Somebody To You (Cz fanfic Harry Styles and Brad Simpson)

31 Right Now

„Už mi to ukaž“ naléhala jsem na Brada. „Fajn, zavři oči“ vztyčil ukazováček. Sedla jsem si na pohovku a dala si obě ruce přes oči. „Až řeknu!“ upozornil mě. Přikývla jsem. „Můžeš“ řekl a sedl si vedle mě. Na stole ležely dva jahodové dortíky s našimi jmény. Oba byly pokryté želatinou a posypané kakaem. „To se ti povedlo“ líbla jsem ho na krk. Vzal mě za ruku a já zvedla hlavu na úroveň jeho očí. V tuhle chvíli jsme nemuseli říkat nic, oba jsme znali city toho druhého a stačilo si vzájemně koukat do očí. Podala jsem lžičky a přisunula si dortík s mým jménem. Brad mi ho vzal a podal mi ten s nápisem :“BRADLEY“ .Usmála jsem se. „Celou láskou tě sním“ řekl se smíchem a vzal si druhý dortík. Chutnal báječně. „Jestli to takhle půjde dál, tak se nevejdu do dveří“ zasmála jsem se. „Ty zrovna“ zasmál se a štípl mě do břicha. Nikdy jsem nebyla tlustá, ale ke své vysněné postavě jsem měla daleko. Dojedli jsme a já umyla nádobí. „Jdu do sprchy, přidáš se?“ usmál se na mě šibalsky Brad hledající svůj ručník. „Půjdu po tobě, ještě musím něco udělat“ mávla jsem rukou. Když za sebou zavřel dveře do koupelny, vytáhla jsem svůj mobil a vytočila Harryho číslo. Byla jsem dost nervozní, určitě na mě bude křičet, vztekat se nebo mi vyhrožovat. „Cady?“ slyšela jsem podezřele klidný hlas. „Harry, co ode mě chceš? Div mi nezavaříš mobil“ udržovala jsem si odstup. „Chci se ti omluvit, chápu to, co jsi udělala“ řekl smutně. „Na to je pozdě“ odvětila jsem se slzou v oku. „Ne prosím, musíš mi dát šanci“ začal mluvit hlasitěji. „Nechci se k tobě vrátit. Teď jsem šťastná“ řekla jsem tiše, aby neslyšel moje vzlyky. Přece jen byl součástí mého života. Harry neodpovídal. „Kde teď jsi?“ zeptala jsem se při vzpomínce na Andyho slova. „To je fuk“ řekl lhostejně. „Jsi v Anglii?“ zeptala jsem se s hrůzou v hlase. Opět jsem se nedočkala odpovědi. „Ty jsi mě viděla, že?“ náhle jako by se mu zlepšila nálada. „Harry do hajzlu co to má bejt?“ vyjekla jsem zmateně. Vlastně mi potvrdil moje důvody se obávat. „Myslel jsem, že sis mě nevšimla“ zasmál se. „Jeď domů“ prosila jsem ho s pláčem. „Nemůžu“ řekl arogantně. „Proč sakra nemůžeš?“ zakřičela jsem unaveně. „Ještě si chci něco zařídit“ řekl s posměškem. „Něco pracovního?“ doufala jsem v to. „Nedělej ze sebe hloupou Cady“ řekl naštvaně. „Nech nás být!“nevěděla jsem, co dělat. Vyřešíme to jako chlapy“ odpověděl rychle. „To ne!“ vyjekla jsem zoufale. „Uklidni se, končím“ řekl Harry a típl telefon. Nechápala jsem, jak se osoba, kterou jsem dřív natolik milovala, mohla teď stát zdrojem mé hysterie. Viděla jsem ho jako zrůdu, bála jsem se o Brada. Věděla jsem, že když budu s ním, něco se stane. Vzala jsem mobil a zavolala Harrymu ještě jednou. „Co zas?“ štěkl. „Vrátím se k tobě, domluvíme se. Přijdu, kam budeš chtít.“vzlykla jsem. „Konečně se nám rozsvítilo? Dneska ve tři v noci buď u radnice a jemu se nic nestane“ řekl. „Dobře“ odpověděla jsem nejistě. Věděla jsem, že by mě Brad nikdy nepustil, kdybych mu to řekla. Dnes v noci musím odejít, i když mi to trhá srdce. „Máš tam volno lásko“ vyšel z koupelny Brad. Otočila jsem se zády a rychle si otřela uplakané oči. „Jo díky“ usmála jsem se a odešla. Stoupla jsem si do sprchy a nechala na sebe padat horké kapky vody, tohle jsem dělala vždy, když jsem se trápila. Nebyly pak vidět moje slzy. Nechtěla jsem od Brada odejít, ale nemohla jsem ho vystavit nebezpečí. Tohle byla jediná možnost. Měla jsem strach, abych se před ním nerozplakala. „Koukneme se na Iron Mana?“ navrhl mi Brad, když jsem si sedla vedle něj a opřela mu hlavu o rameno. „Jasně“ usmála jsem se a obejmula ho. „Někdo má mazlivou“ zasmál se a políbil mě do vlasů. Kéž bych mu to všechno mohla říct. Film jsem skoro nevnímala, ačkoli je to jeden z mých nejoblíbenějších. Vyděsila jsem se, když jsem si všimla, že už je půl druhé. Bylo mi jasné, že musíme jít spát hned, aby Brad nejpozději o půl třetí tvrdě spal, a já mohla odejít. „Pojď spát miláčku“ šeptala jsem mu. „Máš se mnou nějaké plány?“ mrkl na mě. Ach Brade, kéž by.