Probudil jsem se v posteli sám. Nebudu vám ani snad říkat, že jsem začal panikařit. Vůbec se mi nelíbilo to, že by se mělo Liamovi něco stát, nebo se opravdu objevilo nějaké podezření na to, že má vnitřní krvácení. Strach projel celým mým tělem a já se opravdu bál toho kde Liam je a v jakém stavu je. Rychle jsem vyběhl z postele a málem přitom zašlápnul Juda, který se tady procházel. Viděl jsem do koupelny otevřené dveře a také jsem slyšel dávivé zvuky. Bylo mi hned jasné, co se děje a chtěl jsem hned zasáhnout.
"Liame..." vydechl jsem, když jsem vešel do koupelny a spatřil jsem Liama jak sedí nad záchodem a zvrací. Bylo mi ho líto a když jsem na zářivém světle spatřil jeho zubožené tělo, chtělo se mi znovu brečet.
Je příšerně potlučený. Na jeho hrudi není skoro žádné místo kde by byla zdravá barva kůže. Bože, co mu to jen udělali? Tohle nemůže zvládnout. Vždyť tohle je sakra nebezpečné. Před tím jsem mu dával alespoň nějakou naději, ale tohle se mu přece nezahojí během pár dní. Tohle nemůže zvládnout. V takovém stavu ne. Slíbil jsem, že mu budu věřit, ale do háje tohle prostě nezvládne! I kdybych mu věřil sebe víc tak tohle prostě nevyhraje. Zabijí ho. Jeho protivník na ním bude mít převahu a zabije ho. On ho zabije a já o něho přijdu. Tohle nemůžu dopustit. Musí mě chápat. Já ho prostě nenechám odejít. Tohle prostě nedopustím. Nemůžu o něho přijít.
"Jak dlouho už tady jsi?" zamračil jsem se a položil jsem ruku na jeho záda, která jsem začal hladit. Liam jen nepřítomně zakroutil hlavou a já tak pochopil, že neví. Sakra měl mě probudit. Celý hořel. Cítil jsem velké teplo z jeho těla, proto jsem mu položil dlaň na čelo. "Celý hoříš." ještě více jsem se zamračil a rychle jsem se zvedl. Vzal jsem ručník do ruky a rychle ho namočil ve studené vodě. Viděl jsem jak moc je mu špatně. Celý se třásl a skoro se až dusil při vyprazdňování jeho žaludku. Vypadal opravdu příšerně a já měl sto chutí zavolat záchranku, abych měl jistotu, že je v pořádku.
Hned jak jsem se vrátil k Liamovi jsem mu nejdříve otřel rozpálená záda a potom jsem mu studený obklad položil na čelo. Bylo mi ho opravu líto. Tak hrozný pohled jsem snad nikdy nezažil. Chtělo se mi brečet a čím déle jsem ho sledoval, tím více jsem cítil slzy ve svých očích.
Ještě nějakou dobu trvalo než Liam přestal zvracet a já se tak alespoň trochu uklidnil. "Měl bych tě odvést do nemocnice." vydechl jsem a chtěl jsem se zvednout. Liam však silně chytil mou ruku a nedovolil mi tak vstát. Začal rychle kroutit hlavou v záporu a já jsem si tak musel hlasitě povzdechnout. "Jsi si jistý?" tentokrát přišla kladná odpověď. Proto jsem si zase sedl vedle něho a začal ho otírat studeným ručníkem. To ale bylo málo. Celý hořel a já se tak opravu bál. "Myslíš, že budeš ještě zvracet?" zeptal jsem, když se chvilku opíral o záchod a vypadalo to, že už celkem svůj žaludek uklidnil. Nakonec po chvilce přikývl a já se tak znovu zvedl do stoje. "Pojď, zvedej se. Vysprchuješ se. Celý hoříš."
Šlo to těžce, ale nakonec jsem Liama dostal na nohy a pomalu jsem s ním šel až k vaně. Možná jsem ho měl vysprchovat ve sprše, ale nebyl jsem si jistý jak dlouho bych ho udržel. Proto jsem mu pomohl vlézt do vany a začal jsem ho sprchovat, jako když jsem koupal svého starého Juda. Moc se mu to nelíbilo, protože jsem na něho pouštěl studenou vodu, ale nakonec si po chvilce zvykl a jelikož mu bylo opravdu špatně, tak jen ležel ve vaně, těžce oddechoval a nechal mě ho chladit.
"Tak co?" zeptal jsem se ho po chvilce, co jsem ho sprchoval a on těžce přikývl. Položil jsem mu dlaň na čelo a musel jsem uznat, že to bylo opravdu trochu lepší. Proto jsem položil sprchu a pomalu jsem mu pomohl zpátky z vany. Bylo mi jedno, že bude všude voda. Potřeboval jsem ho dostat ještě alespoň na chviličku do postele. Posadil jsem ho na kraj vany a sundal jsem mu boxerky. Potom jsem ho utřel, aby si lehl do postele suchý a nakonec jsem mu znovu pomohl do postele.
