Až na úplné dno. {Dokončeno}

35#

"To jsem si mohla myslet." Vyškrábu se na nohy. Chci vyběhnout pryč, ale jeho hlas mě hned zastaví.

"Ani se o to nesnaž." Zavrčí.

"Proč bych tě měla poslouchat?" Odfrknu si.

Pelon se přiblíží, ale moje tělo ihned zareaguje a dám se na zběsilí útěk. Můj největší problém je ten, že nikdy jsem pořádně neběhala. Proto moje výdrž je hrozná.

Pelon mě po několika metrech doběhne a silně chytne za zápěstí. Pokusím se vymanit, ale místo toho mě chytne silněji. A své tělo přitiskne na to mé. "Kočičko... Si tak neuvěřitelně sexy." Zafuní mi nadrženě do ucha. Na svém pozadí ucítím jeho chloubu.

"Pusť mě ty hajzle!" Kousnu ho do ruky, kterou mě drží. A odskočím od něj.

"Ty malá děvko!" Zavrčí vztekle a pokusí se mě znovu chytnout, tentokrát zareaguji a vyhnu se. Bohužel nebo spíše pro něj, jeho další pokus provede celkem rychle, proto mu vrazím jednu do obličeje. Pelon si sáhne na poraněný nos z kterého teď vytéká krev. "To si ještě vypiješ!" Vystartuje na mě.

Vzpomenu si na všechny údery, které jsem vedla doma na svůj boxovací pytel. Pelon mi uštědří facku, kterou mu vrátím kopem do břicha. A pak do obličeje, kde zůstane jistě pěkná modřina.

Těžkopádné kroky směřující k nám mě přinutí utéct. Jak už po několikáté se rozeběhnu pryč. Vběhnu do prvních dveří, které vypadají nadějně. A těmi taky prchám dál. Pelon to tady znal zřejmě lépe než já. A vynořil se ze zatáčky, chytající mé vlasy. Byla jsem si vědoma toho, že na chvíli jsem si vyrazila dech. Při dopadu na tvrdou zem. "Doprdele." Zaklela jsem.

Pelon držící mé vlasy, které mi rval. Mě tahal po zemi, kolem nás se rozestoupilo několik agentů, kteří doběhli až teď. Z očí mi tekly slzy bolesti. Tak neuvěřitelně to bolelo. "Mohlo to jít po dobrém." Řekne spíše sobě.

A jak by to vypadalo po dobrém? Ojede mě na místě?

"Pelone, dostal si za úkol ji dostat, né ji zmrzačit!" Chodbou se nese naštvaný hlas Lokiho. "Ale koukám, že tě nešetřila." Řekne posměšně Lokiho.

Když mé vlasy pustí. Neobtěžuji se zvedat, pouze ležím na zemi. Zakrývající si obličej dlaněmi. "Seš hajzl." Zasípu. "Oprava.... Jste!" Řeknu více nahlas.

"To není poprvé, co to slyším." Promluví Loki blíže ke mně. "Zvedej se."

Nehodlám se ani o pokus zvednout, nechci. Copak si myslí, že mu to budu zlehčovat, avšak okamžik před chvilkou, prožít znovu rozhodně nechci. "Zařídím to, pane." Kroky se zastaví kouskem ode mě.

Někdo mě zvedne do své náruče. Ihned poznám kdo to je. Loki.

V jedné místnosti mě posadí na malou židličku. Kde se odvážím konečně otevřít oči. "Nemůžeš mi zhatit plány, všechno jde podle plánu. A já si to ani kvůli tobě nenechám zničit." V ruce drží hadřík, kterým mi začne čistit krev z obličeje, jenž mi způsobil Pelon.

"O co ti sakra jde?!" Odtáhnu se od něj. A hadřík i s jeho rukou dám dolů. Dolů z mého obličeje.

Mírně se zamračí.
"Tušil jsem, že se něco pokazí, něco, co by mohlo zkazit mou vládu. Proto jsem se pojistil, kdyby se to opravdu stalo.... Hodlám si to vzít všechno znovu do parády." Ušklíbl se. "A ty budeš vládnout po mém boku." Olízl si suché rty.

To nemohl myslet vážně, ne... Prostě ne! Snažila jsem si všechno zrekapitulovat, ale nemohla jsem tomu uvěřit. Moje odpověď zanikla v ohlušující raně. "Jsou tady, pane." Přispěchal k Lokimu menší mužík s brýlemi na nose. A hůře upraveným knírkem.