"Ahoj Nialle." pozdravila mě má matka, která stála přede dveřmi a čekala na to až je pustím s tátou dovnitř. Ten mě pozdravil stejně jako ona a já se už začal modlit, aby už odešli. Už teď jsem věděl, že to neskončí dobře. Nechtěl jsem, aby sem šli. Nechtěl jsem, aby viděli můj byt, znali mého přítele, viděli malého Juda. Nechtěl jsem, aby se mi pletli do života a bohužel to přesně hodlali udělat.
"Ahoj pojďte dál." usmál jsem se na ně a rychle jim ustoupil z cesty, dívajíc se na svého přítele, který stál kousek ode dveří, aby jim nijak nepřekážel. Viděl jsem na něm jak moc byl nervózní. Dlaně si nervózně mnul a viděl jsem jak se lehce potí. Vlastně se mu ani nedivím. Poprvé za svůj život se bude seznamovat s rodiči jeho partnera či partnerky. A ještě ke všemu jsou to moji rodiče. Což je za nejhorší verze.
"Dobrý den. Jsem Liam Payne, přítel vašeho syna." představil se hned jakmile vešli a ani mě nepřekvapilo, že se nehodlali zout. Co mě, ale překvapilo, byl Jud, který stál za mnou a jako kdyby se před nimi schovával.
Moji rodiče si Liama přejeli pohledem. Věděl jsem, že to neznamená nic dobrého a Liam to nejspíše věděl taky. Někdo jiný by si toho nejspíše nevšiml, ale já viděl jak na malou chviličku jeho úsměv povolil a jak znejistěl. To však znovu zamaskoval jeho okouzlujícím zářivým úsměvem. Natáhl ruku k mému otci a ten ji po chvilce váhání přijal.
"Dobrý den. Já jsem Bobby Horan. Otec Nialla." představil se můj táta a já si jen pomyslel, že už si na něho udělali názor. Kdyby si mysleli, že je to někdo jim rovný, tak by mluvil mnohem vlídněji. On si však udělal hodně velký odstup na to, aby se mu Liam dostatečně líbil.
Nevím, co bych měl udělat proto, aby se jim Liam zalíbil. Vím, že není nejlepší přítel na světě, že má své chyby, ale ty má každý. I oni je mají, ale jen si je nechtějí přiznat a nebo je maskují. Nevím jak bych je měl přesvědčit o tom, že je Liam pro mě ta nejlepší volba. Já nechci někoho kdo má milion titulů. Nechci workoholika, který bude celý den zavřený v práci a nebude na mě mít čas. Já chci muže, který se o mě dokáže postarat a budu pro něho na prvním místě. Chci někoho kdo se mnou bude chtít plánovat budoucnost. Chci někoho věrného kdo by na mě nedal dopustit. Nechci toho moc a Liam mu to všechno dává a to mi stačí.
"Maura Horanová." představila se mu má máma a ani ho nepozdravila. Přijala Liamovi ruku ,ale viděl jsem v jejích očích to znechucení.
Zavřel jsem za nimi dveře a potom se to ozvalo. Štěkot mého malého štěněte. Oba moji rodiče se podívali na miloučké štěně, které se schovávalo za mýma nohama, jako kdyby se jich bálo a já se mu ani nedivil.
"Ty sis Nialle koupil štěně?" zeptal se mě táta a já přikývl.
"A co na něho říká Jud?" zeptala se máma a já si povzdechl. Nechtěl jsem to říkat a Liam to poznal. Věděl nejlépe ze všech, že tohle téma pro mě není prostě přijatelné, i když už je to nějaká doba, co tady Jud Senior není.
Proto se ujal slova. "Jud před několika týdny zemřel." jeho hlas se ozval předsíní a já věděl, že přijde první vlna kritiky.
"To se neumíš pořádně neumíš postarat ani o psa Nialle?"
"Nechali jsme ti Juda, protože jsme ti věřili, ale zase jsi nás jen zklamal. Jud mohl mít ještě dlouhý život."
Tohle byla snad ta největší rána do srdce. Tohle říkat nemuseli. Tohle bylo až moc zlé. Liam se chtěl do toho vložit. Viděl jsem jeho zamračení a znechucení vůči mým rodičům, ale já jsem zakroutil hlavou a svým pohledem jsem mu jasně dal vědět, že to má nechat být a pro mé štěstí tak taky udělal.
