No control. ✓

Část 24.

Než si však rukáv stačila vyhrnout, předloktí jí začalo pekelně pálit. Chytila se za ruku a z úst se jí drápy bolestné steny. Oba chlapci zmateně koukali, co to předvádí za divadlo.

Váš Pán vás volá; tato věta se jí rozezněla v hlavě.

,,Jsi v pořádku?" Nakrčil  obočí George.

Dostůjte svému slibu.

,,Promiňte.. já musím.. musím jít," protáhla Autumn tvář a bez dalšího slova se rozběhla pryč. Nevěděla kam. Možná by Draco mohl vědět, o co jde.

Jak běžela k hradu, koutkem oka zahlédla nějaký pohyb na astronomické věži. Byl to nejvyšší bod bradavického hradu, přesto tam moc studentů nechodilo. Teď tam však zahlédla snad celý hlouček postav. Mezi nimi i zářivé stříbrné vlasy, které vlastnila jen jediná osoba.

Schody nahoru začala brát po dvou. To nesnesitelné pálení na jejím předloktí už konečně pomíjelo. Čím víš se ocitlala, tím víc sílily hlasy nahoře. Zdálo se, jako by někdo křičely. Zvědavě zpomalila a teď už se po schodech snažila pohybovat co nejtišeji. Byla už skoro nahoře, když zkameněla uprostřed pohybu. Zaslechla totiž hlas Bellatrix. Co dělá Bellatrix v Bradavicích?!

,,Dělej Draco, udělej to!"

Nahoře mezi schody spatřila Draca Malfoye, který mířil hůlkou na.. kdopak to byl... Albus Brumbál. Autumn se zatajil dech.

,,Draco, přece to nemusíš dělat. Pomůžu ti," z Brumbálově hlasu nezaznamenala ani špetku strachu, byl naopak plný pochopení a útěchy.

Zato chlapcův hlas byl pravým opakem, třásl se a vypadalo to, že dokonce plakal, ,,Vy to nechápete. Musím to udělat, musím vás zabít. Nebo on zabije mě!"

Měla bych zakročit. Měla bych něco udělat. Vždyť se ho chystá zabít!

Její tělo však jakoby ke schodům přirostlo; nemohla se hnout. A pak, pak na sekundu mezi schody zahlédla ještě jednu postavu, na zlomek vteřiny; odstrčil chlapce a vyřkl ta slova, slova, která to všechno odstartovala.

,,Avada Kedavra!"

Propuklo naprosté ticho. Z věže se řítilo Brumbálovo bezvládné tělo. Severus Snape zabil Albusem Brumbála. Nemohla tomu uvěřit. Brumbála! Tak to byl celou dobu Dracův úkol? Měla takový vztek.

Ticho protnul hlasitý zvonivý smích. To jí probralo z transu. Vyběhla zbývající schody a ocitla se mezi nimi. Mimo Draca, Snapea a Bellatrix se tam nacházelo ještě několik mužů, jejichž tváře si pamatovala ze schůze.

,,Jak jste jen mohl?!" Utrhla se na Snapea.

,,To není tvá starost," odvětil chladně.

,,Albus Brumbál je mrtvý!" Bellatrix křičela z plných plic, ,,Bradavice jsou teď naše! Honem, Pán čeká!"

Než se nadála, celá skupinka už sbíhala schody astronomické věže. To ne! 

Jakmile nahoře zůstali sami dva, postrčil ji Draco Malfoy ke schodům a ona se po nich nemotorně rozběhla za ostatními. Stále nemohla uvěřit tomu, co viděla. Snad až než seběhla poslední schůdek a spatřila hlouček studentů; snad i učitelů, který se tvořil pod Astronomickou věží. Všichni rozrušeně sledovali tělo Albuse Brumbála, nad který stál on. Lord Voldemort.

Do očí jí vhrkly slzy. Mohla jsem to zastavit. 

,,Bradavice odteď patří mně!" Rozléhal se jeho slizký hlas do ticha. 

,,Vám nebudou patřit nikdy," ozvalo se z davu. Autumn okamžitě věděla, komu hlas patří. Pevně sevřela víčka k sobě, modlila se, aby byl zticha. Ale nestalo se, když je znovu otevřela, spatřila dvojčata, jak vystoupila o kus dopředu. Setkala se pohledem s Fredem a nervózně se ošila. Jak muselo vypadat, když tam stála s nimi? Teď už asi nebude potřeba nic vysvětlovat.

,,Jak se opovažujete vzdorovat vašemu Pánovi?" vyjekla Bellatrix a přiběhla k nim. Hůlkou přejela po Georgově tváři a Autumn cítila, jak uvnitř ní vře krev.

,,Moc krásné tvářičky," zasmála se, ,,bude vás škoda," obešla je a mávnutím hůlky se oba ocitli na kolenou.

,,Budete příkladem toho, co se stane, pokud se někdo rozhodne odporovat," zasyčel Voldemort a pozvedl svou hůlku.

,,Ne!" Vylétlo Autumn z úst dříve, než to stačila zastavit. Všechny oči se teď upínaly k ní. Chlapec stojící vedle ní jí zaryl nehty do paže. 

,,Zmklni," zašeptal Draco. 

,,Přeješ si něco, má drahá?" Voldemort se na ni s úsměšným pohledem otočil, ,,Chceš mít tu čest?"

,,Omluvte ji můj pane, je to jen hloupá malá holka," Přispěchala k ní Bellatrix a zaryla jí nehty do druhé paže. Au! Co to všichni měli s tím jí ubližovat?!

Musela zakročit, prostě musela. V duchu si dodala odvahy, vymanila se z jejího sevření a svou hůlkou zamířila na Voldemorta, ,,Mdloby na tebe!"

Pán zla její útok vykryl a propaloval ji zlostným pohledem. Z Autumniny tváře se dočista vytratila všechna barva.  

,,Expelliarmus!"

Její hůlka odletěla bůh ví kam a ona nebyla schopná jediného pohybu. Teď je po všem; napadlo ji. Voldemortova ústa se už už otvírala, aby ukončil její žití, když po ní kdosi skočil a odhodil ji snad o několik metrů dál. Ucítila tvrdá náraz a než se stačila znovu rozkoukat, zůstala v šoku.

Už se nenacházela pod Astronomickou věží - dokonce už se nenacházela ani v Bradavicích. Ocitla se v lese. Nad ní se rozprostíraly koruny stromů, třepotající se v chladném zimním vánku.

Vedle ní se stejně zmateně rozhlížela Weasleyovic dvojčata. Museli se přemístit. Ale s kým? Její odpověď naneštěstí neležela daleko. Nosila tmavý oblek a teď si to ládovala přímo k ní. 

Draco Malfoy ji popadl a praštil s ní o strom, ,,Co si to sakra udělala?!" Jeho obličej měl sytě rudou barvu a zuřivě oddechoval, ,,Musela ses úplně zbláznit! Je po nás!"

,,Neprosila jsem se tě o pomoc," vykoktala ze sebe tiše rudovláska a chtěla ho odstrčit, ale jeho stisk byl silný.

,,Může mi někdo vysvětlit, co se to tady děje?" Přerušil je Fred Weasely, postávající kousek od nich. Draco ji musel strhnout za nimi. Ale proč? Proč ji zachraňoval, když jí to teď hodlal vyčíst? A hlavně proč sebou vzal i dvojčata? Jedno jí však bylo jisté. Bez něj by tam už asi ani jeden z nich nestál.

♣♣♣♣♣