Somebody To You (Cz fanfic Harry Styles and Brad Simpson)

8 Shout About It

V první řadě moc díky za 190 přečtení a za všechny votes, co jste mi dali! Moc si toho vážím :) *** Tahle část je věnovaná mojí kamarádce Verči aneb Ronnie :)

Uvařila jsem si čaj a sedla si na barovou stoličku, rozevřela jsem magazín a bezmyšlenkovitě v něm listovala. Něak jsem se nedokázala začíst. Rozhodla jsem se, že se večer půjdu podívat do centra. Šla jsem si do pokoje vybrat oblečení, vystřídala jsem asi pět outfitů, bez výsledku. Nakonec jsem si vzala klasickou modrou košili s krajkou a černé kalhoty. Chtěla jsem si ještě najít na netu podrobnou mapu, abych se orientovala, když do dveří vrazil Andy s něakou slečnou. „Ahoj Cady!“ zavolal Andy a pevně mě obejmul. Vykulila jsem oči a ta holka se rozesmála. „Jsem Veronica“ řekla se smíchem, chtěla jsem jí podat ruku, nepřijala ji. Rovnou mě obejmula. Už mi z té formality hrabe, neumím se ani seznámit s někým v mým věku. Hodila jsem ten trapas za hlavu a pozvala ji na čaj, sama jsem svůj ještě nedopila. „Šedý, černý, zelený nebo ovocný?“ četla jsem názvy krabiček z komory. „Zelenej prosím“ usmála se a sedla si ke stolu. „Tak holky, jdu se osprchnout a pak vyrážíme do města, Cady nechceš se připojit?“ zavolal Andy, když pročesával ledničku tam a zpět. „No vlastně, zrovna jsem si hledala plánek města, abych se tam večer porozhlédla, nebudu vás rušit, půjdu sama“ odpověděla jsem bez váhání. „Bez průvodce se ještě ztratíš, nám to nevadí“ odpověděla Ronnie. „Tak dobře“ usmála jsem se a podala jí velký hrneček čaje. Když byl Andy nahoře, zeptala jsem se jí na Andyho. Začala se červenat a sklopila oči. „Mluvil o tobě“ popohnala jsem jí. „Fakt?!“ vyskočila nadšeně. „Fakt“ rozesmála jsem se. „Andy se ti líbí, že?“ zašeptala jsem tak, aby nás nikdo neslyšel. „Jak to víš?“ vykulila na mě svoje hnědé oči. „Na to nemusím být Sherlock Holmes“ mrkla jsem na ni pobaveně. „Neřekneš mu to, že ne?“ zakňučela. „Ne, ale tobě něco řeknu“ usmála jsem se. „Andy mi řekl, že ho nechceš“ dusila jsem se od smíchu. „To si asi zase vymyslel v té svojí kebuli“ zakroutila hlavou. „Říkal o mě jěště něco?“ vyzvídala dál. „Že jsi jediná, kterou by chtěl“ ztlumila jsem hlas, protože jsem slyšela kroky. Ronnie se usmála, v očích měla jiskřičky. Něco mi říkalo, že si budeme rozumnět. „Můžem jít?“ zavýskl Andy, když seběhl schody, div se nepřerazil. Někdo zvonil.“Jdu tam, to bude paní Mayerová“ seskočila jsem ze židle a upravila si košili. Když jsem otevřela dveře, málem mi přeskočilo. Byl to Bradley. „Ahoj krásko“ mrkl na mě a zaculil se. „Ahoj slepče“ zasmála jsem a pustila ho dál. Ronnie mi věnovala tázavý pohled. Zavrtěla jsem hlavou, aby to nechala na jindy a doufala, že jí to dojde. Zakývala a pokračovala v rozhovoru s Andym. „Co tu děláš?“ zeptala jsem se Brada. „Andy mi volal, že jde s Ronnie do města a že jdeš taky“ skousl si ret. Nechápala jsem, jak může být tak sexy a roztomilej zároveň. „Kdy chceš vyrazit?“ dodal. „Hned“ usmála jsem se. „Fajn, tak se mi to líbí“ zasmál se a šel k Andymu a Veronice. Tlesk a řekl jim, aby už šli. Vzala jsem si kabelku a podala Ronnie její tašku. „Díky“ usmála se. Vypadala moc mile. Oblíkala se dost jinak než já, měla na sobě volné džíny a tričko s potiskem :“stressed, depressed but well dressed“ .Její styl se mi hrozně líbil. Andy nám navrhl, že půjdeme pěšky, jelikož je to kousek. To, že jde i Brad mi už vůbec nevadilo, právě naopak. Vážně skvěle jsem se bavila a to večer ještě ani nezačal.