Somebody To You (Cz fanfic Harry Styles and Brad Simpson)

39

Vzala jsem si přes ramena černý svetr, co jsem měla pověšený přes židli a pomalu šla ke dveřím. Trochu se mi točila hlava, kdo by se mohl divit. Doufala jsem, že je to Ronnie nebo Andy. Dýchala jsem zhluboka a držela se za třeštící hlavu. Ten člověk zazvonil znovu a ve mě hrklo. Popoběhla jsem a nejistě otevřela dveře. "Ahoj Cady" řekl známý hlas. "Harry? Jdi pryč" zavřela jsem dveře. "Chci si jen promluvit, lituju toho všeho" řekl vážně. "Jen pět minut" vydechla jsem a pustila ho dovnitř. K sakru co to dělám? Tohle by se Bradovi nelíbilo. Zvláštní bylo, že jsem se Harryho nebála. "Můžu si sednout?" zeptal se."Jo" odpověděla jsem a sedla si kousek od něj. "Kde máš Brada?" řekl pohrdavě. "Je v ložnici" zalhala jsem. "Dobře" usmál se. Mlčela jsem a popíjela studený kafe. "Proč jsi vzhůru?" zeptal se najednou. "Proč jsi ve tři ráno u mě doma?" odpověděla jsem otázkou. "Tak u tebe doma" vydechl sarkasticky. "Jo" přikývla jsem. "Tak co chceš, chci jít spát" popohnala jsem ho. "Lituju toho co jsem udělal, chodím na terapie a pokaždé myslím na tebe" vzal mě za ruku. Pustila jsem ho a sedla si dál. "Aha" sklopil hlavu a vypadalo to, že brečí. "Nejde už o tebe Harry, miluju Brada" vrátila jsem ho do reality. Vážně teď uprostřed noci sedím v Bradově obýváku a povídám si s Harrym?! "Něco jsi mi slíbila než jsi odjela do Ameriky" řekl vyčítavě a mnul si prsty. "Pamutuju si to" ujistila jsem ho. "Tak dobře, máš dvě možnosti" řekl arogantně. "Mám možností kolik chci! Nepatřím ti" křičela jsem naštvaně. "Fajn, buď mi řekneš, že mě nikdy nechceš vidět a já zmizím navždycky, nebo mě teď obejmeš a vše bude jako dřív, copak ti nechybí Anglie?" mluvil klidně. Nad čím přemýšlím? Odpověď by měla být jasná. Navzdory tomu, co všechno se stalo, jsem měla Harryho tak nějak zvláštně ráda. Z části jsem jeho chování chápala. "Harry, je mi to líto, vím, že jsi hodný člověk a že sis nezasloužil, to, co jsem ti udělala, ale ty jsi mi to později vrátil se vším všudy. Jsme vyrovnáni a já chci jen Brada" řekla jsem rozhodně a čekala na reakci. "Dobře" řekl lhostejně a zvedl se z gauče. "Můžu ještě dotaz?" řekla jsem rychle. Harry se na mě otočil. "Jak jsi věděl, že nebudu s Bradem?" zeptala jsem se. "Je v ložnici ne?" zasmál se a mě bylo jasné, že moc dobře ví o co jde. "Bylo to schválně?" rozplakala jsem se. "Jo, ale nebyl jsem to já" řekl vážně a koukal mi do očí. "Jdi do hajzlu" udeřila jsem ho do břicha. Vzal mě za zápěstí a usmíval se, což mě štvalo ještě víc. "Byl to poslední pokus, nechám tě být, ale vzpomeň si, když jsem ti řekl, abys za mnou přišla a ty jsi mi to slíbila" mluvil naštvaně. "Chtěla jsem ho chránit" vzlykala jsem. Harry stál podezřele blízko a držel mě u sebe. "Pusť" řekla jsem. Harry pustil jednu moji ruku a vzal mě za zátylek. Začal mě tvrdě líbat. Nechtěla jsem to, ale byla jsem zvědavá. Po tom co jsem ho odstrčila jsem mu vrazila facku. "Miluju, když jsi naštvaná" řekl a skousl si ret. Vzal mě za pas a nakláněl se pro další polibek. "Odejdi" zaječela jsem a držela ho napjatými pažemi od sebe. "Fajn" vydechl a šel ke dveřím. "Nikdy už mě nechceš vidět?" zeptal se. Zakývala jsem hlavou a podívala se jinam. "Tak se měj" řekl a vedl ruku na pozdrav. "Ty taky" řekla jsem a zavřela dveře. Šla jsem do sprchy a potom do postele. Usnula jsem asi kolem páté. 6:20 mi zvonil budík. Zvedla jsem se a  snažila se udržet na nohou. Nachystala jsem se a vzala si do ruky chleba s nutellou. Sotva jsem si pročísla vlasy a na makeup jsem si ani nevzpomněla. Jela jsem autobusem, tentokrát sama. Druhou vyučovací hodinu mě učitelka poslala domů, protože jsem asi po sedmé usnula. Přijela pro mě sousedka, které jsem dřív chodila na nákup, když měla zlomenou nohu. "Co se děje holčičko?" zeptala se mě když jsem si sedla. "Nic" vydechla jsem unaveně. "Proto jsi celou noc nespala?" zasmála se. "Můj přítel je v nemocnici" držela jsem si mokrý kapesník na čele. "A ty ničíš ještě sebe? Jak by se mu to asi líbilo?" řekla vážně. "Nedělám to schválně, hodíš mě do nemocnice? Chci ho vidět" řekla jsem unaveně. "Myslíš, že mu pomůže, když tě uvidí takhle zničenou? Je mi jasné, že je v tom ještě něco" špytla. "Co mám dělat?" nechápala jsem. "Vyspi se, zítra dopíšeš testy a uděláš si úkoly a odpoledne za ním přijedeš dobře?" hladila mě po rozcuchaných vlasech. "Fajn" přikývla jsem. Drtila mi duši myšlenka, že za to, co se stalo Bradleymu můžu já. Přemýšlela jsem nad tím, že by bylo lepší odjet do Anglie a ztratit se mu ze života. "Děkuju paní Mayerová" usmála jsem se, když jsme zastavili před domem. "Nemáš zaco" přikývla s úsměvem. Zalezla jsem si do postele, jen proto, abych zítra mohla vidět Brada. Ani si nepamatuji, jak jsem si lehala, vím, jak jsem vyšla schody a pak nic. Spala jsem v ryflích a klíčemi v ruce. Bylo skoro 6 ráno, když jsem se probudila. Byla jsem odpočatá a tak jsem si nachystala věci a chvilku se učila. Snědla jsem misku musli s malinami a namalovala jsem se. Usmála jsem se na sebe do zrdcadla, protože mi bylo zase celkem fajn, alespň fyziky, bohužel výčitky mě neopouštěly. Ve škole jsem si dopsala lehký test z Geografie a potom následovala hodina kreslení. Sedla jsem si k plátnu a přemýšlela nad zdaným tématem. Měli jsme nakreslit zklamání. Nic mě nenapadalo. Vzala jsem tužku a kreslila tvary a čáry, všimla jsem si, že to vypadá jako obličej. Harryho obličej. Tak jsem to smazala a začala znovu. Nakreslila jsem pohled, kterým mě včera propichoval. "Skvěle, kdo to je?" přišla za mnou profesorka. "Jeden kluk" řekla jsem tiše zahleděná na obraz. "Dobře" řekla a napsala mi jedničku. Vzala jsem si tašku a šla na chodbu. Povídala jsem si s Nicole a Angee. Nicole se líbí jeden čtvrťák, tak jsme jí slíbili, že je seznámíme. Tohle holčičí tlachání mi pomohlo přijít na jiné myšlenky