Liam
Bylo to po hodně dlouhé době, co jsem šel do práce. Upřímně se mi tam vůbec nechtělo, ale pokud se tenhle zápas a ještě několik dalších povede, šéf mě dostane mezi profesionály. Konečně mám čanci se prosadit jako opravdový boxer. Konečně si můžu vybudovat karieru. Jsem z toho nadšený jako malé dítě. Opravdu doufám, že se mi to povede. Vím, že jsem hodně dobrý, ale vždycky se může cokoliv podělat.
Nemůžu, ale říct, že by Niall byl nějak nadšený z toho, že jsem šel znovu do práce. Pořád mou práci nemá rád a kdyby mohl, tak mi ji zakáže. To ale nemůže a on to moc dobře ví. Ví, že si na tohle nenechám nijak sáhnout a že i kdyby mi hrozil tím, že se se mnou rozejde, tak bych toho nenechal. Nenechal bych toho, protože mě tahle práce naplňuje a navíc vím, že by mě neopustil. Rozhodně by mě neopustil. Vím, že jsem si možná až moc jistý tím, že by to neudělal, ale já to prostě vím až moc dobře. Ale svou práci prostě ztratit nechci. Mám ji rád, i když je to tak trochu nelegální, nebezpečné a hlavně dost riskantní. Na druhou stranu mě ta práce naplňuje. Je to jediná věc, ve které jsem dobrý a tak se jí rozhodně nechci vzdát, co nejdéle to půjde. Navíc si mezi profesionály vydělám mnohem větší peníze než mám teď a to taky nejsou malé částky. Takže si opravdu vydělám dost peněz a potom budu už za vodou.
Když jsem odjížděl do Londýna, Niall se se mnou loučil, jako kdybych mu snad odjížděl na týden. Byl jsem si ale jistý, že to beze mě těch pár hodin zvládne a že bude v pohodě. Navíc má teď u sebe nového Juda, takže se určitě nudit nebude. Navíc bude stejně v noci spát, když přijedu.
Cesta do práce byla opravdu nudná, ani netušíte jak mě to vždycky nebaví, ale nedá se nic jiného dělat. Už několikrát mě napadlo, že bych Nialllovi navrhl, že bychom se přestěhovali do Londýna, ale nevím jestli by chtěl. On do práce na rozdíl ode mě chodí častěji a pochybuju, že si bude chtít najít novou, protože co jsem tak pochopil, tak má opravdu dobrou práci na dobrém místě. Navíc kousek od něho bydlí jeho nejlepší kamarád. Nevím, ale myslím si, že by mě Niall odmítl a tak to musím zvládat. Třeba někdy v budoucnu bychom se přestěhovat mohli. Rozhodně by mi to vyhovovalo.
Taky se nesmím zapomenout stavit po zápase u svého dealere. Už dlouho jsem neměl žádnou trávu a proto si to musím vynahradit.
Když jsem dorazil na místo, ani mě nepřekvapilo, že se na mě všichni nepřátelsky koukali. Se všemi tady jsem byl totiž už několikrát v ringu a nikdo se se mnou nechce moc bavit, protože ve mě prostě vidí konkurenci. Ale tak, co se dá dělat. Co mě nejvíce překvapilo, bylo to, že mým soupeřem na dnešní večer, jak mi šéf oznámil, měl být Dalton. Ano ten Dalton, kterému jsem před nějakou dobou rozbil hubu a ten Dalton, co zabil psa mého přítele. Nechápal jsem proč mi šéf vybral zrovna jeho, ale on mi vysvětlil, že to on si vybral mě. Bylo mi tedy jasné, že se mi chce pomstít za to, co jsem mu udělal. On si, ale neuvědomuje, že jsem mnohem lepší než on.
Tyhle mé zápasy závisí na mé budoucnosti a proto jsem se snažil před zápasem naštvat na maximum, abych se snažil dát, co nejvíc ze sebe. Tohle jsem musel vyhrát. Už jen kvůli NIallovi. Ten hajzl si zasloužil trpět těmi nejhoršími způsoby. I přes to jsem, ale pociťoval jemnou nervozitu.
Zápas začal. Vlastně si teď už ani nepamatuju pořádně jak. Dalton byl už od pohledu naštvaný a vypadal odhodlaně. Byl plný odhodlání mě pořádně zřídit a já se jen musel posměšně ušklíbat. Myslel jsem si, že na mě prostě nemá. To jsem se, ale šeredně mýlil. Neměl jsem ho možná tolik podceňovat.
Hned poté, co zápas začal, jsem věděl, že je zle. Dalton mě rozhodně nešetřil a první polovinu zápasu to vypadalo, že se dneska konce nedožiju. Snažil jsem se bránit, ale nešlo to. Nevím jak to bylo možné, ale Dalton měl rozhodně větší sílu než kdy jindy. Nejspíše se nadopoval před zápasem nějakým dopingem. Bohužel tohle tady nikdo nekontroluje a já tak dostal pořádnou nakládačku.
