Až na úplné dno. {Dokončeno}

2#

Doma jsem hledala nějaké informace o tom, co se vlastně děje. Kamarádům jsem to řekla hned, protože je znám. A jediné o co se starají. Je Facebook a instagram. A občas se tam takové informace ani neobjeví, takže tak.

Je dost informací na internetu, jak Loki všechno ničí a lidi dostává na svou stranu. Je několik mrtvých, kteří na jeho stranu nepřistoupili.

Obličej jsem si vložila do dlaní a přemýšlela jsem. Hlavně, kdy se tady tak objeví. A jelikož je docela blízko, tak nepočítám, že to bude trvat dlouho.

Začnu pohybovat prstama a podívám se na skleničku vedle mě. Soustředím se co nejvíc to jde, aby se pohla.

Sklenička se posune na okraj stolu, z kterého spadne. Vzduchem ji zachytím ve vzduchu.... Docela zvláštní věta. A vrátím ji na původní místo.

Unavené oči si protřu a odejdu vykoupaná do svého pokoje. "Kdybys tady byla mami.... Nebo tati, co by jste mi poradili."

"Všechno je v naprostém pořádku.... Byla slova Anthonyho Starka, ještě předtím, než je Loki porazil, co teď s námi bude?" Vypla jsem televizi, kde pořád opakují to stejné.

"Trrr.... Trrr!" Ozve se pronikavý hlas vedle mé hlavy. Chytnu budík a hodím s ním do stěny, kde se udělá díra a budík se zničí. "Upsss..." Našpulím pysky.

Zvednu se z postele a odkráčím do svého šatníku, kde se společensky obleču. Nebo spíše nějak, abych nevypadala, jak bezdomovec. A přesto tak vypadám.

Protáhnu se a odkráčím do své kuchyně. Vyndám rohlíky, sýr, šunku a připravím si svačinu.

Učení naházím do batohu a podívám se na hodiny. "Dobrý, pozdě nepřijdu." Oddychnu si.

Vezmu si své klíčky na motorku, kterou mám v garáži.

Včera jsem jela s Rayem, abych mu udělala radost, jelikož mě otravuje dost dlouho.

Smutné je, že i přes invazi nějakých mimozemšťanů, škola stále plně funguje. Kdybych tady měla rodinu, tak chci být s ní, ale naše škola toto neřeší.

Nazuju si boty a dojdu si pro svou krásnou motorku. Zpozoruju, že Ray už čeká před barákem.

Nasednu si na ní a dálkově otevřu garáž. Nastartuju ji a vyjedu. "Ahoj, bobečku." Pozdravím ho.

"Bobečku?" Zopakuje nevěřícně. "Vážně?" Zasměje se.

"Nezdržuj!" Zasměji se a vyjedu pryč.

Za zády slyším jeho hlas. "Hej, počkej!" Pro sebe se usměje a přidám.

Projiždím mezi auty, které na mě troubí, ale mě to vůbec netrápí, spíše naopak. Nikoho neohrožuji, ačkoliv se to někomu může zdát.

Prudce zatočím ke škole, kde seskočím z motorky. "Výhra!" Poskakuji na místě.

"To bylo nefér, vyjela si dříve!" Dojede se svojí motorkou Ray. A uraženě si sundá přilbu, kterou tiskne v ruce.

"Neumíš prohrávat!" Zasměju se mu a vypláznu na něj jazyk.

"To mě zajímá slečno, jak se budete radovat, až budete po škole." Za zády se ozve hlas našeho učitele.

Má na sobě svetr, který přesně tvaruje jeho břicho. Kdyby to byla ženská, tak se s vámi klidně vsadím, že je těhotná, ale bohužel je to dědek, který je příjemný asi jako sůl v ráně. "Mně nedokáže náladu zkazit nič." Vycenim zuby. A poslední slovo zašišlám.

Učitel protočí oči, ale než stihne cokoliv říct, či namítnout, ozvu se opět já. "Neměl by jste být už ve třídě?"

"Vy se starejte o sebe slečno, Blacková!" Jeho tvář nabrala červenou barvu, jak karkulky pláštík.

(V Marvelu- Doctora Strange plášť.😂)

"Jistě." Uchechtla jsem se. A vydala se do své třídy.
Po chvíli mě dohnal i Ray, který celou situaci sledoval s úsměvem.

"Samantho!" Zavolám na svou kamarádku, která zrovna něco řeší s Mikem.

Ona ho taky nemusí, protože je to hrozný děvkař. A proto tu jsem já, její záchrana.

Mike se zamračil, ale jakmile spatřil mě, hned nahodil jeho 'sexy' úsměv, který mi leze na nervy. "Čau pusinko." Kousl se do rtu.

Ukousni si ho!

Protočím očima. "Elisabeth." Usměje se na mě Sam. "Konečně!" Pošeptá mi, když si mě přitáhne do objetí.

Zasměju se a kouknu na hodiny, které sotva drží. "Měli by jsme jít." Odtáhnu se od ní. A vydám se se všemi do třídy.

Cítím se jak alfa samec. V mém případě alfa samička, jelikož jsem úplně vepředu. "Čau blbečci!" Zařvu na naší třídu. Ach... Všichni jsou úplně mrtví.

Chápu, že teď není úplně nejlepší situace na to, dělat si prdel, ale mám mít radši depky? Ne.... To přesně nejsem já.

Celý den byl docela oka, až na tu hroznou atmosféru, kterou dokonce vysílali i učitelé. A já popravdě byla nervózní, nedokázala jsem říct, že se o sebe bojím, protože to tak není, ale bála jsem se o své kamarády.

👌😄Je tu další kapitola, anakondy. 🍀 Moc vám děkuji za takovou odezvu, prostě jste dokonalí! 💞

Snad se vám bude další líbit. A já jdu za rodinou slavit, neboť dědeček má svátek. 😃💜