Somebody To You (Cz fanfic Harry Styles and Brad Simpson)

17 Wild Heart

Když se ochladilo a sluníčko se chvovalo, rozhodli jsme se, že už půjdeme domů. Opatrně jsem se zvedla, přičemž jsem se omylem opřela dlaní a Bradovo citlivé místo. Zaúpěl bolestí a rychle si sedl. Držel si rozkrok a mračil se. „Promiň, hrozně mě to mrzí“ omlouvala jsem se zmateně. Věděla jsem, že to musí hrozně bolet, znala jsem Harryho reakce. „Už dobrý“ vydechl po chvilce, když bolest ustoupila. „Je mi to moc líto, můžu tě na něco pozvat?“ ptala jsem se soucitně. „To je v pohodě“ mávl rukou a pomohl mi vstát. „Ne, co třeba bubble tea?“ zasmála jsem se. „Ten miluju“ usmál se a skládal věci do košíku. „Bezva, jen mě zaveď tam, kde to prodávají“ zasmála jsem se. Zvu ho na bubble tea a přitom sotva vím, kde jsem ubytovaná. „Dobře“ nenechal se už více prosit. „Pojedeme až tě povezu domů jo? Je to po cestě“ řekl, když jsme šli lipovou alejí zpátky k němu domů. Jen jsem přikývla a rozhlížela se podél řeky. Zaslechla jsem svoje vyzvánění a rychle si vytáhla telefon z kapsy.“Ahoj zlato, ještě se zlobíš?“ řekl Harry zvídavě. „Ne, co potřebuješ?“ zeptala jsem se a koukla se Bradleymu do kaštanových očí, které se teď zdály být o něco světlejší než normálně. „Mám zítra volno a napadlo mě, že bych přiletěl na tu výstavu, mohli bysme si pronajmout motel do neděle a pak bych večer letěl zpátky, co říkáš?“ drmolil nadšeně. Těžce jsem polkla. Hrozně jsem ho chtěla vidět, ale na druhou stranu, co by na to řekli ostatní? „Proč jsi zticha?“ ptal se vystrašeně. „Úplně mě to dojalo, to by bylo super. Kdy přiletíš? „ odpověděla jsem vesele a koukla se na Brada. Vypadal ztrápeně a ani se na mě neotočil. „Když stihnu tenhle let, tak budu v devět na letišti“ řekl šťastně. „Bezva, počkám tam na tebe. Miluji tě“ . „Já tebe víc“ odpověděl a mlaskl do telefonu. Brad šel pár metrů přede mnou. „Hej! Počkej!“ volala jsem na něj. Trochu zpomalil a prohrábl si vlasy. „Takže bubble tea se ruší?“ řekl naštvaně. „Ne, Harry přiletí až v devět, stihnem to“ usmála jsem se a chytila ho za ruku. Hned mě pustil a dál mlčel. „Do háje, vždyť víš, že spolu chodíme ne? Řekla jsem ti to!“ napodobila jsem jeho hlas. „Já vím, jen je to hrozně rychle“ zavrtěl hlavou. „To říkáš ty?! A co jako já? Na mě snad nespěcháš? Já po tobě nic nechtěla, ty můžeš za situaci, v které jsme“ neudržela jsem se. „Včera jsi mi řekla, že ke mně taky něco cítíš“ švihl po mě pohledem, jaký jsem nikdy neviděla, zraněným a  provokativním zároveň. „Jo a taky, že z toho mám strach“ otočila jsem hlavu a založila si ruce.  „To nemusíš“ řekl rychle a zastavil se. Stáli jsme pod stromem u cesty. „Teď poslouchej, ten víkend zvládnu, jen ho nemusím vidět a na výstavě mě nejspíš nečekej“ řekl afektovaně. „To si říkáš kamarád? Slíbíš, že přijdeš a pak to odvoláš? Jdi k čertu!“ vzala jsem mu svoji tašku z ruky a zrychlila krok. „Zpomal! Odvezu tě k Andymu! Nechoď sama!“ volal za mnou. Vysíleně jsem sklopila hlavu a upravila si vlasy. Brad se rozběhl a vzal mě za ruku. Chtěla jsem odejít, ale nenechal mě. „Přijdu, promiň, jen mě to rozhodilo. Nečekal jsem, že to přijde tak brzo“ zašeptal a položil mi kudrnatou hlavu na rameno. Pohladila jsem ho po vlasech, vzal mě za pas a přitiskl mě blíž. Cítila jsem se jako blázen. Mělo by mi to vadit, ale mě se to líbilo. „Pojď už“ popohnala jsem ho. Doma mi nalil minerálku a odvezl mě domů. „Na to pití zajdem jindy jo?“ řekl když jsme se loučili. „Určitě“ líbla jsem ho na tvář a vyběhla schody. „Čau Andy, čau Ronnie“ volala jsem, když jsem probíhala kolem nich do koupelny. „Kam tak letíš?“ volala za mnou Ronnie. „Harry přijede!!“ křičela jsem vesele. Prohrabala jsem celý šatník od spoda až nahoru až jsem našla svoje oblíbené tričko s proužky a modré ryfle s batikou. Oblékla jsem se a stáhla si vlasy do culíku s mašlí a čekala na Harryho příjezd. Hodiny jako kdyby stávkovaly.