Až na úplné dno. {Dokončeno}

3#

Byla poslední hodina, kterou jsme měli s tím vycpaným, slizkým, odporným -... To by jsme tady byli dlouho. No prostě s učitelem, jenž nám nemohl odpustit test, neboť je to hovado!

A já se zapomněla učit.

Náhodou, i přes neochotu se ten test naučit, jsem věděla zatím úplně všechno, dokonce jsem se usmívala nad mračícím se Mikem, který snad ani nevěděl, že je na hodině chemie.

Na papír jsem si kreslila různé obrázky, které byly spíše depresivní, ale bylo to celkem i vtipné.
Měli jsme ještě pět minut, než test odevzdáme, ale na chodbě se ozval hluk. Fuj, povyskočila jsem na židli a zapříčinila tím zkažení mého uměleckého díla.

Znuděně jsem zvedla hlavu a čekala co se bude dít, jestli vůbec něco. Až zjistím, kdo může za zkažení přenádherné malůvky, tak mu rozkopu bačkory.

Chodbou se nesla další rána, která byla hlasitější a blíž. Dokonce byly slyšet i hlasy ostatních spolužáků z jiných tříd. Nikdo už test nepsal, raději čekali na vysvětlení hluku. Mozkožrout, nebo-li učitel, se odhodlaně postavil a se staženým žaludkem, který mimochodem byl ještě větší než obvykle, došel pomalu ke dveřím. "No, co koukáte?! Pište!" Hlas se mu nebezpečně klepal.

Sam se vedle mě ošila a pozvedla obočí. Pokrčila jsem rameny. Jak to mám asi vědět? Přes stěny opravdu nevidím.

Do třídy vtrhly nějací ozbrojení agenti, kteří nevypadali úplně přátelsky. Všichni jsme ihned stáli na nohou a pár děvčat zapištělo. "Běžte do tělocvičny!" Ozval se muž, zhruba o pět let starší než mi."Dělejte!" Zařval hned poté, když se nikdo neměl k odchodu.

Každej se zakrnělými nohy, se odprostil od země a dal do odchodu. Učitele chytli v podpaží a s jeho urážky, jimiž opravdu nešetřil, ho odvedli někam stranou od nás; díky bohu!

"Běžte do tělocvičny!" Zařval na celou chodbu muž se zvláštní zbraní, která mi nepřipomínala jednu určitou zbraň, ale více do sebe zpracovaných. "Ale mně se zrovna povedl test!" Zafňukala jsem ublíženě.

Následovala jsem všechny, a kdyby se mi náhodou nechtělo, tak by mi to jistě rádi vysvětlili ozbrojení magoři, s nebezpečně vypadajícím ksichtem. Ray a Samanta kráčeli vedle mě, přičemž Mike se držel po boku Raye.

Samantha se celá klepala, Ray se snažil vypadat odhodlaně, ale samou nervozitou se mu potilo čelo. Mike se rozhlížel všude kolem a připadal mi, že sebou každou chvíli sekne o zem.

Došli jsme do prostorné tělocvičny, kde máme vždy tělocvik a já tam vypotím většinou i duši. Momentálně tam ale bylo seřazeno několik studentů, kteří se skládali z naší školy.

Fůha, člověk by ani neřekl, kolik jich v téhle škole psychicky týrají. 

V čele toho všeho stál on, - člověk... nebo spíše někdo, kdo za všechny ty zmatky a promařené životy může. Ta zrůda, která sem přišla a podmanila si zřejmě už celé lidstvo. Bohužel, kamaráde... Já jsem nepodmanitelná samička, chlapečku.

Vojáci nás dostrkali k ostatním, kteří měli v očích strach. Čelist jsem stiskla k sobě a své dva kamarády chytila za ruce. Au, hovada necitelná! Více se mi objevují modřiny, než třeba normálním lidem. Oh, co by jste čekali, když nejsem normální.

"Jak jistě všichni víte..." Pche, jak dál důraz na všichni, jakoby i novorozenec věděl, co on je zač. "Zneškodnil jsem ty šašky, kteří se nechávali nazývat Avengers." Na tváři se mu objevil velký úšklebek, do něhož se přidal krátký smích. Volím odpověď C) psychopat; škoda, že nejsme v Chcete byl milionářem, jistě bych vyhrála.

Všechny si nás projel pohledem, v jehož středu očí se objevily malé dětské plamínky. "Máte však to neutuchající štěstí, že jsem zde právě já!" Ruce rozpřáhl před sebe, čímž v mnoha ohledech připomínal vítěze, ovšem já se všemocně držela, abych mu zdarma nedarovala jednu ze seznamu mých peprných poznámek. "Jste tady pro to, aby jste naplnili své tužby!" Stačilo tak málo, abych se začala smát, tak hrozně málo. "Odteď patříte mně. Můžu si s vámi dělat, co chci, tudíž vyžaduji respekt a netoleruji neúctu... Pokud by si snad někdo z vás chtěl hrát na hrdiny; zabiju vás." A na boha si hrát můžeme?  Opět se usmál, jakoby říkal tu nejvíce jasnou věc pod sluncem.

"Celá žhavá..." Řekla jsem sama sobě.

"Radím vám, aby jste nedělali žádné problémy a chybná rozhodnutí či kroky, neboť se mi opravdu nepříčí vás zabít." Odhodlaným krokem odešel pryč.

"Dělejte, jdeme!" Pobídli nás jeho vojáci.

"Teď si uděláme všichni romantickou procházku." Mluvil jeden z mužů zepředu, přesto každý zaslechl tu ironii vyzařovat z jeho hlasu. "Bude trošku delší, proto se budete všichni držet určeného tempa. Kdo se však bude loudat a dostane se za nás... Je na místě kaput." Prstem si přejel po krku a vycenil své špinavé, žluté zuby.

"Pozemští červi, dejte se ihned do kroku!" Zařve rozzuřeně Muflon. "Máme ještě dneska dost práce."

Jeden z hlavních vojáků, jehož prdel se po většinu času od Lokiho nehla a zaslechla jsem jméno, kterým ho oslovili; Pelon, se chopil své zbraně a vystřelil do vzduchu. Nikdo neotálel a dal se do kroku, aby příště ta kulka neskočila právě v jeho těle.

Podívám se na Raye, stojícího po mém levém boku a zatínající rozzuřeně čelist. Kouká před sebe, mírně mu stisknu povzbudivě ruku.

Stočí na mě pohled a pokusí se o úsměv, který mi připomíná zaražený prdy.

Samantha kráčí po mém pravém boku, mírně se klepe a očima tiká po všech chlapech se zbraněmi. "Jsi v pořádku?" ... V rámci možností...

"Co?.... Jo... Jo, jasný..." Vysouká ze sebe, ovšem mám pocit, že ani neví, jaká otázka ji byla položena.

Všichni kráčíme ve velkém vedru přes pět hodin. Bohužel se ověřily jejich výhrůžky a někteří tu s námi již nejsou. Nikdy nevíme, kdy se ozve výstřel, spolu s posledním výkřikem a vydechnutím. Všichni máme sevřené žaludky strachem o sebe a své přátele.  Netušíme, kam nás vedou a co nás tam čeká.

Ray s Mikem podpírají ostatní, aby nebyli náhodou další na řadě, kdo bude ležet na zemi s kulkou v těle.

Bohužel, ne všichni mají perfektní zdravotní stav.

Loki jede na konci nás všech. Asi aby viděl umírat všechny ty holky a kluky, kteří toho měli plné brejle a jejich energie padla na nulu.
Je mu jedno, že někdo nic nepil ani nejedl a všichni mají žízeň a hlad.

Pokud neumřem s kulkou v těle, tak určitě na dehydrataci.

Rozhlédnu se kolem sebe, abych se zeptala Sam, ovšem jelikož se vedle mě nevyskytuje, začnu lehce panikařit.

Zmateně se rozhlížím kolem sebe, zda ji někde nespatřím.

😬Ach... Kvůli vaší aktivitě a  kamarádce, která mě ve škole společně s mou sestrou štvou. - Jsem se rozhodla vydat kapitolu. 😄

Místo toho, abych se učila. 😂 Hip, hip, hurá! 👌

Konečně se tam objevil Lokiáš. 😃🍀

Tato kapitola byla 28. Července lehce opravena.