Až na úplné dno. {Dokončeno}

26#

*(Na obrázku Matt.)

"Mimochodem, jsem Matthew, ale všichni mi říkají Matt." Přede mě položí skleničku se zvláštní tekutinou, brčkem a tím malým roztomilým deštníkem. "A ty se jmenuješ jak?" Zeptá se.

"Říkej mi Elis." Limošku... Teda... Alkohol vezmu do ruky a opatrně přicucnu, čemuž se začne Matt náležitě smát. Zakroutím hlavou a po chvíli je celý obsah pryč. Matt několikrát zamrká.

"Wow..." Řekne. "Dám ti ještě jednu, na účet podniku." Šibalsky se usměje.

"Ale my to máme v ceně, díky hotelu, ke kterému se to vztahuje." Mrknu na něj.

"Škoda, chtěl jsem tě přelstít." Nakloní se více ke mně.

"A to se ti nepovede, Matíku." Řeknu s potlačovaným smíchem.

Matt se uchechtne a další sklenici různých přísad domíchá. Tentokrát si všimnu, více pálivé či hořské pachutě, která tam je, kvůli velkému množství alkoholu.

Nevím, zda bych to normálně odmítla, ale zřejmě také ne. Avšak teď toho bylo za těch pár měsíců dost, takže si to zasloužím. "Tak na zdraví!" Příťukne si semnou Matt, který drží v ruce panáka.

"Na zdraví." Řeknu stejně a napiju se, zatímco on to do sebe hodí na ex.

....

"Tomu neuvěříš!" Praštím rukou do dřevěné desky, která se zatřepe. A sklenička z ní spadne. Místo abych se omluvila, tak se začnu společně s Mattem smát. "Prostě.... Kámoška šla po chodníku.... Šla!" Znovu záchvat smíchu. "A zakopla... Před ní, ale byla lampa... Taková malá šedivá lampa... A ona, ona to do ní narvala hlavou. Prostě ji políbila." Kvůli záchvatu jsem upadla na zem.

"No nekecej!" Pleskl se do stehna Matt.

Konečně jsem se zase usadila. A mezi námi zavládlo ticho. Já přemýšlela nad tím, jestli Tonymu ukrást plavky, nebo tam teď běžet a zbudit ho.

Matt se začal nebezpečně přibližovat, což mému podnapiléme já vůbec nevadilo. Můj pohled přeskakoval z jeho očí na rty, stejně jako jeho.

Něco mi říkalo, že to dělat nemám, ale alkohol mi všechno zatemnil. A všechny věci poslal do temnoty, kde vládlo ticho a nic. Vůbec nic.

Moji situaci vyřešila osoba, která nás vyrušila, teda spíše Matta, který toho v sobě neměl tolik. Takže bych si troufla říct, že věděl přesně co dělá. Moje skutečnost, ale v tu dobu byla úplně mimo.

Teď bych to přirovnala asi k drogám, protože jsem viděla kolečka, hvězdičky a další tvary před očima.

Loki
Celou dobu jsem si hleděl svého, do té doby, dokud nebyla pryč už přes tři hodiny. Nechtěl jsem to řešit, ale něco mi říkalo, že bych měl. Proto jsem se rozhodl ji jít hledat. Nebylo to ani nijak těžké, neboť řvala na kilometry daleko.

Můj zrak, ale upoutal kluk vedle ní. Naštvalo mě to.... Počkat, co?! Nenaštvalo... Jen... Ještě jsem s ní neskončil! Jo... Začal jsem si namlouvat.

Rozešel jsem se k ním. A nebylo těžké uhodnout, že je na mol. Obličej jsem skřivil do nasrané grimasy, neboť se ten kluk přibližovat. A to nebezpečně.

Pár metrů před nimi jsem nahodil sladký úsměv, z kterého mě samotného bylo špatně.

"Oh, tady seš Elis. Nemohl jsem tě nikde najít." Přesladce jsem se usmál. A kluk vedle ní se rychle odtáhl. "A ty seš kdo?" Zeptal jsem se už poněkud zhnuseně.

"Matthew." Řekl a prohlédl si mě. Ušklíbl jsem se a pořádně narovnal, aby bylo vidět, kdo je tady ten červ.

Neobtěžoval jsem se představovat. "My si tady s *škit* Mattem krásně povídáme. Tak *škit* nás nech být." Zamračila se na mě.

Její roztomilé tvářičce jsem se musel usmát. I když se tvářila naštvaně, byla roztomilá. Co to sakra melu?!

"Jdeme spát, protože ráno budeš mít kocovinu." Řekl jsem bez emocí a červa vedle mě jsem si nevšímal.

"Ale já nechci!" Zaskuhrala a pohodila rukama.

Povzdechl jsem si a protočil očima. Následně jsem k ní přešel a vzal ji do náruče, čemuž se začala smát.

Ach, ten alkohol.

"Pusť mě!" Smála se jak pominutá.

Kráčel jsem k hotelu. A koukal přede mě.

Proč si ji tam nenechal?...

Opět jsem si povzdechl. "Stejně mě nemáš rád... *Škit* Si stejný, jako všichni *škit* kluci. Jenom semnou mani- manu.....manipulu-ješ." Když dořekla poslední slovo, následovala další salva smíchu.

Aniž bych si toho byl vědom, usmál jsem se.

"Ach, kdybych to sám věděl..." Řekl jsem nahlas. A vylezl shody. Žena, kterou jsme viděli hned po příchodu na recepci. Se na mě pouze usmála, což já ji neoplatil. A otevřel jsem dveře, do jejího pokoje.

Žena, které si nemůžu zapamatovat jméno. A spí se Starkem, tam nebyla. "Zřejmě budu muset být tady." Necítil jsem odpor, byl jsem rád. Protože vše je lepší, než spát se Starkem v jedné místnosti.

Položil jsem ji na postel. A chvíli ji pozoroval. "Pojď ke mně!" Několikrát neomaleně plácla vedle sebe. Přetáhl jsem si tričko, né kvůli ní, ale kvůli tomu, protože takhle spím vždycky.

Spodek byly plavky, které mi někdo z nich vybral. Ty jsem si nechal, abych nespal nahý.

Vlezl jsem si na druhou půlku postele. A přikryl nás, neboť ona se k tomu jistě neměla. Několikrát něco nesmyslného zabrblala. A pak se ke mně natiskla.

Nahlas jsem polkl, protože jsem dlouho necítil něčí tělo, na tom svém. Byl to zase nezvyk, příjemný. Vdechl jsem její vůni vlasů. A po chvíli zavřel oči, než jsem nakonec úplně usnul.

😃Heh, nikdy jsem nebyla opilá, takže snad se mi to alespoň trošku povedlo. 😁💞

Zapomněla jsem vám poděkovat. (Katherine_Zet děkuji za připomenutí! 😁)

Tolik- ❤️,👁️, 💬... Jste úplná zlatíčka. Vážím si toho, že vás to baví, protože to pak baví i mě. 🍀

Vážím si vaši podpory. Děkuji ❤️