Až na úplné dno. {Dokončeno}

10#

Elisabeth
Celé tělo mě hrozně bolelo. Snažila jsem se opatrně otevřít oči, ale ty nespolupracovaly. A rozhodly se, že si musím počkat.

Nejvíc mě vyděsilo, že neležím na nějaké zemi, ale místo toho, ležím na něčem příjemně měkkém. Připomínající mi podezdřele postel.

Po krátkém šoku, který jsem vyřešila otevřením očí. Nastal další šok, jelikož jsem ležela v nějakém pokoji, který byl luxusně vybavený.

Přisunula jsem se ke křídlu postele, abych se o něj mohla opřít. Očima jsem zkoumala pokoj, v kterém se momentálně nacházím.

Nevěděla jsem, co semnou bude, ale věděla jsem, že jsem vyhrála! Jeee!

Sám od sebe se mi na tváři objevil úsměv.

Podívala jsem se na své ruce, které jsem měla zakryté mikinou, avšak ta nezakrývala tolik, kolik ze začátku.

Rukávy jsem vyhrnula, abych se podívala na své domlácené ruce.

Byla pravda, že vůči boji se tomu nemůžu divit. Nohy na tom byly taktéž stejně. Poškrábané, špinavé.

"Nezemřelas." Leknutím naskočím, ale udržím se a nehodím držkopád.

Zvednu hlavu směrem k němu, kde mu pohrává pobavený úsměv. Haha... Moc vtipné. "Výstižné." Odpovím.

Narovná se a přístoupí o dva kroky blíže. "Jak jsem pochopil, taktéž viděl, zřejmě to neumíš plně ovládat, že?" Bradu zvedne víš.

"O co ti jde?" Pokrčím obočí.

"O nic, pouze zjišťuji informace." Mluví celkem klidně.

"A proto chci vědět informaci, kterou si mi slíbil za výhru. Platí doufám tvůj slib?" Poslední větu řeknu takřka zhnuseně.

"Pokud si myslíš, že bych ti dal slib. Tak si primitivní..." Odfrkne si. "Ale jistě.... Určitě tě nová zpráva překvapí a dokonce i zaskočí." Zamyslí se a usměje.

Nechápavě pokrčím obočí, ale nechám ho mluvit. "Tvoje rodina vždy byla neúplná, že? Ačkoliv nepočítám smrt tvé nebohé matky." Nad jeho slovy stisknu pěsti k sobě. Ironie v jeho hlase mě nutí po něm skočit. A mlátit ho hlava nehlava. Moji maminku si nikdo brát do pusy nebude.

"Většinou se každá rodina skládá z dítěte, matky a otce. A ty si žila bez otce.... Napadlo tě třeba to, kdo by mohl být tvůj úžasný otec?" Stoupnu si na nohy. A začnu uvažovat nad jeho slovy. "Neřeknu ti přesně, kdo to je, ale..-" začne kolem mě kroužit.

Prohlíží si mě, jako kořist. "Říkal si, že mi to řekneš!?" Zařvu na něj.

"Nemusím ti říct vůbec nic, takže buď se ke mně naučíš chovat, nebo se nic dozvědět nemusíš! Jednoduché.... Nemyslíš?" Vítězně se usměje.

Kousnu se do vnitřní strany v puse, abych svoje nervy udržela na uzdě.

Znovu se usměje a nepřestane kolem chodit. "Stejně egoistická.... Tvrdohlavá... Hrdinská... Přesto proti mně nezmůžeš nic..." Zastaví se u mě.

"Je někde tady, že?" Nezúčastněně koukám před sebe, ale nedočkavě čekám na jeho odpověď.

"Přesně tak." Koutek úst vytáhne nahoru.

Ticho mezi námi mi není vůbec příjemné.

"Co teď semnou hodláš dělat?" Pohled přesunu do jeho očí. Začnu se v jeho očích utápět, ale rozum prozatím neztratím. Je to vrah.

"Dalo by se s tebou dělat hodně věcí." Jazykem si přejede po horním rtu. "A ještě, když si dcera onoho egoisty." Pár kroky se začne přibližovat ke mně.

Očí vykulím a začnu se naléhavě rozhlížet. První záchrana, která mě napadne před tím uchylem je, že se dostanu na druhou stranu postele.
Čelem se otočím zpátky k němu, abych měla přehled o tom, co dělá.

Na tváři mu hraje pobavený úšklebek. "Až pro tebe přijdou, dostavíš se na večeři, pokud ne.... Buď si jistá, že se tam stejně objevíš." Zatnul čelist a pár kroky odešel z mého provizorního pokoje.

Chvíli jsem zírala na místo, kde se ještě před chvílí nacházel, ale momentálně jsem měla krásný výhled na dveře. "Že já radši nezdechla..." Stiskla jsem víčka pevně k sobě.

Rozhodla jsem se prozkoumat okolí. Přešla jsem ke dveřím, které byly kupodivu zavřené. "Jak nečekané... Cejtím se jak opička v kleci." Nahlas jsem si povzdechla.

😀Je tu další kapitola. Dříve to nešlo, neboť mě v tomto vedru čekal vysilující trénink, kde jsem málem zdechla- to je vedlejší. 😂A hned poté -i s oblečením- skončila v bazénu.

🌚Užívejte života bobátka. 😂(Měla bych přestat mlít sračky..... Ale to se mi nechce. 🙂)

😂Děkuji vám za komentáře, kde mi připomínáte, aby vyšla kapitola. 😂❤️ Co já bych si bez vás počla, že? 😂🍀 Ale velice mě těší, váš zájem.