Nebudu lhát že tohle byl snad můj nejhorší den v životě. Ani den, kdy jsem ztratil Juda, se tomu nemohl vyrovnat. Bylo to něco příšerného. Málem jsem ztratil lásku svého života.
Když jsem v tom klubu zjistil, že Liam stále žije, okamžitě jsem ho popadl do náruče a i když nevím kde jsme na to vzal sílu. Byl jsem překvapený sám ze sebe, ale jelikož jsem se o Liama neskutečně bál, adrenalin v mé krvi zapříčinil to, že jsem měl dostatek síly na to ho dostat do bezpečí.
Byla to práce nás dostat pryč, protože se nás snažili zastavit jak lidé z vedení klubu, tak fanoušci, ale já jsem se nedal. Můj Liam umíral a já jsem ho musel dostat do nemocnice. Dostali jsme se tam za pár minut. Jel jsem jako o závod. Musel jsem ho prostě dostat, co nejdříve pryč. Musel být v pořádku. Potřeboval jsem, aby přežil. Musel to zvládnout.
Naštěstí, když jsem dorazil do nemocnice, doktoři se o Liama postarali a řekli mi, že ho dostali naštěstí do takového stavu, že už není v ohrožení života. Měl silný otřes mozku, zlomenou ruku, přeražený nos a zlomené žebro, které zapříčinilo vnitřní krvácení. Obličej měl nateklý a vypadal opravdu příšerně. Nemohl jsem ho poznat skoro celou dobu, co byl v nemocnici. Nechtěl jsem uvěřit, že tohle zničené tělo je vlastně můj nádherný přítel, do kterého jsem se nejspíše zamiloval na první zprávu, i když jsem to dlouhou dobu nevěděl.
Dva dny spal. Po celou dobu jsem při něm byl. Kdyby nebylo hodných sestřiček, které na tomto oddělení byly, nejspíše bych ani nejedl a nepil. Spánek, jako kdybych snad nepotřeboval. Já jsem prostě chtěl, aby se Liam probudil. A to se nakonec taky stalo.
Byl jsem tak neskutečně šťastný, když na mě opět pohlédl svýma čokoládovýma očima. Hned jakmile se doktoři ujistili, že je všechno v pořádku, jsem se k němu vrhl a slíbal jeho rty. Nespočet krát jsem mu opakoval jak moc ho miluju a i když byl slabý na to, aby mi lásku oplácel ve stejné míře, věděl jsem, že to cítí stejně. Ani vás nejspíše nepřekvapí, že jakmile mé tělo poznalo, že už je všechno v pořádku, jsem usnul jako zabitý. Vyprávěl jsem Liamovi o tom jak se za ním stavili kluci a potom si jen pamatuju, že jsem se probudil po sedmi hodinách schoulený na křesle u Liamovi postele, na které stále ležel a pozoroval mě docela dost zaujatě, jako kdybych byl nějaký exponát v muzeu.
Strávil v nemocnici další dva týdny a další tři doma pod přísným zákazem se jakkoliv hýbat. I když jsem ho měl doma, pořád jsem se nezbavil toho strachu o něj. Pořád jsem se o něho staral a i když jsem chodil do práce, tak jsem se snažil jak nejvíce to šlo. Liam mi několikrát říkal, že se nemám snažit tak urputně, že už je v pořádku a že už tu starost nemusím tolik přehánět. Já jsem se však bál, že když přestanu se svou starostlivostí, znovu se mu něco stane. To jsem mu ale neřekl. Nechtěl jsem, aby si myslel, že mu nevěřím.
Tohle všechno už je, ale za námi. Už je to přes půl rok, co se tohle všechno stalo. Potom, co Liama propustili a uzdravil se, nastala otázka, co teď bude dělat. Celý život jen boxoval a podle jeho slov nic jiného neumí. Já si to, ale nemyslel a rozhodně jsem ho v tom nehodlal podporovat. Co mě, ale překvapilo bylo to, že Liam po dalších dvou týdnech, co byl doma, přišel sám s tím, že si nejspíše našel práci. Ani jsem netušil, že nějakou hledal, ale mile mě tím překvapil.
Byl jsem nadšený, když mi ukázal svou pracovní smlouvu, která udávala jeho přesný plat i pracovní podmínky. Potom mi, ale oznámil kde bude pracovat a já myslel, že zkolabuju. Řekl mi totiž, že bude znovu pracovat v klubu. Měl jsem chuť ho praštit, ale když spatřil můj nasupený výraz, začal se smát, jako kdyby se ohromně bavil a pak mi teprve řekl, co bude vlastně náplní jeho práce. Byl to klub v našem městě. Je to dobrý klub. Rozhodně se to nepodobá klubu, ve kterém dosud pracoval. Je to hezké místo. A on v něm byl zaměstnán jako vyhazovač. Už jsem s ním v tom klubu několikrát byl. Jsem rád, že má Liam takovou práci. Není moc nebezpečná, protože když se strhne nějaká rvačka, tak si díky svým zkušenostem velice dobře poradí s každým a hlavně má pevně stanovou pracovní dobu.
Když už mluvím o té práci, já stále pracuju jako realitní makléř. Kyle už mi naštěstí dal pokoj a pokud vím, tak už chodí s nějakým právníkem, což znamená, že už ho nejspíše přešla zášť a já bych se tak mohl brzy dočkat svého povýšení.
Louis a Harry se za měsíc berou a snad jim to spolu vyjde. Opravdu v to doufám. Jinak se Harold může těšit na to, že ho nakopu tak jako před tím. Ale doufám, že se v něm Liam nemýlí a že Louise upřímně miluje.
Já a Liam jsme spolu šťastní a já nám teď hledám nový byt. Chceme se přestěhovat do většího a lepšího. Navíc i Judovi přestává stačit ten malý prostor, na kterém žijeme. Už je z něho totiž velký pejsek.
Nejspíše jste čekali jak vám řeknu, že mě Liam požádal o ruku a jak jsme spolu měli dvě děti, chlapečka a holčičku. Ale to vás bohužel zklamu. Jednou tahle chvíle v našem životě třeba nastane, ale nikdo z nás nevím, co bude třeba zítra či za týden a proto se chceme nechat překvapit.
Hlavní je, že už je teď všechno v pořádku a že se s Liamem milujeme. Nezbývá nám nic jiného než počkat, co nám budoucnost přinese. Já ale doufám, že bude více než růžová. Člověk má být přece šťastný ne?
Ahoj všichni :) děkuju moc za podporu u tohohle příběhu :) Během dneška nebo zítřka by měla vyjít poslední kniha, kterou mám uloženou. Znovu Vás prosím, pokud jste někdo našli nějakou mou knihu, kterou jsem do teď nevydala, ve své knihovně nebo ji máte uloženou budu Vám neskutečně vděčná, když se mi ozvete :)
I love you
