Somebody To You (Cz fanfic Harry Styles and Brad Simpson)

2 Another World

Ahojte, moc prosím o koment, přijmu i kritiku samozřejmě :)

Dům byl obrovský, dvakrát možná i třikrát větší, než náš, vlastně mých rodičů. Hned mě zaujaly majestátní schody z něčeho, co se velmi podobalo mramoru.  „Co koukáš?“ zasmál se Andy a plácl mě po ramenu. Budeme si rozumět napadlo mě. Prostorná chodba nebyla o nic míň zajímavá. Na zdech byla spousta fotek. Snažila jsem se nepůsobit vlezle a tak jsem odvrátila zrak od rodinných fotografií. „Tvůj pokoj je nahoře“ zavolala paní Mayerová. Stoupala jsem po točitém schodišti, až jsem došla ke dveřím s cedulkou „POKOJ PRO HOSTY“ usmála jsem se a otevřela. Překvapilo mě hned několik věcí, zaprvé obrovská postel, do které bych si mohla vyskládat všechny své plyšáky, ti ale byly doma s Harrym. Za další to bylo veliké zrdcadlo, kterého asi po ránu leknu, nebo spíš odrazu v něm a pak také okna s balkonem. Nechápala jsem, jak na tohle všechno může mít svobodná matka peníze. „Do toho mi nic není“ pokrčila jsem rameny. Otočila jsem se a přivřela dveře. Skočila jsem do postele a roztáhla se, jak dlouhá, tak široká. Po té cestě bych nejradši hned usnula, ale chtěla jsem se dozvědět víc o téhle rodině a taky zemi, konec konců, budu tu dva měsíce. Když už jsem se zvedala, že půjdu dolů, někdo zaklepal. „Cady? Nesu ti kufr“ slyšela jsem medový hlas, který patřil Andymu. Začínám věřit příběhům o milé americké nátuře. „Díky moc“ prohodila jsem a vzala mu kufr z rukou. „ Večer jdu do města, chceš jít taky? Představím tě přátelům, vždyť jsme skoro stejně staří, a výuka ti, pokud vím, začíná až za tři dny“ přemlouval mě, aniž by mě nechal promluvit. „Snad jindy, jsem unavená“ snažila jsem se odmítnout co nejuctivěji. „Chápu“ mrkl na mě, zamával a odešel. Sešla jsem po schodech, abych poděkovala paní domu, za tuhle příležitost. Sedla jsem si k ní ke stolu. „ Co si dáš k večeři?“ zeptala se se silným americkým úsměvem, který jí tolik slušel. „ Cokoliv, nejsem vybíravá“ rozpřáhla jsem ruce do vzduchu. „Máme tu sendwich ze subway, kuře s rýží nebo cheeseburger“ zasmála se nad pohledem do poličky. „Třeba to kuře“ odpověděla jsem vděčně. „Dobře, hned to ohřeju“ řekla a odběhla k mikrovlnce. Po cinknutí se usadila vedle mě a přisunula mi plný talíř a sklenici jablečného džusu. „Moc děkuju“ pokývala jsem hlavou s plnou pusou. Snažila jsem se jíst kultivovaně. Fakt jo! Měla jsem hroznej hlad. Když jsem dojedla, zodpověděla jsem Mary pár otázek a chvilku si s ní povídala. Když už mi padala víčka, popřála jsem jí dobrou noc a šla si lehnout. Vylovila jsem z kapsy mobil, a vypnula režim letadlo, naskočilo mi asi 10 nepřijatých hovorů a pár sms od Harryho. Zapomněla jsem si to aktivovat. Rozhodla jsem se Harrymu zavolat teď. Nebral to. Chtěla jsem to za chvilku zkusit znova, ale usnula jsem. Kolem čtyř ráno jsem se probrala žízní. Po tichu jsem ťapala dolů, nalít si sklenici vody. „Ahoj“ ozval se Andy kousek ode mě na barové stoličce. „Hej“ vypískla jsem. „Nemůžeš si rozsvítit? Vyděsil jsi mě“ zasmála jsem se. „Promiň“ pokrčil lhostejně rameny a usrkl kakaa. „Jak bylo ve městě?“ zeptala jsem se ve snaze víc se sblížit. „Super, zítra dojde kámoš, tak tě představím“ usmál se. „Dobře, proč to tak spěchá?“ rozesmála jsem se. „ Nespěchá, ale budeme hrát videohry, tak přece ho pozdravíš ne?“ nepochopil můj „vtípek“ .“Už jdu spát“ rozloučila jsem se a s přáním dobrých snů odešla.