.." odmlčela se rudovláska a chytila se za hlavu, ,,vždyť brzy budou Vánoce. Všichni pojedou domů.."

,,Och Autumn," zamračila se Kira a vtáhla si ji do objetí, ,,přece můžeš zůstat v Bradavicích. Nebo můžeš k nám, pokud nechceš být sama."

,,Děkuju, ale zvládnu to. Stejně bych se tam jednou musela vrátit, minimálně pro své věci."

O hodinu později už vycházely z Medového ráje s taškami narvanými k prasknutí. 

,,Já bych potřebovala ještě koupit nový kotlík," vzpomněla si Amanda, ,,můžeme si dát sraz u Tří košťat, co vy na to?"

,,Platí. Já se mám ještě sejít s Deanem," A než se vzpamatovala, zůstala Autumn stát sama an kamenném nádvoří u zamrzlé kašny. Musela uznat, že Prasinky byly vážně úchvatné. Otec jí vyprávěl, že je to jediné čistě kouzelnické městečko v Londýně. Nenašli byste zde ani jediného mudlu. Zachvěla se chladem, jak jí na kůži dopadaly sněhové vločky. Rozhodla se zapadnout do nejbližšího krámku, aby se trochu zahřála.

Na dřevěném rámu  sotva čitelně stálo: Žertovné předměty U taškáře.

Obchůdek byl ve skutečnosti větší než se doopravdy zdál. Nejspíše za to mohl nějaký druh zvětšovacího kouzla. Našli jste zde všechno na co jste si jen vzpomněli, od Bomby hnojůvky přes Horečné pokroutky, Velevýbušné rachejtle, Krvácivé kokosky až po Karamely JAZYK JAKO JELITO, po kterých člověku naroste jazyk do nevídaných rozměrů.

Zrovna si prohlížela malý růžový šálek, když na ni vycenil své porcelánové zuby a zahryzl se jí přímo do malíčku. Autumn rukou vší silou máchla a šálek se roztříštil na podlaze. Ven vyběhla ještě dřív, než se prodavači podařilo najít viníka. S tváří zkřivenou bolestí  vzhlédla, když jí do hrudi narazila mahagonová vycházková hůl.

Před ní stál Draco Malfoy s mužem, jenž musel být jeho otcem. Ta podoba byla do očí bytelná, dlouhé platinově stříbrné vlasy mu splývaly až pod ramena a na ústech mu velebil samolibý úsměv.

,,Ale ale, to musí být Autumn Lestrangeová," přimhouřil oči a spustil ruku s holí dolů.

,,Malfoy senior?" napodobila jeho tón a oprášila si kabát.

,,Lucius Malfoy," natáhl k ní ruku. Když ji přijala, prudce ji přitáhl blíže k sobě; ,,Po té tragické nehodě, která se stala tvému otci by bylo namístě pozvat tě k nám domů. Vánoční svátky by přece bystrá mladá dáma jako ty neměla strávit sama."

Autumn se příkře nadechla, nemohla si pomoct. Všechna slova, která vycházela z jeho úst zněla příliš jedovatě. Chlapec vedle nich je pouze s kamennou tváří pozoroval. Když se jejich pohledy na několik vteřin setkaly, přísahala by, že mírně zavrtěl hlavou.

,,Děkuji za vaši nabídku," vytrhla se mu, ,,ale zřejmě Vánoce strávím v Bradavicích."

,,To je převeliká škoda, taková rodinná večeře, by všem určitě přišla vhod," slovo rodinná znatelně protáhl. V tom si Autumn všimla dvou mužů v černých kápích, jak je pozorují a pomalu se k nim přibližují. 

,,Omluvte mě," věnovala mu chabý úsměv. Na patě se otočila, ale když spatřila další muže v kápích, ztuhla jí krev žilách. 

,,Kampak slečno Lestrangeová," Lucius Malfoy na ni mířil svou hůlkou.

,,Co po mě chcete?" rukou nenápadně zašátrala v kapsy svého kabátu, kde s úlevou nahmatala hůlku.

,,Je po vás sháňka," zapředl jí u ucha s hůlkou u krku.

,,Expelliarmus!"  vykřikla a sprintem se rozběhla pryč. Lidé na náměstí se po nich zvědavě začali otáčet. Doběhla až k Medovému ráji, když jí cestu zastoupil jeden z mužů. Vyslal na ni zaklínadlo, kterému se jí mrštně podařilo vyhnout. 

,,Petrificus totalus!" vyslala protikouzlo a muž namístě ztuhnul a skácel se k zemi.

Zapadla do obchodu s cukrovinkami a zadýchaně se opřela o jeden z regálů. 

,,Copak tak na spěch?" U regálu s lékořicovými hůlkami postávala Weasleyovic dvojčata a prohlíželi nejnovější dobroty.

,,Potřebuju zmizet!" vydechla ze sebe. V tu chvíli se rozrazily dveře krámu, ,,Mdloby na tebe!" Autumn se otočila zpět k chlapcům s prosebným výrazem. 

,,Rychle za náma," vyzval ji George a kolem několika rozrušených studentů se prorval do zadní části obchůdku. Zkontroloval, zda je nikdo nesleduje a poté odhrnul roh koberce, pod kterým se jim naskytl pohled na dřevěný poklop v podlaze. Zrzek jej s tichým skřípěním otevřel a skočil dovnitř.

To už se krámem rozlehl křik prodavače, ,,Co tady děláte pane Malfoyi, až se o tom dozví ministerstvo..!"

,,Tak šup," Fred, který se už mezitím také vydal dovnitř k ní natáhl dlaň. Autumn neměla na vybranou. Chytla se nabízené ruky a skočila do tmy. Za sebou zaslechla hlasité bouchnutí a následoval tvrdý dopad. 

Po tmě nahmatala hůlku válející se vedle ní, ,,Lumos." 

Nacházeli se v úzké kamenné chodbičce, která se jednotvárně rozprostírala, kam až dohlédla.

,,Tajná chodba do hradu," vysvětlil Fred a poklepal na plánek, ,,tahle věcička jich ukrývá spousty.

,,Jak jste k té věci vůbec přišli?" zajímala se, když se škrábala na nohy. 

,,Ukradli jsme ho z Filchova kabinetu," pochválil se George.

,,Jsme tu v bezpečí?" nejistě se zadívala nad sebe, jako by se tam každou sekundou měl zjevit Lucius Malfoy.

,,Nemusíš se bát, my víme co děláme!"

A tak se vydali do hradu. Autumn byla ráda, že se dvojčata nevyptávala, proč ji museli tahat z maléru. Nechtěla ani myslet na to co by se stalo, kdyby je nepotkala. Po cestě, která trvala o značnou chvíli déle než normálně, se konečně objevili na hradu. 

,,No," odkašlala si dívka a zastrčila si za ucho zbloudilý pramen vlasů, ,,chci vám poděkovat. Pomohli jste mi, i když jste ani nemuseli. Ani bych se nedivila, kdyby jste mě tam nechali. Vím že se k vám Zmijozelští chovají přišerně. Hlavně teda Malfoy a chci aby jste věděli, že..."

,,To je dobrý," přerušil ji Fred.

,,Joo, byla to sranda," mrkl na ní George.

Autumn se vděčně usmála a nehybně spočinula na místě, než jí dvojčata zmizela z dohledu.

♣♣♣