No control. ✓

Část 5.

,,Proč na nás ti blbečci tak vejraj?"zasupěla Amanda a hlavou kývla k nebelvírskému stolu, nad nímž se vznášely zlato-rudé šerpy. Autumn se krátce podívala směrem, na který její kamarádka ukazovala a na několik sekund se setkala pohledem s Wealeyovic dvojčaty, kteří si něco šeptali a vrhali při tom na ně zlostné pohledy.

,,To je fuk, nevšímej si jich," prohodila a upřela svou pozornost na staříka u řečnického pultu, který právě zacinkal vidličkou o křišťálovou číši. Dlouhé stříbrné vousy měl zastrčené za modrým opaskem a na nosu mu hověly brejličky ve tvaru půlměsíce. Ředitel Albus Brumbál.

,,Vážení, dovolte mi, abych Vás jako každoročně přivítal v Bradavicích. Než začneme, rád bych v učitelském sboru přivítal pana Remuse Lupina, který zaujme místo učitele obrany proti černé magii po profesoru Křiklanovi," Albus Brumbál pozvedl číši k hnědovlasému muži s knírkem, jenž se na něj přívětivě usmál a pokýval rukou na pozdrav, ,,Děkuji, Albusi."

Když v síni utichl krátký potlesk, Brumbál opět pokračoval ve svém proslovu, ,,Dále bych rád oznámil, že nábor do famfrpálových družstev se bude konat příští čtvrtek. Studenti budou omluveni z vyučování, hlaste se u madam Hoochové. A nyní bych rád předal slovo profesorce McGonagalové."

Následoval rozřazovací ceremoniál a poté hostina. Té noci se jí konečně po dlouhé době nezdál žádný zlý sen. Spala dokonce tak tvrdě, že hned první školní den zaspala. Jak spěchala na hodinu lektvarů, zaslechla v jedné z chodbiček povědomý hlas. Ačkoliv neměla času nazbyt, zastavila se, aby zjistila původ rozčíleného hlasu. Byl to Draco Malfoy. Málem by pokračovala dál, kdyby nezaslechla také pláč.

Zanedlouho se jí naskytl pohled na blond chlapce, který tiskl svou hůlku ke krku malé uslzené dívce. Poznávala jí z nádraží Kings Cross, byla nejmladší z Wealeyovic dětí. 

,,Co se tu děje?!" upozornila na sebe a Malfoy sebou trhl. 

,,Jen malý Ginny vysvětluju, jak to tady chodí," zašklebil se Draco a odstoupil od Ginny, která se sprintem ztratila v sousední chodbičce.

,,Uspokojuje tě strašit malý holky?" 

Draco několik rychlými krůčku přešel k ní a nyní to byla ona, kdo měl jeho hůlku u krku. Tiše se zasmála, ,,Myslíš že se tě bojím?!" 

,,Máš kuráž, to se musí nechat," promluvil povýšeným t­ónem a složil hůlku, ,,to bude asi tou krví."

 Autumn se zahleděle do jeho ledově modrých očí, ,,O čem to mluvíš?"

,,U Merlinových vousů, ty o tom vážně nemáš ani páru. Myslel jsem že budeš bystřejší, sestřenko," to už stál zády k ní, chystajíc se odejít.

,,O čem to mluvíš?" zopakovala zmateně a zastoupila mu cestu. Draco se pouze hloupě pousmál a obešel ji.

,,Možná by nebylo na škodu trochu zapátrat ve svých kořenech. Mohla by jsi zjistit, že je pod tvou úroveň zahazovat se s takovými nulami jako jsou Weaslánci."

....

,,Tady jsi!" zvolala Kira, když ji spatřila sedět na okenici před učebnou, ,,Snapeovi dnes ten moula Crabbe polil hábit dračí krví."

,,Proč jsi mě nevzbudila?" 

Kira pokrčila rameny, ,,Snažila jsem se, ale spala si jako zabitá." Společně se vydaly do knihovny, aby si nastudovali něco o jednorožcích. Měli totiž do zítra napsat esej do péče o kouzelné tvory.

Když měli hotovo, vymluvila se Kiře, že musí najít ještě něco do přeměňování a sama se vydala do oddělení Historie kouzelnických rodin.

Toho dne zůstala v knihovně dlouho do noci. Hlavou se jí stále honil dnešní rozhovor s Dracem. Sestřenko, sestřenko, sestřenko. Věděla by snad, kdyby měla spojitost s jeho rodinou. Nebo ne? Napadlo jí, že by jí to otec možná utajil. Vzpomněla si na jeho upozornění, aby se nepřátelila s rodinami přívrženců vy-víte-koho. Ať už byla pravda jakákoliv, rozhodla se, že ji zjistí.

Nejprve pátrala po stopách Magnuliuse Froxe, jejího otce, ale žádnou spojitost s Malfoyovými nenašla. Potom se zkusila zaměřit na jméno Lestrangeová. Nebylo by to tak, že by se nikdy nic o matce nepokoušela zjistit, ale její otec jí vždy odbyl s tím, že je to pro něj příliš citlivé téma. Dokonce neznala ani její křestní jméno.

Po hodinách tápání opravdu jednu Lestrangeovou našla. Bellatrix Lestrangeovou, v rodokmenu zjistila, že je to sestra Narcissy Malfoyové, Dracovi matky. Ale to musela být jen pouhá náhoda. Bellatrix Lestrangeová totiž byla stále na živu a to byla kravina. Nakonec skončila s úsudkem, že Draco Malfoy si z ní vystřelil,  že to byl jeden z jeho hloupých žertíků.

Dalších několik týdnů se Autumn nemohla soustředit na nic jiného, než na školu. Měli toho opravdu hodně a musela zabrat, aby zvládla NKÚ. Draco Malfoy na ni od onoho dne už nepromluvil, tudíž tím svůj úsudek jedině potvrdila.

Prvního říjnového rána se jako vždy po boku s Kirou a Amandou vydala do Velké síně na snídani. Už po cestě zaznamenaly jakýsi rozruch, který se stále stupňoval a stupňoval. Usadili se ke zmijozelskému stolu, když k nim přiběhla Pansy Parkinsonová s výtiskem Denního věštce v ruce.

,,Už jste to slyšeli?!" 

,,Povídej," vyzvala dívku Amanda.

Pansy se zhluboka nadechla a nahlas, aby ji všichni důkladně slyšeli začala nahlas předčítat z titulní stránky: ,,Ministr kouzel, Kornelius Popletal, potvrdil, že dnes v noci se několika azkabanským vězňům podařilo uniknout po útoku neznámým pachatelem.."

,,Z Azkabanu ale nikdy nikdo neutekl," přerušila ji Kira.

,,Já slyšel, že za ten útok mohou vstoupenci vy-víte-koho.." nechal se od Nebelvírského stolu slyšet Seamus Finnigan.

,,Proč by to ale dělali?"

,,Jen si to přečtěte," pokračoval, v rukou držíc svůj vlastní výtisk, ,,mezi potvrzenými vězni, kterým se podařilo uniknout byla například samotná Bellatrix Lestrangeová, která byla usvědčenou smrtijedkou a věrnou služebnicí vy-víte-koho.."

,,Ukaž mi to," vytrhla Autumn Pancy Parkinsonové výtisk. Na fotografii se na ni smála kudrnatá tmavovlasá žena v řetězech. Tak tohle je Bellatrix Lestrangeová.

,,Děje se něco?" Kira do ní zamračeně dloubla.

,,Nic," zavrtěla spěšně hlavou a vstala od stolu. Několik studentů k ní zvědavě vzhlédlo. Autumn se vydala pryč. Ve dveřích ji však čísi ruka dopadla na rameno. 

,,Tak už sis dokázala spojit dva plus dva?" zapředl jí u ucha chlapec.

,,Jdi mi z cesty Malfoyi!" 

,,Určitě se můžeš brzy těšit na návštěvu, Lestrangeová!"

►►►◄◄◄