Somebody To You (Cz fanfic Harry Styles and Brad Simpson)

20 Fall

Otázka na konci dílu!!!

„Tobě možná“ mávla jsem nad Bradem rukou a šla ke dveřím, že půjdu Harryho najít. „Nemůžeš teď odejít, vyhodí tě!“ doběhl mě a vytřeštil na mě oči. „A co mám jako dělat?“ schovala jsem si tvář do dlaní. Proč tu není? Tohle je nejdůležitější den v mé budoucí kariéře a on si odejde. „Nech to bejt, večer ti to vysvětlí“ pohladil mě po tváři a konejšivě se usmál. „To bude muset“ pokývala jsem hlavou. Ten den za mnou přišla spousta lidí. Dokonce i pan Lawencen, znala jsem z časopisu. Je to umělec, ale také prodává umělecká díla. Ptal se mě na stáří konkrétního obrazu u vchodu. Ochotně jsem mu odpověděla, popřála pěkný den a šla dál. Pak také pár podnikatelů a rodin s dětmi. Byla jsem večer hodně vyčerpaná a sotva jsem se došourala do pokoje. Těšila jsem se, až mi to Harry vysvětlí a doufala, že má sakra dobrý důvod. Otevřela jsem dveře a viděla jen prázdnou postel, nikde nic. Bylo už kolem osmé. Tak kde je? Zase jsem si vzala tašku a zavolala Bradovi, jestli neví, kam by šel. Slíbil mi, že za mnou hned přijede. Nečekala jsem dlouho. „Myslím, že vím“ řekl rychle a nastartoval. „Ptal se mě na nějaký bar, myslel jsem si, že tam chce jít s tebou večer nebo tak“ mluvil a přitom ťukal prsty do volantu. „Kam jsi ho poslal?“ ptala jsem se zmateně. „Jsme už skoro tam“ prohodil klidně a napil se koly postavené vedle volantu. „Mám s ním jenom starosti“ pomyslela jsem si. Myslela jsem si, že Brad je dětinský, ale alespoň drží slovo, což se o Harrym říct nedá. Vystoupila jsem a běžela dovnitř. Vypadalo to tady dost pochybně. Vešla jsem a hned mi zalehlo v uších. Hudba byla hlasitější, než jsem čekala. Všude byly spoře oděné slečny a opilí muži. Jedna flaška vedle druhé. Proběhla jsem parket, když jsem si všimla Harryho, seděl u stolu s něakým chlapem a na klíně se mu kroutila něaká prostitutka. Přišla jsem k němu. Lekl se a vylil si pití do klína. „Cady“ škytl a táhl mě za pas k sobě, asi si myslel, že si nás vezme na klín obě. „Zapomeň“ odtrhla jsem mu ruku a šla s brekem pryč. „NE! Počkej“ volal a máchal rukama. Vzala jsem Bradovi klíče, stál u vchodu, a šla si sednout do auta. Vyzula jsem si baleríny a chytila si nohy u kotníků. Rozbrečela jsem se, teď už naplno. Brad si sedl vedle mě a soucitně mě chytl za ruku. Odvrátila jsem tvář, aby neviděl, jak se mi po líci kutálejí slzy. „Chceš si o tom popovídat?“ zeptal se a hladil mě po ruce, tak, jak to dělal Harry. „Ne“ odsekla jsem smutně. Chvilku jsme mlčeli, ale nakonec mi to nedalo. „Proč mi to udělal?“ vzlykla jsem. „Nechápu ho“ zašeptal a koukal se mi do očí. „Nejen, že mi zkazil velkej den, ale navíc se po něm plazí něaká coura…Nežárlím, aby bylo jasno“ řekla jsem nerozhodně. Brad se usmál. „Vážně ne!“ řekla jsem důrazně. „Odvezeš mě do hotelu?“ poprosila jsem. „Ne, přijde úplně na mol. Odvezu tě buď k Andymu nebo ke mně“ řekl vážně. Měl pravdu, nechtěla bych s ním teď mluvit, natož spát v jedné posteli. Vyzvedla jsem si věci a napsala Harrymu vzkaz. (viz. Další díl)

Nemějte strach, Harry z tohohle příběhu jen tak nezmizí ;) chci vás o něco poprosit a poprvé se vás zeptat :) Čtete tenhle příběh (si věřím co :DD Ne dobře, pár lidí to čte! :D :)) kvůli Harrymu a nebo kvůli Bradovi?? Moc děkuju těm, kdo mi odpoví nebo si tohle jen přečtou :) Xx