Somebody To You (Cz fanfic Harry Styles and Brad Simpson)

23 DON'T LET ME GO!!!

„Co budeme dělat?“ zeptala jsem se, když jsme na sebe hleděli, podle mého, už moc dlouho. „ Půjdeme nakupovat?“ navrhl Brad. Přikývla jsem a šla se oblíkat, zůstala jsem však stát pouhý metr od Brada. Vzal mě za pas a držel mě, než jsem se otočila. „Chci se jít oblíct“ zasmála jsem se. Spadla jsem mu do klína. „Tady budeš“ zasmál se a štípl mě do žeber. „Chtěl jsi nakupovat“ pokrčila jsem rameny a obejmula ho kolem ramen, jako že je mi to jedno. „Vždyť tě jen obejmu“ protočil oči a pohladil mě po vlasech. „Ty jsi strašný tulidlo“ zasmála jsem se a konečně se vysvobodila. Oblékla jsem si modrou sukni a černé tričko s krajkou. Do vlasů jsem si přicvakla mašličku a řasy přetáhla řasenkou. Brad přišel do obýváku v černém tílku s vykrojenými rukávy. Líbilo se mi, že mu byly vidět celé paže. Oblékl si ryfle a za pas ovázal kostkovanou košili. „Sluší ti to“ řekla jsem a přišla blíž. Chytil mě za zadek. Zapletla jsem mu prsty do kudrlinek, koukali jsme se na zpříma na sebe. „Miluju tě“ řekl a naklonil hlavu. Vzala jsem mu ruku a položila si ji na rameno, přidal i druhou a já ho obejmula kolem pasu. „Pojď už“ mrkla jsem na něj a táhla ho ven ze dveří. Přijeli jsme do obchodního centra asi o hodinu později, než jsme plánovali. Brad mě zavedl do obchodu u vchodu, název už si nepamatuji. Vzal z poličky krátké tričko a přiložil ho ke mně. „Zapomeň“ zakroutila jsem hlavou a zase tričko vrátila. Podala jsem mu mikinu s riflovinou na lemu. Brad si ji oblékl a dlouho se prohlížel. „Tobě sluší všechno, vem to a jdem“ řekla jsem a líbla ho na tvář. Brad se usmál a šel k pokladně. Potom jsme si každý vybrali ještě dvě trička a já sukni. Našel ji Bradley, ale byla skvělá, bílá krajka podšitá béžovým saténem. Najedli jsme se v restauraci a jeli domů.

Dny s Bradem plynuly jako voda. Najednou jsem si uvědomila, že moje dobrodružství v Americe končí. Za pár dnů se vrátím do Londýna. Harry o sobě nedal vědět od té doby, co jsem ho nechala v tom hotelu. Zkoušela jsem mu volat, bez výsledku. Nebyla jsem si jistá, zda se vůbec ještě mám kam vrátit. Jestli mě Harry stále miluje, ale hlavní otázkou zůstává, jestli mám vůbec zájem s ním být. Brad mě denně žádal, abych si vyřídila občanství a zůstala s ním, ale já mu vždy odpověděla záporně. Bylo by to nezodpovědné.

Dnes je osmý květen a já musím odjet. V devět musím být na letišti. Brad ještě spí, sedím vedle něj a pozoruji jeho nahou hruď. Nikdy nespí v pyžamu ani se nezakrývá. Měla bych podotknout, že jsme spolu nic neměli. Slíbil mi, že na mě nebude spěchat, čehož si vážím. Jdu si udělat snídani, přes slzy téměř nic nevidím. Sotva se trefím margarínem na chleba. „Ahoj lásko“ šeptá mi Brad rozespale, držíc mě za ruku. „Ahoj“ posmrkla jsem a otřela si slzy. Brad mě otočil k sobě a opřel mě o linku. „Neplač“ usmál se a pohladil mě po vlasech. „Budeš mi chybět“ řekla jsem smutně. „Zůstaň tu prosím“ řekl tiše a zvážněl. „Nemůžu“ sklopila jsem hlavu, odstrčila ho a pokračovala v přípravě jídla. Nemůžu věřit, že za pár hodin mě Brad s Andym a Ronnie povezou na letiště. Vzpomínala jsem právě na ty první dny zde.

„Woodsová“ zapištěla silnější blondýna u turniketu a držela moje papíry. Otočila jsem se na Ronnie a pevně ji obejmula. „Mám tě ráda“ řekla jsem a snažila se nerozplakat. Koutky se mi třásly a oči už nabíraly skelný vzhled. Obejmula jsem také Andyho a naposled Brada. „Prosím ne“ zašeptal mi při objímání. „Nedělej mi to těžší“ rozplakala jsem se mu do ramena. „Prosím“ řekl zoufale. Cítila jsem jeho nehty v mých zádech, jak pevně mě držel.Stoupla jsem si na špičky a přistiskla svoje rty na jeho. Líbal mě něžně a pomalu. Nejradši bych tuhle chvíli zastavila a prožívala ji do konce života. Ta ženská řvala moje jméno už potřetí.Odtrhla jsem se od něj. Vzala jsem kufr a šla odhodlaně k vchodu. Než jsem jí podala letenku, tak jsem se naposled otočila a čelila Bradovu ztrápenému výrazu. Jako by mě prosil očima, abych zůstala. Nasedla jsem do letadla a letěla zpět domů. Možná, že to tak má být. Třeba to mělo skončit jako románek. Asi si nejsme souzeni. Prozatím mám příliš otázek a nedostatek odpovědí. Moc neznámých na to, abych si v tom udělala jasno. Jedno už teď přece jen vím, že bez Brada být nechci.