Somebody To You (Cz fanfic Harry Styles and Brad Simpson)

10 High Hopes

Lidé se začali tlačit a mě došlo, že je nás tam moc. Šla jsem k ostatním a vedla je k východu, úplně zapomněli na čas a taky na to, že nejsme jediní, co tu dnes jsou, aby se podívali na to čarokrásné panorama. Sjeli jsme dolů a zase se ocitli u té rušné ulice. Tentokrát už jsem věděla jak na to, prostě po americku, rozejdeš se a jdeš. Moje anglické zvyky mi teď byly docela k ničemu, přála bych vám vidět pohledy těch lidí, když jsem opakovala to svoje „promiňte“ pokaždé, když jsem jim v davu zavadila o tašku. Přešli jsme na širokou silnici, po stranách byly snad stovky obchodů. „Starbucks je támhle vlevo“ řekl Brad, když viděl můj zmatený výraz, naklonil se, aby mi to ukázal, přičemž mi téměř položil hlavu na rameno. Jeho kudrlinky mě šimraly, ale nepříjemné to nebylo. Když jsme se dostaly přes dav hlučících, spěchajících a nerudných Newyorčanů, konečně jsme stáli u pokladny. Objednali jsme si frappucino a šli se posadit. „Jdem na záchod ne?“ mrkla na mě Ronnie a švihla pohledem k velkým dveřím. Přikývla jsem a zase se zvedla. Zavřely jsme dveře a stouply si k zrdcadlu. „Tak co Andy?“ zašeptala jsem po té, co jsem překontrolovala, že jsme tam samy. „Řekl mi, že mě miluje“ vydechla a opřela se o zeď, jako by ji nohy přestávaly fungovat. „Super“ vypískla jsem a pevně ji stiskla v obětí. „Co ty a Brad, jak dlouho jste spolu?“ řekla nadšeně a zírala na mě. Sklopila jsem hlavu a přemýšlela co jí říct. „Nechodíme spolu“ odpověděla jsem po chvilce. „Ale vždyť jste se…“ nenechala jsem ji větu dokončit. „Já vím, já vím…Je to složitý“ zavrtěla jsem hlavou. „Co děláš zítra večer?“ zeptala se. „Asi nic, zítra jdu do galerie a pak mám den volna před výstavou“ pokrčila jsem rameny. „Mohla by jsi u mě přespat, neměla jsem kamarádku od doby, co jsem se nastěhovala do NY“ řekla. „Nejsi zdejší? Jinak to bych moc ráda“ upřímně jsem se usmála. „Ne, jsem z Washingtonu a nevadí ti, že jsme se teprve poznali?“ namítala. „Vůbec ne, alespoň se líp poznáme“ odpověděla jsem pohotově. „Měli by jsme jít“ napadlo mě. Sedly jsme si zpátky a už na nás čekaly naše podepsané kelímky. Napila jsem se, když jsem ucítila nečí ruku, strašně jsem se lekla, Brad mě chytil kolem pasu a koukal mi zpříma do očí. Nezmohla jsem se navíc než na úsměv. To vážně? Mám kluka, kterýho miluju a nedokážu říct Bradovi, aby toho nechal?! Nejradši bych si vrazila pár facek. „Můžeme si promluvit?“ zašeptal mi Brad, naskočila mi husí kůže, když jsem cítila jeho horký dech na zátylku. „Dobře“ řekla jsem. Šly jsme do druhého patra, kde skoro nikdo nebyl. Sedli jsme si do rohového stolu. „Tak co potřebuješ?“ začala jsem, abychom to měli rychle za sebou. „Jen si povídat“ usmál se. „To můžeme i s Andym a Ronnie, takže jestli je to jen tohle, tak zase půjdem“ zvedala jsem se ze židle. „Ne, počkej“ stáhl mě za ruku zpátky. Unaveně jsem si oddechla a čekala, co z něho vyleze. „Je to zvláštní, ale děsně žárlím“ řekl už vážně. „Nemáš proč, nechodíme spolu“ řekla jsem rychle. „No právě“ řekl a podíval se k zemi. „Hele Brade, nejsem hloupá. O co tu jde? Je to sázka, nebo jen hledáš flirt na dva měsíce? Já tomu totiž nerozumím“ vyjela jsem na něho už celkem afektovaně. „Říká ti něco láska na první pohled? Nejsem hajzl! Holku jsem měl před rokem a nic jsem k ní necítil. Tohle je poprvé a přísahám, že kdybys mi řekla, že se s Harrym rozejdeš, tak pojedu s tebou do Anglie a osobně ti odvezu věci ke mně“ šeptal vážně. „Jsi blázen, známe se pár dní“ zavrtěla jsem hlavou se slzami v očích. „Co s tím máš pořád? Jde o to, že je nám spolu dobře ne?“ svraštil čelo. Nejhorší na tom bylo, že jsem si Brada dokázala představit jako přítele, líbilo se mi, když jsme se líbali a každý jeho dotek mi způsoboval husí kůži, tohle by se zadané holce stát nemělo. „Uvědomuješ si, že ikdyby jsem na to přistoupila, což se nestane, tak by to mezi náma za dva měsíce zkončilo?“ řekla jsem a čekala na odpověď. „Posloucháš mě vůbec? Nenechal bych tě jít“ řekl zoufale a smutně zároveň. „Nech toho prosím“ otřela jsem si slzící oko. „Neplač“ zašeptal a otřel mi mokrou tvář. „Nebrečím“ popotáhla jsem a párkrát zamrkala. Sešli jsme dolů a ještě chvilku si povídali, já jsem moc nevnímala, pořád jsem si opakovala Bradova slova. Potom jsem si přečetla smsku od Harryho, což mě rozhodilo ještě víc. „Ahoj zlato, máš se asi skvěle, když nemáš čas mi ani zavolat. Tak až na mě bude jednou místo v tvým nabitým programu, dej vědět. Miluju tě xx“ zdálo se mi, že je naštvaný, nedivím se mu.