Somebody To You (Cz fanfic Harry Styles and Brad Simpson)

36 Steal My Girl

Položila jsem Harrymu telefon a s brekem Brada obejmula. Tiskl mě k sobě tak pevně, že jsem mohla s těží dýchat. Na jeho svetru se pomalu zvětšovala skvrna z mých slz, zvedla jsem hlavu a omluvila se Andymu. Nezlobil se, alespoň to tvrdil, ale já věděla, že jsem mu ublížila, ublížila jsem i Ronnie a nejvíc Bradovi, už jen svou přítomností. Nejhorší bylo, že jsem Brada milovala a rozchod bych nepřežila. "Omlouvám se, půjdu" blesklo mi hlavou a vstala jsem z gauče. Brad mě stáhl za ruku zpět a zadíval se mi do očí. "Vše si promysli, jsme v tom spolu" mnul mi prsty mezi jeho dlaněmi. Polilo mě horko. "Miluju tě" vzlykla jsem potichu. "Tak vidíš, tak mi neutíkej. Mrzí mě to" usmál se. "Jenže za tohle všechno můžu já, kdyby sis našel holku bez téhle minulosti, bylo by vše v klidu. S Andym a Ronnie byste žili jak teenageři žít mají, bez strachu" otřela jsem si slzy. "Cady nech toho. Je na čase aby jsi přestala jen litovat něčeho, co nemůžeš změnit a začala konat. Pojď to ohlásit, samo se to nevyřeší a navíc všichni tě máme rádi a já chci jen tebe" řekl zoufale a trochu naštvaně Brad. Andy přikývl a stiskl mi chvějící se rameno. "Brad má pravdu, zítra tam zajdeme" řekl nadšeně. Oba jsem je obejmula a začala jsem se cítit lépe, viděla jsem naději a vyhlídku šťastné a hlavně klidné budoucnosti. Napadlo mě, že mi tu Andy pomáhá řešit můj idiotskej problém a sám je teď, co Ronnie odjela hromádka neštěstí. Vzala jsem si jeho mobil a šla do koupelny, což oba kluci pochopili. "Čau Ronnie" pozdravila jsem ji vesele, jak jen to šlo. "Ahoj, co se děje a kde je Andy?" zeptala se nervozně. "Klid, nic mu není, jen jsem si chtěla pokecat" mluvila jsem a zároveň si otírala slzy z obličeje přilepené mýmy vlasy. Opláchla jsem si obličej. "Musela jsem domů" promluvila po chvíli ticha. Ujistila jsem ji, že tohle nám Andy řekl. "Volala mi máma, že mám přijet" řekla smutně. "A důvod?" zeptala jsem se nedočkavě. "Chce se stěhovat do Kanady" zašeptala. "To ne" vzlykla jsem. "Ne, ne, Cady prosím hlavně tiše, Andymu zatím nic neříkej prosím" zpanikařila. "Jsem v koupelně" uklidnila jsem ji. "Můžeš přece bydlet s Andym, nemůže tě nutit, studuješ tu a navíc je ti skoro osmnáct" blesklo mi hlavou. "Proto jsem odjela, chtěla jsem to řešit osobně, ale s Andym bydlet nemůžu dlouhodbě, jsme na to mladí a já nemůžu spoléhat na to, že tu budu mít bydliště, vím, že mě miluje a já jeho, ale je brzo" argumentovala. Chápala jsem jí, měla jsem to stejně. Brad sice nechtěl ani slyšet o tom, že bych si pronajmula byt, ale já u něj na stálo být taky nechtěla. Chci mu dát tu jistotu, že s ním vždy budu i bez toho, aby mi musel poskytovat střechu nad hlavou. Navíc jsem chtěla být nezávistá a spoléhat se hlavně na sebe. Napadla mě věc tak perfektní, že to prostě muselo vyjít. "Ronnie, mám to stejně, Bradovi jsem řekla, že pronajmu byt, nechci na něj být tak vázaná, ale sama pronájem zatím nezaplatím, mohly bysme si najít byt a být tam spolu!" chrlila jsem ze sebe větu za větou. "To je skvělý!!" vypískla. "Máma mi něco navrhovala, ale nic v limitu jsem neviděla, půlku bych zaplatit mohla a obě bysme byly šťastné, vyřeším to a jak přijedeme tak si najdeme ten nejlepší byt v NY! Klidně to řekni klukům, miluju vás a jsem ráda, že budu s vámi a né někde v Kanadě" Ronnie skoro brečela. "Řekneme jim to spolu" Rozloučila jsem se a típla hovor. Stála jsem v koupelně opřená o mramorové umyvadlo a koukala jsem se na sebe do zrcadla. Na sobě mě nic nepřekvapilo, tvář byla stejná, ale udivil mě ten odhodlaný výraz na tváři. Takhle připravená jsem ještě nebyla, těšila jsem se, až zítra nakráčím na policii a vše nahlásím, a až se budu moct Harrymu vysmát, že má utrum. Ukončím ten psychickej teror. Budu bydlet s Ronnie, nejveselejší holkou, co znám. Usmála jsem se a odhrnula si vlasy z čela. Cítila jsem, že to končí. Pochopila jsem význam všech těch motivačních citátů o slunci po bouři a světlem nadějě. Cítila jsem, že vidím paprsek slunce a že už skoro neprší, alespoň ne, v mojí duši. Byla jsem ochotná s tím skoncovat. Tohle byl ten přelomový moment, kdy se vše změnilo, protože jsem se změnila já.