Uběhlo několik dní. Několik dní, co jsem čím dál víc a víc zapadal do depresí. Nebylo to tak, že bych se hroutil, měl špatnou náladu a začínal jsem nenávidět celý svět. Choval jsem se úplně normálně a to právě bylo to, co mě ubíjelo. Od té doby, co mi Liam řekl, že je do mě zamilovaný se o tom nijak nemluvilo a naše chování k sobě pokračovalo ve stylu naší nelogické hry na nenáviděnou.
Začal jsem plně chodit s Kylem a to byla další věc, která mě naprosto ničila. Každým dnem jsem si více a více uvědomoval, že to není úplně to, co hledám, ale pak Kyle udělal nějakou romantickou věc a já byl zase naměkko. Každý den jsme spolu spali ať už to bylo v práci, u mě doma a nebo u něj. Každý den jsme si pro sebe našli alespoň nějakou chviličku. I přes to jsem, ale cítil, že to není úplně to, co chci a znovu mě to ničilo. Přišel jsem si jako děvka, kterou jsem taky byl.
Bylo mi líto Liama, bylo mi líto Kyla a nenáviděl jsem se za to, co jim dělám. Kylovi lžu a Liama odmítám kvůli Kylovi. Je to příšerné. Opravdu.
Všechno jsem se to, ale rozhodl skončit přesně šestý den, co už jsem tyto pocity měl. Celou noc jsem nespal a přemýšlel. Dokonce jsem si vzal i papír, abych si sepsal všechna pro a proti. Všechno, co mě napadlo jsem si zapsal. Na jedné straně byl vztah s Kylem a na druhé straně byl vztah, ať už je jakýkoliv, s Liamem. Co mě dostalo do té deprese ještě víc byl konečný verdikt kladů a záporů obou vztahů. S Kylem je mi krásně, je romantický, sexy, bohatý, šarmantní, ale to byly všechny klady, co jsem vymyslel.
Myslel jsem si, že je to tím, že jsem unavený a tak jen nedokážu nic vymyslet. Proto jsem to nechal být a šel na zápory. Nezajímá se o Juda, v práci o mě nejeví zájem, je nudný, mluví většinu času jen o sobě, nesměje se mým vtipům, ukázal jsem před ním jednou svou pravou stránku a jeho reakce byla negativní, nemá rád kino, nemá rád akční filmy, má rád divadlo, kdyby mohl, nosil by oblek snad i doma a takhle ten seznam pokračoval dál a dál.
Bylo toho opravdu hodně a já si tak musel jen bolestně povzdychnout a složit hlavu do dlaní. Bylo mi ze sebe na nic. Chodil jsem týden s mužem, kterého po většinu času nesnáším.
Potom jsem se dal do psaní na Liamově straně. Napadla mě i varianta, že nebudu chodit ani s jedním z nich, ale když jsem začal psát, měl jsem pocit, že to tak nejspíše nebude. I když jsem si to neuvědomoval, mé podvědomí mělo už dávno jasno.
Liam je sladký, roztomilý, sexy, je pro každou legraci, miluje Juda, Jud miluje jeho, stará se o něj, miluje moje jídlo, má stejný smysl pro humor, nevadí mu má praštěná stránka, miluje akční filmy, je skvělý v posteli, má nádherné oči, když se směje, mám pocit, že se mi srdce rozskočí, zajímá se o mě, je mu jedno jak vypadá a co má na sobě, bydlí se mnou a ještě jsme se nepozabíjeli...a hlavně mě miluje. Kyle mi zatím neřekl, co ke mě cítí. Ano možná se mu líbím, ale nikdy mi neřekl jestli mě má rád. A já nevím, co bych mu odpověděl, kdyby mi něco takového řekl.
Stalo se to, co jsem nečekal. Kylovy zápory byly stejně dlouhé jako Liamovy klady. Navíc když jsem psal na Liamovu stranu papíru musel jsem se pořád usmívat a myslet na ty skvělé věci, co jsme spolu prožili. Jak jsme spolu hráli na x-boxu a jak se roztomile rozčiloval, když mu to nešlo, nebo to jak se rozvalil s Judem na gauči a společně na něm usnuli. A zapomněl jsem zmínit to, co se stalo včera. Byli jsme na procházce s Judem. Liam běhal kolečka po parku a my s Judem se hezky procházeli. Já jsem, ale radši pozoroval Liama, než abych dával pozor kam šlapu, proto jsem zakopl o spadlou větev a kdyby nebylo Liama, který mě chytil do náruče, skončil bych na zemi. Bylo to jako z nějakého romantického filmu. Hleděli jsme si navzájem do očí a oba jsme vypadali na to, že máme neskutečnou chuť toho druhého políbit. Já jsem si to nechtěl přiznat a proto jsem se od něho odtáhnul kvůli Kylovi. Teď jsem však věděl, že jsem to udělat měl.
