30.

2K 124 10
                                    

Liam

Bez nadšení vejdu do bytu a pustím Juda z vodítka. Prosím ať už je Kyle pryč. Když jsem však hledal jeho byty, nebyly tu...stejně jako ty Niallovy. Super. Takže teď bude celé dny pryč a já ho nebudu mít u sebe ani jako toho podělaného kamaráda. Opravdu úžasný. Měl bych se dát dohromady. Nemůžu být na něho upnutý. Asi si najdu nějakou holku, která mi bude ochotná na jednu noc dát. Ale s tímhle pomláceným obličejem mi to asi moc nevyjde. Navíc má chůze taky není moc dobrá.

Dám Judovi čerstvou vodu a nandám mu kousek konzervy, kterou má rád. Pak se vydám do koupelny a zděsím se, když spatřím jak příšerně vypadám. Nos zlomený, modřina na tváři od Nialla, monokl na druhé straně, natrhnutý ret a obočí. Celý obličej je potom ještě nateklý. Můžu být rád, že mě ten chlap nezabil a že byl dobrý rozhodčí, který ho ode mě dostal.

Nakonec se to rozhodnu neřešit a vyčistím si zuby a učešu se. Asi se dneska opiju. Že bych si skočil pro vodku? Teď se mi nikam nechce ,ale večer si pro ní skočím. Navíc mi došla tráva. Bože to je bída.

Sednu si na gauč a Jud si hned lehne vedle mě a hlavu si položí do mého klína. Usměju se a začnu ho drbat za uchem, tak jak to má rád. Jestli se k němu Niall bude takhle chovat už pořád, tak se Jud upne jen na mě a na něj už si ani nevzpomene.

Koukal jsme se na televizi asi hodinu než jsem uslyšel bouchnutí dveří. Co mě nepřekvapilo bylo, že na to Jud vůbec nereagoval a stále na mě ležel. Rozhodl jsem se ho napodobit.

"Jsem doma." zakřičí nadšeně Niall z předsíně a já si dokážu představit jak nádherně se usmívá. Ten úsměv však není kvůli mě, ale kvůli jeho příteli. Jak jsem si kdy mohl myslet, že on by o mě mohl mít zájem? "Halo? Jste doma?" ozve se znovu, ale ani já ani Jud se neozveme. Nakonec se Niall objeví v obyváku. "To se mi nemůžete ozvat?!" jeho radost se rázem vytratila. Začínal být vytočený. No to já jsem byl taky. Už celé ráno. "Fajn, tak si mlč." otráveně nade mnou mávne rukou "Jude pojď ke mě." řekne hned na to radostně a Jud se nejdříve chvilku nehýbá. "No tak Jude." znovu ho Noall pobídne a Jud zvedne hlavu a podívá se nejdřív na mě, jako kdyby mě snad žádal o povolení jít ke jeho vlastnímu páníčkovi.

Sundal jsem z jeho zad ruku a on pomalu slezl z gauče a došel k Niallovi, který si nejspíš ani nevšiml toho jak vypadám. Má osoba ho vůbec nezajímá. Jsme jen spolubydlící. Nejsem pro něj nic víc než cizí člověk, o kterého nemá zájem, tak proč by řešil, že mám zlomený nos? Nebo třeba to, že mě jeho chování mrzí a bolí? "To je hodný kluk." zasměje se a sedne si na gauč vedle mě. "Řekl bys mi proč se mnou nemluvíš?" zeptá se mě, ale nevěnuje mi ani jeden pohled a stále se mazlí s Judem. Najednou se o něj zajímá. Najednou je to zase nejlepší kamarád, ale jen do chvíle než ho zase vymění za toho idiota.

"Neříkej, že ti tolik záleží na tom, abych ti řekl "Ahoj."." uchechtnu se a vstanu, protože mi v jeho přítomnosti začínalo být špatně. Bolelo mě to, že ho nikdy nebudu mít. To pomyšlení, že je s někým jiným a ještě se mi skoro vysmívá do obličeje, mě bolí.

"No to záleží. Liame, co ti sakra přelétlo přes nos, že jsi poslední dobou tak nepříjemný?" zeptá se mě podrážděně a já se zastavím ve dveřích.

Nic neříkej. Neřeš to. Vůbec nic neříkej a jdi do svého pokoje. Vrať se do postele a lehni si. Víš, že ti není dobře. Nech ho být. Nestojí ti za to. Jenže já prostě nemohl být ticho. Moje povaha mi to nedovolovala. Otočil jsem se na něj. Vykulil oči v údivu, když spatřil můj pomlácený obličej. "Co mi je? Tak co třeba začít tím, že se cítím jako kus nějakého hovna! Sakra Nialle já myslel, že zrovna ty to pochopíš! Že pro tebe něco znamenám a ty mi jen tak oznámíš, že jdeš na rande a potom si ty chlapy taháš ještě sem! Hele já jsem zvyklý, že na mě všichni kašlou! Já jo, ale Jud ne. Včera, když jsem přijel z boxu, ležel u tvých dveří a div nekňučel. Potom spal celou noc u mě a ty jsi ho ani ráno nehledal a nešel ho vyvenčit. Chudák to v sobě musel držet celou noc! Ke mě se chovej jak chceš, ale k Judovi se přestaň chovat, jako kdyby to pro tebe byl jen pes!" celou dobu se mu dívám upřeně do očí a nakonec se rychle rozejdu do svého pokoje.

I don't like you - NiamWhere stories live. Discover now