Somebody To You (Cz fanfic Harry Styles and Brad Simpson)

6 Does He Know?

Bradley chvíli běžel za mnou, ale byl jen v trenkách a  tak to asi v půlce bloku vzdal. Přes slzy jsem toho moc neviděla, byla jsem ráda, že jsem rozpoznala stromy. Přišla jsem domů a otevřela dveře. Andy seděl u televize, snažila jsem se jít potichu ke schodům, ale všiml si mě. Byl by slepej, kdyby neviděl moje rudé, uslzené oči a zkroušený výraz. „ Cady!“ volal na mě zoufale. Ještě jsem zrychlila a zabouchla se v pokoji. „Otevři!!“ volal a bušil do dveří. „Není zamčeno!“ zakňučela jsem zabořená do peřin. Neměla jsem klíč. Seděla jsem v rohu postele, zdi mi poskytovaly alespoň trochu bezpečí. Nejhorší bylo, že ten před kým jsem se chtěla schovat jsem byla já sama. Nemohla jsem se ani vidět. Andy mě obejmul kolem ramen a stiskl mi ruku. „Harry se to nedozví, Brad není hajzl“ snažil se mě ukonejšit. „O to mi nejde, mě to mrzí.Jak se mám Harrymu podívat do očí?! Opila jsem se poprvé.“ Dodala jsem. „Já vím“ pohladil mě po vlasech. Někdo zvonil. „To bude Bradley co?“ zeptal se, jako bych to měla vědět. Věděla. Bohužel. „Nejspíš ano“ otřela jsem si slzy. „Jdeš otevřít?“ zeptal se. „Vypadám na to?“ zamračila jsem se. „Dobře“ řekl a zvedl se z mé postele. „Za chvilku přišel i s Bradem. Vešli bez klepání. Brad šel první a sedl si vedle mě. Natiskla jsem se na zeď. „Nebojíš se mě snad?“ zašeptal s lítostí v hlase. „Jdi pryč“ řekla jsem rozhodně. „Chci ti to vysvětlit“ podíval se na Andyho, ten se zvedl a odešel. Když dovřel dveře Brad mi otřel slzy. „Tohle jsem nechtěl, věděl jsem, že máš kluka, ale nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by mi byl sympatický tak jako ty a bylo mi jasný, že tě nikdy nebudu mít“ řekl tiše. „Tohle není řešení! Víš, jak se cítím? Kvůli tvýmu debilnímu úletu mám vztah v hajzlu“ rozbrečela jsem se znova. „ Taky jsem nebyl střízlivej, jen pro pořádek, což mě neomlouvá a nebyl to úlet, pro mě ne“ promluvil. Mlčela jsem. Neměla jsem co říct. „Prosím, můžeme dělat, že se to nestalo? „ zašeptal . „Snad jo“ odpověděla jsem po chvíli. „Kvůli tobě a Harrymu, ale u mě se nic nemění, jen abys věděla“ dodal. Potom mě políbil na čelo a odešel. Došlo mi, že jsem zase zmeškala hovor od Harryho. Nevěděla jsem, co dělat. Zkoušela jsem mu volat, nebral to. Chtěla jsem jít spát, ale dobře jsem věděla, že neusnu. Přemýšlela jsem, jestli to Harrymu zatajit nebo ho zranit a samozřejmě ho opustit. Druhou možnost bych nezvládla, proto jsem se rozhodla, že budu dělat, jakože se nic nestalo a budu dál pokračovat ve vztahu s Harrym. Zbývalo jediné připustit si, jaké to bude, až ho uslyším v telefonu, nebo ještě hůř, až se vrátím a budu muset koukat do jeho smaragdových očí a čelit všem svým výčitkám. Z toho pláče mi vyschlo v krku, šla jsem dolů, kde jsem našla Andyho a Brada, povídali si u stolu v kuchyni. Prošla jsem kolem nich směrem k lednici. Oba ztichli. Vzala jsem si pet láhev s minerálkou a šla zpátky. „Dej si něco k jídlu, musíš mít hlad“ řekl Brad starostlivě, jeho zájem byl ale to poslední, o co bych v téhle chvíli stála. „Už mi děláš i mámu?“ řekla jsem nevrle a vyšla schody. „Noták“ křikl ještě, než jsem se zavřela v pokoji. Bylo mi jasné, že přijde. Byl u mých dveří dřív než jsem čekala. „Nedělěj z toho detektivku, lidé běžně spí s více partnery“ řekl něco, za co bych mu nejradši vrazila. „ Děláš si pr*el? Já s tebou ale spát nechtěla, chápeš? Miluju Harryho“ zakřičela jsem. Měl velký štěstí, že nešel dovnitř, protože by byl asi první osoba, kterou bych kdy uhodila. Poslouchala jsem, až sešel schody a bylo ticho. Přikryla jsem se a zatáhla žaluzie. Byly asi tři odpoledne, ale já chtěla být sama. Cítila jsem se hrozně. Nikoho jsem neměla, matka o mě nestojí a já o ni vlastně taky ne. Kamarádky sice mám, ale jsou to spíš známé, nikdy bych se jim nesvěřila s něčím takovým. Mám jen Harryho a o toho bych byla přišla, kdyby se dozvěděl, co se stalo dnes v noci. Vytáhla jsem si z šuplíku sluchátka a pustila si písničku, u které se vždy vybrečím a pak je mi líp. Věděla jsem, že dnes to nezabere, ale zkusit jsem to musela. Everybody hurts od R.E.M.. V krku jsem měla knedlík a hlava mi třeštila. Došlo mi, že zítra začínám pracovat v té galerii, alespoň budu mít myšlenky na něco jiného. Nastavila jsem si budíka na sedmou a položila telefon. Pípla smska „Pojď na skype, jestli můžeš“ Harry…Vyskočila jsem z provizorního brlohu, tvořeného peřinou, polštářem a pár plyšáčkama. „Ahoj zlato“ smál se na mě Hazza z obrazovky. „Ahoj“ odpověděla jsem s úsměvem a modlila se, aby na mě nic nepoznal. „Ty jsi plakala?“ naklonil hlavu na stranu. „Vařila jsem oběd a krájela cibuli“ touhle výmluvou jsem udělala dojem sama na sebe. „Večer jsi byla někde s přáteli, že?“ hledal důvod mé nepřítomnosti. „Jo byli jsme v klubu“ řekla jsem rychle. „Dobře“ usmál se. Povídali jsme si ještě dvě hodiny. Nepoznal nic. Hrála jsem to dobře. Později večer jsem se na celou věc koukala trochu jinak, brala jsem to míň jako takovou tragédii, ale vyčítat si to asi nepřestanu nikdy…