66.

1.1K 81 7
                                    

Dnešek byl obzvlášť těžký den. Moji rodiče prostě nemohli odjet jen tak. Nemohli můj život nechat na pokoji a proto jsem dneska zažil více než trapnou situaci. Bože ještě teď, když si na to vzpomenu je mi z toho špatně. Proč si myslel, že to vyjde? Přece nemohl být tak naivní. Nemohl si myslet, že by to šlo vrátit zpátky a aby to bylo ještě lepší, než když jsme spolu před tím byli. To si vážně myslel, že bych tohle řekl? Ví snad, že jsem s Liamem ne? No asi mu to bylo jedno nebo chtěl věřit tomu, že by to mohla být pravda. Nevím, co si myslel ,ale rozhodně se mi nelíbilo to, co udělal.

Byl jsem v práci a normálně jsem pracoval. Práce bylo více než dost a já měl, co dělat, abych to všechno stíhal. Už z dálky jsem slyšel jak moji kolegové někoho zdraví. Slyšel jsem jak všichni, co do teď nic nedělali, se najednou dali z ničeho nic do práce a já hned věděl, co se děje. Naším patrem procházel Kyle. Náš šéf ředitel firmy a můj ex, se kterým jsem chodit snad jen týden.

Modlil jsem se, aby se nezastavil u mě. Doufal jsem, že sem jde opravdu jen kvůli pracovním záležitostem. Doufal jsem, ale bylo mi to opravdu k ničemu. Mohlo mi dojít, že v tom budou mít prsty moji rodiče.

"Ahoj Nialle." ozvalo se  vedle mě a já silně stiskl svá víčka. Ne to nemohl myslet vážně. Doufám, že sem jde jen kvůli práci. Doufám, že to bude v pohodě. Nemůže po mě nic chtít.

"No čau." vydechl jsem a ani se na něho nepodíval. Doufal jsem, že odejde, co nejdříve, ale to mi bohužel nebylo splněno.

"Hele Nialle já vím, že to mezi námi neskončilo dobře, ale chtěl bych to zkusit. Chtěl bych zkusit to mezi námi dát znovu dohromady." vydechl a já se zamračil. Nakonec jsem se na něho podíval a musel jsem překvapeně vydechnout, když jsem spatřil obrovský pugét růží. On to myslí vážně. Koukalo na nás celé patro. Všichni nás sledovali a já netušil, co mám na to sakra říct. Bylo to tak neskutečně trapné. Ten pocit kdy jsem mu musel říct, že tohle rozhodně nebude možné. Bylo to opravdu trapné. Třeba si myslel, že mu takhle na očích všem kolegům nedám košem. Potom, ale přišla ta nejhorší část. "Ale vždyť tvoji rodiče..." V tu chvíli jsem měl jasně, co se stalo.

"Aha..." přerušil jsem ho. Už je to jasné. Takže za to můžou zase moji milovaní rodiče. "Takže pokud to dobře chápu, tak ti moji rodiče řekli, že to mezi námi pro mě ještě není ukončené a že mám o tebe stále zájem." potvrdil jsem si svou teorii a když Kyle přikývl, pokračoval jsem "Kyle moji rodiče jsou sice úspěšní podnikatelé, ale s mým životem nemají absolutně nic společného. Ať už ti řekli cokoliv, tak to není pravda. Já jsem šťastně zadaný a to, co bylo mezi námi by nemělo ani před tím, ani teď cenu. Omlouvám se, ale nic k tobě necítím."

A takhle to skončilo. Bylo to trapné, mám ostudu před celým oddělením a nejspíše se po téhle ostudě žádného povýšení nedočkám. Bylo mi hrozně a byl jsem unavený, ale už jsem se těšil domů až si lehnu na gauč vedle svého přítele a až budu odpočívat. Bohužel ani to mi nebylo dovoleno.

Když jsem přišel domů, hned mě přiběhl přivítat můj pes. Jud mi div neskočil až na hlavu a proto jsem si ho nakonec vzal do náruče a nechal se jím olízat. Potom jsem uslyšel nějaký hluk, proto jsem se za ním vydal. Liam seděl na gauči, ale nebyl sám. Vedle něho seděli i naši přátelé. Louis a Harry se k sobě tiskly a smáli se stejně jako můj přítel.

"Ahoj." pozdravil jsem je nadšeně a hned jsem se nahnul ke svému kamarádovi, který se zvedl hned jak mě uviděl. "Co se stalo, že jste se rozhodli nás navštívit?" zeptal jsem se nechápavě a Louis se zachichotal jako zamilovaná puberťačka, což rozhodně něco znamenalo. "Co se děje?" zeptal jsem se znovu nechápavě a podíval jsem se na svého bruneta a on pokrčil se smíchem rameny.

I don't like you - NiamWhere stories live. Discover now