Somebody To You (Cz fanfic Harry Styles and Brad Simpson)

29 Girls On TV

Probudila jsem se zhruba v osm, Brad ještě tvrdě spal. Hladila jsem ho ukazováčkem po ruce, od zápěstí po paži. Začal se usmívat a pootevřel tmavě hnědá kukadla. Protáhl se a obejmul mě. „Noták, vstáváme“ zasmála jsem se a snažila se ho vytáhnout z postele, nehnul se ani o milimetr a já spadla zpět k němu. Vysíleně jsem rozhodila ruce na polštář a zůstala na něj koukat jako na obrázek. „Jdu si kreslit“ blesklo mi hlavou. „To tě napadlo teď?“ nakrčil obočí a začal se smát. „Jo v tuhle minutu“ usmála jsem se a vyskočila ven z postele. Vytáhla jsem si z tašky skicák a tužku a sedla si na balkon. „Nebudu tě rušit, skočím pro kafe do kavárny vedle“ oznámil mi a líbl mě na tvář. Přikývla jsem a sedla si na stoličku. Objevilo se mi neobvyklé panorama méně úžasné ulice v New Yorku. Bylo to něco nového, nebyly tu světla ani luxusní obchody, byla to prostě obyčejná ulice se stromy a pár kontejnery. Začala jsem načrtávat hlavní čáry a následně kreslit detaily. Došlo mi, že brzy budou prázdniny. Brad ťukl na sklo a podal mi kelímek s mojí oblíbenou šlehanou kávou. „Díky lásko“ pohladila jsem ho. Sedl si ke mně a sledoval moji tužku létající po papíru. „Jsi úžasná“ řekl zaujatě. Srdce mi zaplavila vlna štěstí. Nikdo kromě mých profesorů mě nikdy nepochválil nebo mi nevyjádřil úctu. Harry mi vždy jen vytkl, že ho nevnímám, když maluji. „Děkuju“ zašeptala jsem nadšeně. „Není za co, můžu si to potom pověsit?“ zeptal se nesměle. „Nakreslím ti něco hezčího, tohle byla rychlovka“ usmála jsem se. „Chci i tohle“ řekl. „Ráda ti to věnuju“ políbila jsem ho na tvář. „Nepojedeme přepadnout Andyho a Ronnie?“ navrhl mi, když jsem dokreslila. „To je nejlepší nápad dneška“ vypískla jsem natěšeně a začala se oblékat. Hodili jsme na sebe mikiny a pod rouškou tmy vyrazili k nim domů. Otevřel nám značně nervozní Andy. „Pojďte dál“ zatáhl nás dovnitř. „Co je?“ vyjekla jsem, když mi zmáčkl rameno. „Cady, nechci tě děsit, ale byl tu Harry. Ráno jsem ho potkal před domem.“ Řekl smutně. „To není možný“ vzal mě Brad za ruku. „Byl to on“ bránil se Andy a Ronnie přikyvovala. „Děkuju, že jste mi to řekli“ sklopila jsem hlavu a přemýšlela, co bude dál. „Pojď ke mně. Já tě nedám“ políbil mě do vlasů Bradley, který si to všechno nechtěl připustit. „Třeba jsme se spletli“ lhala jsem sama sobě. „Jak my ?“  nechápala Ronnie. „Cady ho taky viděla“ řekl Brad naštvaně. „Je to pravda?“ otočil se Andy. „Jo, ale třeba jsem se spletla“ zamlouvala jsem to. „ Tohle není dobrý“ zakýval Andy hlavou. „Drž hubu, děsíš ji“ stiskl Brad moje chvějící se tělo. „ Nech toho, nic mi není“ uklidnila jsem ho. „Bude lepší, když zase půjdem“ řekl Brad. „Ani jste si nesedli“ namítala Ronnie. „To je jedno, mějte se“ obejmula jsem ji. „Nespouštěj ji z očí“ přikazoval Andy Bradovi u dveří. „Neboj“ usmál se Brad a stiskl mi ruku. Doma jsem si udělala čaj a sedla s miskou piškotů k televizi. „Miláčku, jsi v pohodě?“ sedl si ke mně Brad. Přikryla jsem ho svojí dekou a usrkla čaje. „Jo, nic mi není“ řekla jsem, abych ho uklidnila. Ve skutečnosti jsem byla jako na trní. „Se mnou jsi v bezpečí“ pohladil mě po ramenu. „To já přece vím“ zahleděla jsem se mu do očí. „Budeme spolu celé prázdniny a potom tě budu klidně vyzvedávat ze školy“ řekl mile. „To by bylo fajn“ přikývla jsem. „Kolik vůbec je hodin?“ zeptala jsem se a marně hledala svoje hodinky, které se měly nacházet na mojí levé ruce. „Osm“ řekl Brad. „Nepůjdeme na večeři do restaurace?“ navrhl mi. „Proč ne. Jen se obleču“ políbila jsem ho na tvář.