Somebody To You (Cz fanfic Harry Styles and Brad Simpson)

28 Stole My Heart

Ráno jsme šli nakoupit nějaké jídlo, protože po včerejšku nám tam nezbylo nic, než víno a sýr. Brad mě již venku před domem chytil za ruku. Podívala jsem se na naše propletené ruce a potom do jeho očí. Přišli jsme na přechod a naproti nám čekal dav lidí, to není nic divného. To zvlášní se stalo o chvilku později. Rychlým krokem jsme šli přes přechod, když jsem v davu zahlédla Harryho! Byla jsem si 100% jistá, že je to on. Stiskla jsem Brada a otočila hlavu. Když mě uviděl, sundal si černé brýle a naše pohledy se střetly. S jeho tváří si pohrával úšklebek a v očích mu planuly zlověstné plamínky výhružek. Stáhla jsem Brada za roh a opřela se o něj. „Stalo se něco lásko?“ zvedl mi hlavu. „Jo, byl tam Harry, stál tam a zíral na nás.“ Chrlila jsem ze sebe slova, z kterých mě mrazilo. Děsila jsem sama sebe. „Miláčku, to není možné“ . Oponoval mi Brad se usmíval se, jako by se koukal na blázna. „Ne, musíš mi věřit“ pustila jsem ho a začala kolem sebe zmateně mávat rukama. „Za prvé, i kdyby chytil první letadlo po nás, přiletěl by na letiště tak za dvě hodiny od teď a za druhé by mě nenechal s tebou odkráčet“ pohladil mě po tváři. „Jsi unavená, měli jsme se pořádně prospat, nakoupíme a lehneme si“ řekl klidným hlasem. „Dobře“ sklopila jsem hlavu a pomalu se smířila s myšlenkou, že už mi dočista hráblo. Koupili jsme si něco k obědu a nezbytně nutné suroviny a šli rychle domů. Vytáhla jsem telefon z nabíječky a pročítala zprávy od Harryho. Jen se omlouval, nic o pomstě či zlosti. „Lehni si“ položil mě Brad na postel a přikryl dekou. „Udělám jídlo a pak si k tobě lehnu ano?“ šeptal mezi polibky. „Pomůžu ti“ odhrnovala jsem deku, kterou Brad zase narovnával. „Ty budeš odpočívat, pak přijdu a přidám se k tobě ano?“ líbl mě na krk, díky čemu mi zase naskočila husí kůže a celá jsem se zachvěla. „Líbí se ti to“ konstatoval s úsměvem. „Chceš, abych spala ne?“ nakrčila jsem nos a otočila se na stranu. „Jo, pak budeme pokračovat“ mrkl na mě a poslal mi ode dveří vzdušnou pusu. „Brade?“ zavolala jsem, ještě než stihl zavřít dveře. „Ano?“ vystrčil hlavu do dveří. „Miluju tě“ řekla jsem naplno. „Já tebe víc“ přišel ke mně a pohladil mě po vlasech. Usnula jsem hned, ale kdybych věděla, co za sen na mě čeká, radši bych bďela do rána. Když se prede mnou rozplynula mlha reality, viděla jsem sebe v nemocnici, vznášela jsem se nad svým němým tělem, lehká jako pírko. Vedle mě seděl Bradley a usedavě plakal. Probudila jsem se zpocená od hlavy až k patě a na hrudi jsem cítila zátěž. Zhluboka jsem dýchala a stiskla si hrudník, abych cítila zběsilý tep mého srdce. „Lásko“ zašeptal mi Brad, objímající mé boky. „Jak dlouho jsi vzhůru?“ zeptal se rozespale. „Jen chvilku“ špytla jsem a zamrkala, abych se zbavila té hnusné představy. „Pojď ke mně“ přejížděl rty po mém krku. „Teď ne, promiň“ vyskočila jsem z postele a běžela do koupelny, kde jsem se zavřela. Stoupla jsem si před zrcadlo a vytřeštila oči. Opláchla jsem si obličej a celá se vysprchovala. Brad už klepal na dveře. „Co se děje? Udělal jsem něco?“ volal zmateně. „Ne, ty nic“ vyšla jsem a obejmula ho. „Něco se ti zdálo?“ přitiskl mě na svoje polonahé tělo. Přikývla jsem a přejížděla mu prsty přes záda. „Pojď do ložnice“ uklidňoval mě Brad. Lehla jsem si naproti němu a následně skončila v bezpečí jeho silných paží. Konečně jsem mohla klidně spát.