Můj klidný a bezchybný spánek překazil štěkot vedle postele. Měl jsem chuť po té chlupaté kouli hodit polštář, aby zuž byla ticho, ale pak mi došlo, co nejspíše chce. I když jsem s ním ještě venku na procházce nebyl, asi moc dobře věděl, že když si štěkne, tak půjde ven. Vůbec se mi to nelíbilo, ale musel jsem uznat, že není jiná možnost než vstát a jít se projít ven s Judem Juniorem. Bylo něco okolo páté hodiny a já měl chuť si prohnat kulku hlavou. Skoro celou noc jsem se svým přítelem strávil na pohotovosti a naspal jsem tak málo času, že mám pocit, jako kdybych vlastně ani spát nešel. Jenže můj zraněný a unavený přítel ležel vedle mě a tvrdě spal a já nechtěl, aby ho ta moje příšerka vzbudila. To já jsem chtěl dalšího psa, takže můžu nadávat jen sobě.
Potom, co jsem si tedy plně uvědomil jaká je vlastně situace, jsem pomalu vstal, na což to malé zvíře přestalo štěkat. Oblékl jsem si na sebe první oblečení, které jsem našel a potom jsem vyšel potichu do předsíně, abych se mohl obout. Nerozsvítil jsem ani světlo. Nechtěl jsem riskovat, že by to Liama náhodou probudilo. Proto jsem se obul, vzal jsem z věšáku vodítko a našel tu příšerku, abych ji mohl na vodítko připoutat. Budu muset Juda Juniora naučit všechno, co uměl starý Jud. Musí umět chodit bez vodítka. Musí mě poslouchat na slovo. Musí to být prostě poslušný pes a zároveň můj neposedný Jud. Chápete, co tím myslím ne?
Ani nevíte jakou radost měla ta malá potvůrka, když jsem s ní vyšel ven z našeho bytu. Nejdříve chtěla hned běžet pryč, ale jelikož jsem vodítko držel pevně, tak jsem moc dobře věděl, že pokusy o "útěk" jsou zbytečné. Když to zjistilo i mé štěně, zamkl jsem byt a potom se s ním vydal ven.
Po cestě všechno očuchával. Málem počůral Teddyho rohožku, což jsem mu zakázal a taky se mi málem počůral na schodech. Naštěstí jsem vždycky jeho plány překazil. Nakonec jsme, ale vyšli před náš dům a Jud hned utíkal k prvnímu keři, aby si označkoval své území po Judovi. Bylo zvláštní, že očuchával všechna místa, kam chodil i Jud, ale nijak moc jsem se nad tím nepozastavoval.
Vodítko jsem držel pevně, protože jsem nechtěl, aby mi Jud utekl. Pochybuju, že by mě poslechl, kdybych na něho zakřičel ať se vrátí. To opravdu silně pochybuju. Nakonec jsme se procházeli po parku a já pozoroval jak zkoumá všechno okolo sebe. Značkoval si své území, pobíhal sem a tam, když jsem mu povolil vodítko, užíval si to, že je venku a co mě překvapilo, bylo to, že se pořád ohlížel na mě kde jsem a jestli ho hlídám. Byl jsem rád, že mu nejsem úplně jedno a že ví, že s ním mám něco společného.
Byl jsem celou dobu unavený a myslel jsem, že usnu při každém svém kroku. Mohl jsem naspat tak dvě a půl hodiny a to pro mě bylo opravdu málo. Navíc jsem pociťoval, že mi není ani moc dobře od žaludku. Ze všech těch nervů a nevyspání mi opravdu nebylo dobře. Ale, co jsem měl dělat. Jud ven potřeboval a Liam za své zranění taky nemůže.
Ne on za ne vlastně může, protože je to idiot, kterého akorát baví mě provokovat. Nechápu proč tu práci potřebuje k životu. Já nevím, co ho na tom tak moc baví. Není to jediná věc, ve které je dobrý. Dokáže toho mnohem víc. Mnohem víc a on se chová, jako kdyby na té práci záležel celý jeho život. Do háje já už nevím jak bych mu to všechno měl vymluvit. Snažím se co nejvíc to jde ,ale už mě nenapadá nic jak mu dokázat, že je lepší než si myslí. Pokud ho nezastavím, tak to jednou dopadne tak, že mi ho zabijí.
Nevím jak mu to mám vysvětlit. Akorát se spolu zase pohádáme a zase to bude špatné. To já nechci, ale on musí pochopit, že se o něho bojím. Možná bych mu měl dát vybrat mezi mnou a prací. Vybral by si přece mě nebo ne? Nevím. Říkal, že by si vybral práci. Na druhou stranu mi říká ,že mě miluje. Je to tak těžké. Teď to ale řešit stejně nemůžu, protože Liamovi není dobře a já ho nechci stresovat. Možná, ale bude lepší, když to nechám být. Třeba si Liam sám uvědomí po tomhle incidentu, že je ta práce opravdu nebezpečná a že mu za to ta bolest nestojí.
Jud na mě radostně štěkal, když jsem se na chviličku posadil na lavičku. Chtěl jsem si na chvilku odpočinout a pokusit se neusnout. Maličkému se to moc nelíbilo, ale neměl na výběr. Nakonec se se mnou začal alespoň mazlit a tak jsem ho hladil a drbal. Potom jsem se zvedl z dřevěné lavičky a vydal se společně s ním směrem domů.
Viděl jsem několik dobře známých pejskařů, kteří už roky chodí takhle brzy ráno stejně jako já se svými pejsky ven. S některými jsem se dokonce dal několikrát do řeči. Dneska se na mě, ale všichni překvapeně koukali. Věděli, že mám Juda. Teď jsem s ním nějakou dobu nebyl venku a najednou se objevím se štěnětem. Všem muselo dojít, co se nejspíše stalo, ale naštěstí mě nikdo nezastavil, aby se mě na to zeptal. O tomhle se mi opravdu mluvit nechtělo.
Bylo vidět, že i mé štěně je po hodinové procházce unavené. Je ještě maličké a teky nezvládne takhle brzy ráno běhat nějak moc dlouho. Vyšli jsme schody, i když mi to trvalo déle než jindy a když jsem konečně otevřel dveře o našeho bytu, odepnul jsem svého Juda z vodítka a pustil ho. Zavřel jsem za sebou dveře a podíval jsem se směrem do ložnice. Dveře byly otevřené. Vždyť jsem je zavíral ne? Nechápavě jsem se zamračil a rozešel jsem se pomalu do ní stále ještě v botách.
Liam v posteli nebyl a já cítil jak se mé srdce rozbušilo rychleji. Bylo to skoro až automatické. Uklidnily mě až zvuky, které se ozývaly ze zavřené koupelny. Rychle jsem se tam tedy vydal. už jsem si představoval Liama jak se sklání nad záchodovou mísou a jak se dáví, ale naštěstí se mi takový pohled nenaskytnul, když jsem dveře otevřel.
Liam se jednou rukou opíral o zeď vedle záchodu a druhou se...no...druhou se snažil udržet nějakým způsobem svůj penis, aby mohl vykonat potřebu, stejnou jako teď hodinu i můj pes. Moc mu to, ale nešlo. Byl unavený. Možná i trochu omámený těmi silnými léky, které si před pár hodinami vzal. Vypadal, že se znovu každou chvíli pozvrací a dokonce se i motal. Vypadal jako nějaký opilec, který to prostě jen hodně přehnal s alkoholem, ale on byl nemocný a zraněný. Oči měl skoro zavřené a skoro spal. Trochu mi taky připomínal náměsíčného. Bohužel tohle všechno způsobilo to, že se nemohl se svou potřebou trefit do záchodové mísy. Bože Liame co to děláš?
Hlasitě jsem si povzdechl, když jsem se odhodlal se ke svému příteli vydat. Přece kvůli tomu nebudu uklízet celou koupelnu. Bylo to sice trochu moc, ale musel jsem mu pomoci, protože on vypadal, že to opravdu sám nezvládne. Nejdříve jsem položilo své ruce na jeho boky, aby se mě nelekl, i když on vypadal, že si mě možná ani nevšiml a potom jsem jednou rukou sundal tu jeho z jeho chlouby a nahradil ji svou druhou. Bylo mi trapně, ale nemohl jsem v tom svého přítele nechat.
Potom, co vykonal svou potřebu jsem mu oblékl jeho boxerky, umyl si ruce a Liamovi jsem je pro jistotu umyl taky. Vypadal, že opravdu skoro spí a tak jsem s ním zacházel jako s hadrovou panenkou. Dovedl jsem ho až do postele a přikryl jsem ho. Hned na to se ozvalo hlasité vydechnutí úlevy a potom už jen klidný dech. Usnul skoro okamžitě. Musel být opravdu hodně unavený, ale to já jsem ostatně taky.
Pomalu jsem se zase vydal do předsíně kde jsem se zul. Nasypal jsem Judovi granule a potom jsem se rozešel do koupelny kde jsem začal mokrým hadrem vytírat to, co Liam udělal okolo záchodu před tím než jsem přišel. Zajímalo by mě jak dlouho vlastně vstával a jak dlouho tady takhle byl před tím než jsem dorazil.
Teprve až potom jsem se zase vydal do ložnice. Svlékl jsem se jen do svých spacích boxerek a lehnul si do měkkých peřin. Jud přiběhl skoro hned za námi a skočil mezi nás. Nejdříve se zatočil dokola, aby našel pohodlné místo na spaní a nakonec šel taky spát. Musel jsem se lehce pousmát.
Obě dvě své lásky mám okolo sebe. Myslím si, že větší štěstí snad být nemůže. Takhle mi to vyhovuje. Nic jiného k životu nepotřebuju. Tohle je přesně to, co chci. Jediné, co mi mé štěstí kazí, je Liamova práce. Budu si s ním o tom muset promluvit. Takhle to dál nejde. Chci, aby s tím skončil a našel si normální práci. Nebo aby šel alespoň mezi ty profesionální boxery. Jenže k tomu bude potřebovat podle toho, co jsem pochopil, ještě několik zápasů v tomhle nezákonném ringu. A to se mi rozhodně nelíbí. Co když mu zase někdo ublíží? Co když nebude ve formě a někdo mu opravdu něco vážného udělá? Co potom? Nemůžu přeci riskovat, že mi ho někdo vezme.
Můj mozek nakonec znovu asi hodinu přemýšlel nad tím, co Liam dělá a jak ho to ničí. Tak moc jsem chtěl, aby byl v pořádku, ale to nebude do té doby dokud nepřestane s tou prací.
Musím ho přinutit s tím skončit...
