Somebody To You (Cz fanfic Harry Styles and Brad Simpson)

25 Wild Heart

Tenhle díl měl být 13+ (if you know what i mean :DD) ale nemám na to to napsat :DD jsem holt máčka, tak jsem se tomu vyhnula :D možná to přijde později :D jinak děkuju za 1500 přečtení!! :**

Šla jsem si brzo lehnout. Harry přišel hned po té, co se navečeřel. Lehl si přede mě a koukal mi do očí. Obejmula jsem ho, přitáhl si mě za rameno a šeptal mi, že ho to všechno mrzí. Přejela jsem mu dlaní přes tvář a usmála se. „Nezlobím se“ řekla jsem a zavřela oči. Harry mě začal líbat, což mě donutilo zase se probrat. „Dneska nejdeš spát“ mrkl na mě a prohrábl si vlasy. Usmála jsem se a začala spolupracovat. Přejížděl mi prsty po břiše a šibalsky se usmíval. Vzala jsem lem jeho trička a přetáhla mu ho přes hlavu. Snad si na ty tetování zvyknu. Lehl si a položil ruce za hlavu. Naklonila jsem se a políbila ho na šíji. Zaklonil hlavu a zavřel oči. Šimrala jsem ho rozpuštěnými vlasy. Potom se zvedl a klekl si na mě a pohrával si s mašličkou na mých kalhotkách. Ležela jsem nehnutě. Otočila jsem se a sundala mu kalhoty. Lehl si na mě a líbal mě na rty. Hladila jsem ho na zádech. Vyspali jsme se spolu. Ležela jsem vedle něj a zírala ke stropu. Harry hlasitě oddechoval a usmíval se. „Něco s tebou je“ řekl a znovu mě políbil na krk. Ujistila jsem ho, že je vše v pořádku a usnula. Ráno jsem se rozhodla zavolat Bradovi. Harry už měl auto pryč a nechal mi snídani na lince. Chvilku to zvonilo, když to konečně vzal. „Lásko?“ ozval se líbezný hlas z telefonu. „Chybíš mi“ dala jsem si ruku před pusu, abych se nerozplakala. „Ty mě víc, chci tě vidět.“ Řekl odhodlaně. „Přijedu“ dodal. „Brade ne, už teď mě Harry podezřívá“ protočila jsem oči. „Chceš být se mnou?“ položil mi tu nejstupidnější otázku, co ho kdy napadla. „Jo“ řekla jsem zdráhavě. „Naplánujeme to, přijedu, odvezu ti věci a budeme štastní“ řekl. Blázní? Nemůžu se sebrat a jít. „To bych neudělala, Harry si zaslouží, abych s ním jednala na rovinu, a navíc, kdyby věděl, že jsi v tom ty tak nás bude nenávidět“ řekla jsem. Zvlášní, jaká dokážu být moralistka, a pak dojde na činy a nedokážu mu ani říct, že nemám náladu. „Nebojím se ho“ řekl Brad. „Musíme na sebe zapomenout“ řekla jsem smutně. „Ne, to ne. Prosím řekni, že se mi vrátíš“ mluvil pořád to samé dokola. „Miluju tě“ vzlykla jsem. „Já tebe taky, přijedu o víkendu dobře?“ řekl ztrápeně. „A co Harry?“ řekla jsem vyděšeně. „Vysvětlíme mu to, chovej se, jakože nic“ řekl klidně. „Jsi blázen? Nemůžu z ničeho nic říct, že miluju tebe“ nechápala jsem. „Vyřešíme to“ řekl. „Měj se a když budeš moct tak zavolej“ řekl láskyplně. „Ahoj“ zavěsila jsem. Došlo mi, do jak prekérní situace jsem se dostala, a jak moc je tohle hloupé. Nemůžu nechat Harryho. Ne takhle. Proč musím na Brada pořád myslet? Šla jsem se najíst a potom uklidila celý byt. Otevřela jsem skříň v obýváku a vypadlo na mě asi patnáct lahví Jacka Daniellse. Vykulila jsem oči a poskládala je na stůl, aby je Harry hned uviděl, až se vrátí. Doufám, že měl párty a bylo tu padesát lidí, protože jestli to vypil sám tak má vážně problém. Stmívalo se a slyšela jsem brzdy, stoupla jsem si k oknu a sledovala Harryho, jak vystupuje z auta. Silně třískl s dveřmi a kopl do kola. Napadlo mě, že není správný čas na rozhovor ohledně pití, tak jsem rychle flašky naskládala zpět do skříně a stoupla si do kuchyně. Bouchl i se vstupními dveřmi a ani nepozdravil. „Ahoj“ špytla jsem potichu. „Čau“ zavrčel a otevřel lednici, vytáhl víno a nalil si do vysoké sklenice. „Co se děje?“ zeptala jsem se ustrašeně. „Co se děje?! Já ti povím, co se děje. Vyhodili mě! Kvůli jednomu promile“ řval na mě a já tam stála a nemohla nic dělat. „Harry, pomůžu ti, spolu to zvládneme“ vzala jsem ho za ruku. Hned mě pustil a třískl do skříňky. „Jak? Studuješ“ naštval se ještě víc. Šla jsem do ložnice a přikryla se. Slyšela jsem rány a nadávky. Potom tříštivý zvuk. Přišel ke mně a držel láhev od Jacka. Opíral se o zeď a koukal na mě. „Ty ses hrabala ve skříni?“ zaječel, jako bych provedla zločin. „Uklízela jsem“ vzlykla jsem tiše. Hodil flašku na moje nohy. Zabolelo to, ale naštstí se nerozbila a peřina dopad zpomalila. Schovala jsem hlavu pod peřinu a třásla se. Harry se odpotácel do kuchyně a potom bylo ticho. Sebrala jsem odvahu a šla se tam podívat. Ležel na zemi a spal. Nechtěla jsem tam být ani minutu. Vzala jsem mobil a vytočila Bradovo číslo. Tímhle mi Harry dost usnadnil rozhodování. „Miláčkum děje se něco?“ řekl Brad. Nedivím se, bylo půl jedenácté. Popsala jsem mu, co se stalo a taky co jsem našla. „Letadlem tam budu možná dopoledne, letadlo letí až kolem druhé“ řekl po chvilce brouzdání po internetu. „Máš tam kamarádky?“ zeptal se. „Spíš ne“ nenapadal mě nikdo, u koho bych mohla zůstat. „Sbalím se, ráno mě čekej na letišti, kolem deváté, drž se zlato“ řekl vystrašeně. Zamčela jsem se v ložnici a nastavila si budík na sedmou. Chtělo se mi hrozně spát, ale nešlo to.