Ani vám snad nemusím říkat, že druhý den ráno nastalo peklo. Jelikož se Jud choval, jako kdyby tady moji rodiče nebyli, začal kolem páté hodiny štěkat na celý byt. Nehodlal svou potřebu odložit jen kvůli dvou neznámým návštěvníkům. Proto štěkal u mé postele tak dlouho dokud jsem nevstal a neoblékl se.
Liam mě samozřejmě nechtěl pustit a říkal, že po něm klidně nějakou tu loužičku či bobek uklidí a dlouhou dobu si mě držel u sebe. Nakonec mě, ale pustil, když jsem ho dostatečně dlouho prosil a ujišťoval ho, že se mu za chviličku vrátím a než půjdu do práce, tak se s ním ještě trochu pomazlím. Proto mě tedy pustil a já vstal. Jud v tu dobu přestal štěkat a jen vrtěl ocasem a sledoval mě, co dělám a jestli jdu skutečně ven. Když jsem byl oblečený, vyšel jsem na chodbu a vylekaně jsem nadskočil, když jsem tam spatřil stát i svého naštvaného a unaveného tátu.
"To si neumíš vycvičit ani toho blbého psa?" zavrčel na mě a já si toho vůbec nevšímal.
"Jdi radši spát nemám na tebe náladu." protočil jsem očima a nechal jsem to být. Neřešil jsem ho nijak a proto jsem se obul a vzal jsem vodítko. Přivázal jsem svého pejska a vydal se s ním na procházku.
Jako vždy se během jeho vykonávání potřeb nic moc zvláštního nestalo. Peklo, ale nastalo potom, co jsem se vrátil domů. Liam ležel stále v posteli a znovu tvrdě spinkal. Byl roztomilý. Ústa měl otevřená a po každém pátém nádechu lehce zachrápal. Vlasy mu trčely do všech stran a na jeho polštáři byla malá vlhká skvrna nejspíše od slin.
Musel jsem uznat, že byl více než roztomilý a jelikož jsem ho nechtěl budit, tak jsem se vydal do kuchyně, abych se nasnídal a vydal se do práce. Co mě překvapilo moji rodiče už dávno v kuchyni seděli. Seděli každý nad šálkem teplé kávy v tichosti a jako kdyby na sebe ani neměli náladu. Takhle to mezi nimi je pořád. Nevím jestli k sobě vůbec něco cítí nebo jejich vztah je založený na penězích, ale nikdy si nepamatuju, že by táta za mámou jen tak přišel a políbil jí, nebo aby jí řekl něco hezkého. Vždycky buď mlčeli a nebo se bavili o práci. Nevím, co dělají v soukromí a upřímně je mi to jedno. Já se na rozdíl od nich do cizích vztahů nepletu a pokud jim to takhle vyhovuje po třiceti letech manželství, tak jim nic říkat nebudu.
"Proč nespíte?" zamračím se na ně a dojdu k lednici, abych si vyndal mléko. Nasypal jsem si do misky čokoládové křupky, zalil je již zmíněným mlékem a začal jsem jíst.
"Ještě sis nevšiml, že celý život vstáváme přesně v šest?" zeptal se mě táta a já protočil očima.
"Promiň, zapomněl jsem." vydechl jsem zády k němu a přemýšlel jsem jestli náhodou opravdu nemám jít za Liamem.
"Liam nebude vstávat?" ozvala se máma po chvíli ticha a já zakroutil hlavou otáčejíc se na ně. Vzal jsem do ruky svou misku se snídaní a znovu se pustil do jídla.
"Stále mu není moc dobře. Navíc on si rád pospí a jelikož do práce chodí vždycky večer, tak nevím proč by nemohl spát do kolika chce." pokrčil jsem rameny a připravoval jsem se na další hádku.
"Nelíbí se mi Nialle." znovu vydechla máma a já se uchechtnul. Co jsem taky mohl čekat? Že mi řekne "Dobré ráno zlatíčko jak ses vyspal?". Tak to určitě.
"Tak to máš štěstí, že s ním chodím já a ne ty." znovu jsem vydechl, jako kdyby nic a snažil jsem se jich nevšímat.
"Proč s ním vůbec jsi?" zeptal se mě táta. "Nemá ti co dát."
"Dává mi toho víc než dost." zamračil jsem se a snídani jsem radši odložil, protože se mi svíral žaludek z takových otázek a hlavně z nich. Oni ke mě prostě necítí žádné mateřské pocity. Nikdy mě neměli rádi. A pokud ano tak nikdy ne tolik jako Grega. Nejsem pro ně dost dobrý syn. A ani nevíte jak moc ubíjející to je.
