Po hodině, co jsem byl venku s Judem jsem se vrátil domů. Jelikož je víkend, tak jsem nehodlal být vzhůru nijak dlouho stejně jako Liam, který se asi vydal spát hned jakmile jsme s Judem odešli. Lehnul jsem si do postele a usnul jsem hned jakmile jsem dopadnul do peřin.
Probudil jsem se kolem poledne. Nebo jsem spíš byl probuzen Liamem, protože vešel ke mě do pokoje a říkal, že má hlad, tak dlouho než jsem konečně vstal a vydal se mu udělat něco k jídlu. Bože, jako kdyby si nemohl udělat něco k jídlu. Jako kdyby si nemohl z lednice něco vzít a udělat. I když ono je možná lepší, že mě probudil. Ještě by nám podpálil náš krásný byt.
Když jsme se naobědvali, někdo zazvonil u dveří. Kdo to může být? Nikoho nečekám. Vydal jsem se tedy otevřít, když se Liam nechystal vstát a musel jsem se slabě zamračit, když Jud běžel ke dveřím a začal na ně štěkat. Otevřel jsem je a na mé tváři se znovu objevilo velké zamračení, když můj pohled spočinul na mém nejlepším kamarádovi, který mi posledně, když jsme se viděli řekl moc nehezkých věcí a jeho přítele vedle něj.
"Nazdar Nialle. Jdu navštívit Liama a seznámit ho s Louisem." trochu kysele se na mě usmál Harry, který mi stále nemůže odpustit ten kopanec a já nakonec ustoupil ode dveří.
"Liame." zakřičel radostně kudrnáč, když i s Louisem vešel do obyváku. Za celou tu dobu se na mě ani pořádně nepodíval ani se na mě neusmál a skoro, jako kdyby mě ani neviděl. Bylo mi to líto. Vždycky jsem se snažil být pro něj dobrý kamarád, vždycky jsem byl u něho, když to potřeboval, chránil jsem ho, snažil jsem se ho rozveselit, když byl smutný a on mi nakonec vykřičel do tváře, že mě nesnáší. Tohle jsem si od něho nezasloužil. Vím, že dokážu být otravný, ale to přece nebyl důvod k tomu mě nesnášet.
"Nazdar Harolde." usmál se zářivě můj nový spolubydlící na Harryho a přitáhnul si ho do obětí. "A ty jsi Louis, že jo?" lehce se usmál i na Louise a ten přikývl.
"Jo to jsem. Rád tě poznávám. Jsem rád, že tě konečně vidím, protože mi o tobě Harry hodně vyprávěl." najednou se Louis usmíval jako sluníčko a zdálo se skoro, jako kdyby nebyl vůbec naštvaný, tak jako to před chvílí vypadalo.
Všichni tři si sedli na gauč vedle sebe a já na ně jen nestačil zírat. A kam si mám sednou já? Na zem? Tenhle byt je můj!
"Mě o tobě Harry taky. Prakticky nemluvil skoro o ničem jiném." zasmál se Liama na celý pokoj a já své zamračení snad ještě zesílil. Takhle se se mnou nesměje. Byl to jiný smích. Hezčí a upřímnější. Já nevím možná se mi to jen zdálo.
Jud přiskočil k Louisovi a nakonec se jen Louis usmál a nechal ho si mu lehnout na klín. "No jo taky se mi po tobě stýskalo Jude." drbal mého pejska za ušima a mazlil se s ním. Chápu, že se s Louisem Jud dlouho neviděl a je pro něho něco jako druhý páníček, ale i tak mi to není moc příjemné.
Od této chvíle jsem se začal cítit jako vetřelec. Harry se začal ptát Liama na to jak se má na práci, na alkohol na to jestli mluvil s mámou o tom, že se přestěhoval. Do debaty se zapojil samozřejmě i Louis a začal se o Liama zajímat, jako kdyby mu to všechno stejně Harry už dávno neřekl. A já tam tak stál u dveří do předsíně a koukal na svého nejlepšího kamaráda, kterému jsem nestál ani za pohled.
Proč se to tak pokazilo? Jaký podmět jsem dal Louisovi k tomu, aby mě začal nesnášet? Vždycky jsem se snažil být pro něj opora a dobrý kamarád. Snažil jsem se, aby si se mnou střední užil a myslel jsem, že taky jo. A on teď kvůli mé starosti dělá, že neexistuju a radši se baví s někým koho vlastně ani nezná. Opravdu mi z toho začalo být na nic. Měl jsem pocit, jako kdyby držel mé srdce v dlani a silně ho stiskl, jako kdyby mi chtěl ublížit.
