Až na úplné dno. {Dokončeno}

20#

"Dobrou." Řekla Pepper směrem ke mně.."Nechceš pomoct?" Ještě mi pošeptala.

"To zvládnu." Usmála jsem se.

"Pokus se jí něco udělat.... A neznám se!" Pohrozil mu Tony.

Cítila jsem se v tu chvíli nad míru spokojeně.

Oba odešli. "Pojď." Řekla jsem zády k Lokimu a vyrazila. Pepper mi stihla ukázat kudy a jaký přibližně pokoj.

Ano, Stark tu musí mít dost pokojů pro hosty.

Nikdo nic neříkal, ale po chvíli to ticho přerušil Loki. "K té facce-" začal mluvit, ale byl přerušen mnou.

"Tak tu sis zasloužil, avšak byl to malý trest." Ani jsem se nenamáhala otáčet a kráčela dál.

Loki za mnou nespokojeně zamručel. "Vy Midgarďané toužíte po podmanění-" začal jeho proslov, ale byl znovu přerušen.

"To se pleteš." Uchechtla jsem se. "Myslíš si snad, že je lepší, být někde zavřený.... Dělat... Děvku-" Vyplivla jsem znechuceně. "těm nadrženým imbecilům, než mít volnost, chodit takřka kam chceš. Řekla bych, že odpověď je více než jasná, není-li pravda?" Otočila jsem se čelem k Loki, jelikož jsme došli na místo určení, přesto mě naše vzdálenost vcelku zneklidnila.

"Ovšemže.... Avšak vy nemáte právo na výběr, nezasloužíte si volnost, ale někoho, kdo vás povede." Rozplíval se Loki.

"Momentálně, kdo tu teď nemá právo si ty, takže bych přestala snít o podmanění světa." Hlavu jsem dala na stranu.

Lokiho rysy zvedly. "Ty mi nemáš co rozkazovat!" Prskl.

"Řekla bych, že mám." Vytáhla jsem ovládání z kapsy.

"Tak vyhrožovat bys chtěla, jo?" Uchechtl se Loki a o něco se přiblížil, dělil nás necelý půl metr.

"Ne, pouze konstatuji." Ovladač jsem vrátila zpátky. "A teď bych šla ráda spát, procházku mám za sebou a hádku s bohem taktéž." Usmála jsem se.

I přes tmu jsem viděla Lokiho naštvaný výraz. A čekala narážku na mou, či kohokoliv jiného osobu, neboť toto Lokimu jde.
Nakonec pouze prošel a práskl za sebou dveřmi. "Jedna nula." Zasmála jsem se.

Následně jsem odešla do svého pokoje, abych se konečně mohla vyspat. Usínala jsem se smíšenými pocity, z čehož mezi několika emocemi převládala radost, ale i vztek. Vztek na Lokiho, který si tady přijde a ještě se spokojeně culí.

Bála jsem se, že to naruší naší společnou dovolenou, ačkoliv jsem Tonyho dlouho neznala. Cítila jsem k němu jisté sympatie, taktéž k ostatním Avengers.

Ačkoliv jsem vymýšlela plán, jak mu to tady znepříjemnit. Musela jsem uznat, že je pěkný.... Co to tady melu?! "Zbláznila jsem se.... Určitě jsem pouze nevyspalá." Promnula jsem si unaveně spánky. A konečně zavřela oči.

......

Bylo šest hodin ráno a já už byla vzhůru, netuším co se to semnou děje, ale nestěžuju si. Beru to pozitivně, více času, málo spánku, hodně energie. Proč ne, že?

Zrovna jsem jedla jogurt, který byl v ledničce a četla zprávy na telefonu. A nebo nějaké blbosti o sobě na internetu.

Vždycky jsem ráda dělala blbosti, ale teď se bojím, že jakmile něco provedu, tak to bude všude, protože ty kamery jsou určitě za každým rohem.

"Co tu děláš tak brzo?"

"Pro Elis!" Vykřikla jsem. Ano... Pro boha už nejedu, jelikož Lokimu nechci zvedat ego.

"Promiň, nechtěl jsem tě vylekat." Zasmál se Steve, opírající se o stůl.

"Už se mi nechtělo spát, tak jsem tu, proč ty?" Odpověděla jsem a dala si další lžičku do pusy.

"Taktéž." Usmál se. "Slyšel jsem o vaši dovolené, opravdu tam chceš? Stark je...." Hledal vhodná slova.

"Egoista, playboy, miliardář?" Zkusila jsem.

Steve se na chvíli zastavil, jakoby mu umrzl úsměv..... Né poprvé, že?
"Jste si velice podobní, jelikož mi něco podobného Stark odpověděl, když jsme měli menší nedorozumění." Usmál se.

"Alespoň vím, odkud mám tu drzost a ego." Přiznala jsem si krutou pravdu.

"Ale přesto po něm nemáš všechno-" Steva jsem drze přerušila.

"Fousy, vlasy." Začala jsem vyjmenovávat. "Něco, co má většina chlapů mezi nohama, až na Tonyho... Tony není pouze hrdina, ale někdo, kdo bez tohoto orgánu dokázal zplodit něco tak dokonalého, jako já."

Hlásím, že mé ego roste do nepřirozených výšin.

"Takové podrobnosti si mohla vynechat." Řekl s úsměvem.

"Má dcera a takhle mě ponižuje...." Protáhl se ve dveřích Tony.

"Starku, ty se překonáváš, někdy spíš až do odpoledne." Ruce si oba dva založili na hrudi.

"Tvou poznámku přejdu, jelikož tu jde o horší záležitost.... MŮJ JOGURT!" Zařval, jako malé děcko.

Usmála jsem se od ucha k uchu. A nabrala si lžičku, kterou jsem si i s jogurtem dala pomalu do pusy. Každý můj pohyb Tony sledoval. "Opovaž se!" Varoval mě.

Ušklíbla jsem se. Posledních pár centimetrů jsem zrychlila, takže jsem spokojeně papinkala jogurt, zatímco mě Stark pozoroval. "Tak to ne!" Rozeběhl se po mně.

Začala jsem utíkat. "Vždyť už to stejně mám otevřené a skoro snědené!" Se smíchem jsem proběhla kolem Steva, který to pobaveně sledoval.

"Ten jogurt dostanu, i kdybych měl probudit všechny Avengers!" Běžel za mnou.

"Ještě si něco uděláš, dědulo!" Nadtím se zamračil.

"Jak chceš." Ušklíbl se.

💕 Hlásím skvělou novinku. Naše kočička (Jessie) porodila dva malé prcky. 💞 
3. července. Od 17-18h.
Rodiče rozhodně nadšení nejsou, ale hlavně že mi ano. 😂👌 Takže pšššt!

Tady máte fotku, pokud to vůbec uvidíte. 😂🍀🐱 To červené, jak jsem rozmazala je zřejmě placenta.