"Nialle, co kdybychom na nějaký čas odjeli do Londýna? Něco jako dovolená." vydechne Liam, když spolu ležíme na gauči a koukáme na televizi. Je něco kolem sedmé hodiny ráno a ano jeden z nás už nemohl spát. Proto jsme se rozhodli ,že se půjdeme koukat na televizi na ranní pohádky, co dávají. Nenapadlo mě však, že by mohl Liam vymyslet takový plán. "Vypadli bychom odtud. Odpočinuli bychom si v novém prostředí. Mohl bych tě provést po Londýně. Co na to říkáš?"
Nezní ti špatně. Naopak je to skvělý nápad. Ale není moc moudré utíkat od problémů. Ale tohle přece není utíkání. Jen prostě na chvilku změním prostředí a pokusím se myslet na něco jiného. Prostě si od toho všeho odpočinu a pak se vrátím domů a třeba to bude lepší. Juda jsem miloval a nevím jak se mám zbavit té bolesti, co kvůli němu cítím, ale musím se přes to dostat. Už kvůli Liamovi, když ne kvůli sobě. Nemůžu počítat s tím, že ho bude do nekonečna bavit se o mě starat. Musím mu dát taky najevo, že ho mám rád a nebýt tak sobecký.
"A co tvoje práce?" podívám se na něho. Je pravda, že by to měl blíže, ale zase na druhou stranu nechci být v neznámém prostředí sám a ještě ke všemu teď-
"Další zápas mám až za nějaké tři týdny, protože začíná nová sezóna." políbí mě do vlasů a já tak začnu opravdu uvažovat nad tím, že bychom spolu mohli jet do Londýna.
Na jednu stranu jsem opravdu změnit prostředí chtěl. Chtěl jsem zmizet z tohoto bytu a nejlépe se sem dlouhou dobu nevrátit. Chtěl jsem zapomenout na to, co se stalo a vrátit se a nechat se přivítat svým pejskem, který by tady byl, jako kdyby se opravdu nic nestalo. Na druhou stranu jsem musel počítat s tím, že tenhle malý výlet mi nejspíše vezme zbytek dovolené, kterou mám za ty roky ušetřenou. Ale přece kvůli něčemu jsem si ji šetřit musel a proto bude možná opravdu nejlepší, když odjedeme alespoň na pár dní.
"Dobře tak pojedeme." usmál jsem se lehce a Liam se na mě podíval s nadšením v očích. Na chviličku spojil naše rty před tím než rychle vyskočil z gauče a společně se mnou se vydal do ložnice kde jsme si každý začali balit věci. Nikdy jsem nemusel ty neplánované výlety, kdy si řeknete 'jedeme' a proto jedete. Rád jsem měl všechno naplánované, abych nemusel řešit různé nepříjemnosti, co by se tak mohly stát, ale teď, jako kdybych se nemohl dočkat až vypadnu z tohoto bytu, které mé hrdlo stahoval jen co jsem do něho vešel.
Do půl hodiny jsme měli všechny důležité zabalené. Zkontrolovali jsme ještě jednou jestli jsme na něco nezapomněli, poté jsme prošli byt, zavřeli všechna okna a balkon. Nakonec jsme za sebou zamkli dveře a vydali jsme se k autu.
Liam dal naše tašky do kufru a já si mezitím sedl na místo spolujezdce, berouc do ruky mobil. Napsal jsem Louisovi, že jedeme s Liamem do Londýna, abych změnil prostředí. Nečekal jsem ani, že mi odpoví takhle brzy ráno, protože byla buď možnost, že je v práci nebo ještě vyspává. Proto jsem mobil uklidil do kapsy a začal si všímat Liama, který právě nastoupil do auta.
Vyjeli jsme a já se jen připravoval na několika hodinovou cestu. Nebylo to ve výsledku, tak hrozné jak jsem si představoval. Liam pouštěl písničky, občas se mnou navázal nějaký kontakt ať už fyzicky nebo slovně a několikrát jsme po cestě zastavovali na benzínce, aby si Liam odpočinul. Byl jsem mu vděčný za to, co pro mě dělal. Tak neskutečně vděčný a dával jsem mu to dost najevo. Kdykoliv jsme stáli v koloně, na semaforu nebo na benzínce jsem mu dával svou lásku více než najevo. Líbal jsem jeho rty a krk a děkoval mu neustále v kuse a on si to nechával rád líbit.
Nakonec jsme dojeli do toho krásného hlavního města našeho království. V Londýně už jsem několikrát byl, ale i přes to mě to město nikdy nepřestane udivovat. Bylo tu krásně. A najednou, jako kdyby se mi i lépe dýchalo. Jako kdyby ze mě spadla ta tíha ze smrti mého nejlepšího čtyřnohého přítele a já se mohl konečně volně nadechnout bez výčitek svědomí, bez bolesti a bez trápení. Liam se najednou taky zdál být spokojenější. Přece jen je tohle jeho domov. Město, ve kterém vyrůstal a i když měl jen málo kamarádů kvůli své povaze, musel tohle město milovat. Kdo by nemiloval své rodné město?
