Somebody To You (Cz fanfic Harry Styles and Brad Simpson)

30 What Makes You Beautiful

Brad si nasadil svoji oblíbenou šedou beanie a přehodil přes sebe koženou bundu. Chtěla jsem jít jen v mikině, ale Brad mi vnutil kabát. Protočila jsem oči a zapnula si ho. Venku mi došlo, že měl pravdu, foukal studený vítr a schylovalo se k bouři. Zaslechli jsme i hrom a viděli pár blesků. Když se rozpršelo, stáli jsme už u vchodu. „Co to bude?“ ptala se nás mile starší paní s drdolem. „Dal bych si těstoviny“ řekl Brad a zavřel jídelní lístek. „Já také, jen prosím bez oliv“ usmála jsem se. „Hned to bude“ zapsala si naši objednávku a odešla. Sundala jsem si kabát a pověsila ho sobě i Bradovi na věšák vedle stolu. „Kam na tu střední teda nastoupíš?“ zeptal se a opřel si lokty o stůl. „Hauptova střední škola umění a designu“ odpověděla jsem odhodlaně. „Nevím, kde to je. Potom to najdem na netu“ usmál se. „Vlastně už máme prázdniny teď, když je konec května“ zasmál se Brad a položil  ruce na ty moje. Přikývla jsem. „Harry ti volal?“ zeptal se a zvážněl. „Dneska desetkrát“ protočila jsem oči. „Musím říct, že tu noc jsem nespal ani minutu, byl jsem vyděšenej, jak nikdy“ prohrábl si vlasy a zakroutil hlavou. „ Jsem ti moc vděčná, věděla jsem, že jestli mi někdo pomůže, tak ty“ pohladila jsem ho po tváři. „Miluju tě, vzpomínám si, když jsme se poprvé potkali a pak jak mi zlomilo srdce, když mi Andy řekl, že máš přítele. Nechtěl jsem se vzdát a vyšlo to“ usmál se a pohladil mě po stehně. „Mě ses hrozně líbil, jak vzhledem tak hlavně chováním. Chtěla jsem se tomu ubránit, ale nešlo to. Už na tom pikniku mi bylo jasný, že tohle nezvládnu ignorovat“ rozesmála jsem se. Blesklo mi hlavou, že se jsem se zachovala jako zbabělec. Rozhodla jsem se Harrymu zavolat hned, jak přijdeme domů a nadobro to s ním ukončit. Milá slečna nám přinesla jídlo a vodu s citronem. Bradovi hned první sousto padlo do klína na černé kalhoty. „Sakra“ rozesmál se a zakryl si tvář rukou. „Doma to přeperu“ zasmála jsem se nad jeho nešikovností a dala se do jídla. Chutnalo to výtečně. Vychutnávala jsem si každé sousto, Brad měl asi hlad, protože měl za chvilku prázdný talíř. „Můžeš to dojíst“ postrčila jsem k němu svůj talíř. „Ty už nebudeš?“ nechápavě se na mě podíval. „Měla jsem doma piškoty, nemám hlad“ usmála jsem se a pobídla ho.  Vzal si příbor a dojedl i moji porci. „Teď mě budeš muset odvalit domů“ zasmál se a rozepl si pásek. „Brade“ rozesmála jsem se a plácla se do čela. „Nikdo to neviděl“ štípl mě do nohy. „Hej“ nadskočila jsem, že jsem skoro vylila pití, které stálo na kraji stolu. „Tak jdeme domů?“ zeptal se, když si utřel oči mokré od slz smíchu. „Jo, ještě si uděláme ostudu“ zasmála jsem se. Brad zavolal servírku a vytahoval peněženku. Zase jsem mu ji strčila do kapsy a vytáhla si peníze ze zadní kapsy kalhot. „Cady ne!“ vzal mě za ruku. „Brade, nenechám tě všechno platit“ zvýšila jsem hlas. „Ale já chci, miluju tě“ začal mluvit stejně hlasitě, jako já. „No vidíš, já tebe taky a můžeme si to dokazovat jinak, než takhle“ líbla jsem ho na krk a podala té paní dvacet dolarů. Zvedla jsem se a Brad stál za mnou s mojí bundou, skoro jsem se ho lekla. Pomohl mi se obléct a pak nám zastrčil židle. „Ještě něco koupím, čekej před budovou“ chytil mě za zadek a postrčil mě do dveří. „Bradley, tohle jsme si nedomluvili. Na co máš chuť?“ řekla jsem a stála dál. „Jdi“ řekl se smíchem. Stoupla jsem si ke dveřím a zasněně koukala do ulic, lidé procházeli tam a zase zpět. Slyšela jsem smích, pláč i křik. Přesně takový je New York, najdete tu všechno, ale hlavně spoustu emocí a originality. Zvedla jsem oči k nebi a přemýšlela, co asi dělá táta. Dlouho jsme spolu nemluvili, z přemítání mě vytrhl Bradův hlas. Držel krabičku zabalenou v růžovém papíru. „Ukaž“ stoupla jsem si na špičky, jako malé zvědavé dítě. „Až doma“ zvedl ruce a smál se.