Liam
Tohle bylo špatné. Pokud jsem neumřel v ringu, tak mě určitě zabije Niall. Tohle jsem asi přehnal. Měl jsem asi ještě chvilku počkat, jenže já už jsem to chtěl mít za sebou. Navíc jsem musel.
Chci ty zápasy konečně ukončit a jít dál. Tohle je pro mě životní šance. Pokud se to povede, tak se dostanu pryč z tohoto klubu. Budu mezi lidmi, kteří v tom už umí chodit. Ze začátku se mi nejspíše dařit nebude, ale potom, co se trochu zorientuju v konkurenci, budu jeden z nejlepších. Musím se tam dostat, co nejdříve. V klubu už pro mě a vlastně pro nikoho není bezpečno.
Když jsem začínal, tak tam byl bezpečný úplně každý zápas. Muži i kluci v mém věku to dělali pro zábavu. Postupem času to, ale všichni začali dělat pro peníze a drogy. Čím lepší jsi, tím více si vyděláš a tím více dostaneš gramů. Takhle to chodí. A všem to vlezlo do hlavy tak, že se situace o hodně zhoršila. Teď je pro trochu drog vás každý ochotný zabít. Za trochu koksu nebo trávy by zabili i nejbližšího přítele. Já jsem dříve byl taky takový, ale potom, co jsem si našel Nialla jsem se změnil. Nehulil jsem už jakou dobu a nijak mi to nechybí. A to je teď nejspíše chyba. Kdybych zůstal takový jaký jsem byl, tak by se mi rozhodně nestalo tohle.
Sedím v autě na parkovišti a snažím se přimět svůj žaludek, aby se uklidnil. Potřebuju jet domů. Je mi opravdu špatně. Nevím, co bych měl dělat. Snažil jsem se to rozdýchat, ale bohužel se mi to nepodařilo. Chvilku jsem to chtěl rozchodit, ale potom to bylo jen horší. Proto jsem si jen sedl do svého auta a snažil jsem se to nějak přestat vnímat.
Nešlo to tak, jak jsem chtěl. Byl jsem unavený. Hlavou jsem se opíral o volant a myslel jsem, že hned usnu. Bylo mi opravdu hrozně a měl jsem chuť si zavolat taxík, aby mě odvezl. Netušil jsem jestli to zvládnu. Napsal jsem Niallovi, že už pojedu, aby se o mě nebál, ale přitom jsem netušil jestli mě to největší nebezpečí nečeká v autě. Pokud usnu, tak to nedopadne dobře. Tohle musím nějak zvládnout.
Nejdříve to vypadlo dobře. Přišel jsem normálně do práce jako vždycky. Trochu jsem se rozcvičil a potom jsem se vydal do klubu. Sedl jsem si k baru a hodil do sebe pár panáků, abych se posílil. Potřeboval jsem něco, abych umírnil tu bolest, co jsem cítil ve své hrudi. Opravdu jsem se cítil špatně. Niall měl pravdu. Ve všem měl pravdu a já jsem to věděl. A to mě štvalo, ze všeho nejvíc.
Vždycky, když jsme o tom začali mluvit, věděl jsem, že má pravdu a to mě neskutečně z nějakého důvodu štvalo. Nechtěl jsem, aby si myslel, že jsem slabý. Nikdo si to nesmí myslet. Já si to taky nechtěl připustit. Nemohl jsem říct, že jsem prostě zničený a že na to nemám. Zvláště teď jsem to nemohl říct. Niall si myslí, že to já volal šéfovi, že chci jít do ringu, jenže tak to není. Já moc dobře věděl, že mě žebra pořád bolí a chtěl jsem si dát ještě týden pauzu, ale nemohl jsem. Šéf mi zavolal, že dneska je moje poslední šance jinak se mezi profesionální boxery v životě nedostanu. Musel jsem se rozhodnout. Musel jsem to zvládnout. Nemohl jsem ten zápas nechat být. Tohle byla moje jediná šance. Tohle jsem musel zvládnout, i kdybych nechtěl.
Potom, co jsem do sebe naházel několik panáků, tak jsem se vydal do zákulisí kde jsem se snažil uklidnit, abych se pořádně soustředil na zápas. Měl jsem štěstí, že můj protivník nebyl tak silný a proto jsem nezískal moc jiných zranění než z toho minulého zápasu. Jen jsem měl ošetřený nos, ze kterého mi tekla krev, ale naštěstí nebyl zlomený. Na mé tváři byly určitě nové modřiny a měl jsem natržený ret, ale to bylo všechno. Žádné nové zranění jsem nezískal. I tak pro mě byl tenhle zápas, ale více než namáhavý.
