Somebody To You (Cz fanfic Harry Styles and Brad Simpson)

37 Jack

"Chyběla jsi mi" tisknul k sobě Andy unavenou Ronnie po té, co přijela po pár denním odloučení. Já a Brad jsme stáli opodál a čekali, než se ti dva přivítají. Pak jsme ji také obejmuli a Andy hodil na záda její batoh. "Vysvětlíš mi, co se teda stalo?" naléhal Andy už za řízení. Ronnie na mě mrkla a usmála se. "Ronnie?" zvýšil hlas, aby ho začala vnímat. "Řeknem vám to doma" poplácala mě po rameni. Brad se na mě zmateně usmál a Andy byl evidentně zneklidněný. "Ty to víš?" oči se mu zužily, když po mě hodil pohledem. "Trochu" nakrčila jsem rameny a Brad mě obejmul kolem pasu. "Jsme doma" zavolal vítězoslavně Andy. V obýváku vládlo napětí a my čekaly na pravou chvíli, která přišla co nevidět. "Jsi vůbec ráda, že jsi doma?" otočil se Andy směrem k Ronnie, tím nám dal možnost načít toto téma. Ronnie se rozpovídala o rodině, stěhování i bytu a když řekla, že jsem v tom s ní, Brad se na mě vyděšeně koukl. "Ne, než něco řekneš, zkus mě pochopit" hladila jsem ho po rameni. "Zatím chápu to, že se mnou nechceš být" chtěl se zvednout. Nepustila jsem jeho ruku, tak se posadil zpět a zkroutil očima. "V tom případě nechápeš vůbec nic" zadívala jsem se mu do kaštanových očí, kde jsem hledala pochopení. Vysvětlila jsem mu, že náš vztah bude stejný a ujistila ho, že může spávat u mě a já u něj. Dodala jsem, aby se pokusil vžít do mé situace a vypadalo to, že se na celou věc díval jinak. Nakonec mě políbil a mě se ulevilo. Andy trval na tom, že budeme pobíž jeho a Brada a my mohly jen souhlasit. Plácla jsem si s Ronnie a věděla, že s ní se nudit nikdy nebudu. Andy koukl na hodinky a ukázal čas Bradovi. "Jdeme všichni?" zeptal se. "Kam jako?" nechápala Ronnie. Upnula jsem pohled na zem. "To počká pár dní" koukla jsem na Brada a on mě vytáhl na nohy. "Ne! Jdeme hned, nebudu čekat, až ti ublíží" sykl mi do ucha. Naskočila mi husí kůže z Bradova teplého dechu na mém krku. Byl ještě víc sexy než jindy, nevím, jestli to dělala ta naplá žíla na krku a nebo ten vážný pohled, ale prostě jsem musela poslechnout. "Jdeme na policii, kvůli Harrymu" řekl Andy a Ronnie se jen souhlasně usmála. Mám li být upřímná, nechtělo se mi, ale byla to povinnost. Ohlásili jsme se a pozvali si nás téměř hned. Andy s Ronnie čekali venku a Brad mě držel za ruku. Řekla jsem jim vše, od hovorů a smsek až po vzpomínky. Vše si zapisovali  a potom fotili ty smsky. Ten pán, co seděl naproti Bradovi mi podal vizitku kam mám zavolat, kdyby něco a že nás kontaktují příští týden. Poděkovali jsme a Brad se ještě zeptal, jaké máme šance. Ujistili nás, že to vidí minimálně na zákaz přiblížení a že bude ještě rád, když nebude mít trest za vydírání. Usmála jsem se a Brad mě políbil. "Měli jsme přijít dřív" usmál se a vzal mě za ruce. Musela jsem mu dát za pravdu. Na oslavu tohoto malého vítězství jsme pozvali Ronni a Andyho na kafe. Nemohla jsem se dočkat, až to budu mít černý na bílým a víte komu pošlu první kopii? :) Všechen ten strach ze mě opadl, měla jsem něco, čím jsem se mohla bránit. Když jsem později večer pila svůj oblíbený čaj něco mi došlo. Posadila jsem se blíž k oknu a sledovala průtrž mračen za sklem. Kapky se tříštily o parapet a na mě to mělo ozdravující účinky, jako nějaká terapie. Hrozně mě to uklidňovalo, ale taky mi chyběla Anglie. Opravdu moc. Miluju to tam a jsem hrdá Angličanka, ne že bych si v Americe nezvykla, jen je mi smutno. Brad se najednou vynořil v ručníku vedle mě a vytřásl na mě všechnu vodu z jeho kudrlin. "Hej!" vypískla jsem a položila hrneček na stůl. "Co je s tebou? Měla bys slavit" opřel se dlaněmi o moje ramena. "Jen mi chybí Anglie, nic mi není" objmula jsem ho a rozdrbala mu vlhké vlasy. "Máš tu mě" zasmál se a skousl jazyk mezi zuby. "Nechci odjet, jen se mi stýzká" nakrčila jsem ramena a zahleděla se ven. "Za týden je škola, ale o podzimních prázdninách tam zajedem, slibuju" políbil mě na tvář. "Miluju tě" vypískla jsem nadšeně. Brad mě vzal do náruče a já mu omotala nohy kolem pasu. "S takovou tě vezmu kamkoliv" smál se, zatímco mě nesl do pokoje.