Až na úplné dno. {Dokončeno}

9#

Elisabeth
V poslední chvíli si vzpomenu na dýku, kterou mám schovanou za kraťasy, kde se drží zuby nehty. Přeci jen, drží ji tkanička.

"Pr-o-miň." Přidušeně zašeptám a kudlu mu vrazím do ruky.

Spolu s jeho mohutným řevem mě upustí na zem. A já se chytnu za vzduchem sípajícím krkem, který nepříjemně pálí.

Když se mi dostane dostatečně vzduchu,bpodívám se před sebe. Kde si Hulk vytahuje dýku z ruky. Spolu s velkou množství krve.

Začnu pomalu couvat dozadu, čehož si okamžitě všimne. A zrak znovu upoutá na mě. "A kruciš!" Bolavé tělo mi moc nepomáhá k tomu, abych se pozbírala ze země.

Jakmile si stoupnu a narovnám krkolomně svoje polámané tělo. Upoutá mou pozornost Hulk, který se -jak už po několikáté- rozeběhne přímo na mě.  Přiměju dát své ruce před sebe, avšak proti němu by to nemělo žádný smysl.

Zavřu oči, ale brzo je opět otevřu, když se značnou chvíli nic neděje. A hlasy všech lidí úplně vymizí.

Hulk léta pár metrů nad zemí a nehorázně sebou háže. Ze strany na stranu.

Abych se ujistila, že jsem to opravdu způsobila já. Ruce zvednu výš, což zapříčiní i změnu výšky Hulka nad zemí.

Tělo se mi začne lehce třást, protože nikdy jsem nedokázala udržet nic takto velkého, a k tomu lidskou bytost.

Vždy to byly skleničky, talířky a občas nějaký příbor. A další podobné blbosti, díky kterým jsem nemusela udělat pár kroků.

Tělo se mi začne značně potit a to hlavně čelo. Ztrácím sílu.

Zvednu ho několik metrů do vzduchu. "Omlouvám se." Šeptu a rukama mávnu do levé strany.

Vzduchem letí do zdi, do které udělá díru a vše se zachvěje. Chvíli stojím a čekám, jestli se něco nestane, ale oči se mi začnou zavírat. A já s úsměvem dopadnu na zem.

Zvládla jsem to.

Tony
Jakmile ji Hulk chytil pod krkem, snažil jsem se řvát, co mi síly stačily. Nedokázal jsem jen tak přihlížet, všichni, kteří byli vedle mě. Buď nekoukali a nebo mi připadali mimo.

"Je mi to líto..." Promluvil Amerika, když se blížil její konec.

Ani jsem se neotočil.

Tolik jsem ti toho chtěl říct!

Zničeho nic vytáhla dýku, kterou mu vrazila do ruky. Začala pomalu couvat zpátky. Hulk se po chvíli vzpamatoval a rozeběhnul se přímo proti ní. "Neee!" Moje hlasivky vydali nadlidský úkol.

Víčka jsem stiskl k sobě. "Proč?!" Praštil jsem pěstmi do stěny přede mnou.

"Tony?!" Zalapala vedle mě Nataša po vzduchu.

Nechtěl jsem ani vědět, co jí tak rozrušilo, ale přemohl jsem se otevřít oči.

To co jsem, ale viděl, nepřekvapilo jenom mě, ale všechny přítomné. "Ona..." Nedokázal jsem ze sebe nic vymáčknout.

Chvíli jsem pozoroval, co dělá, avšak její konání netrvalo dlouho. A ona se skácela k zemi.

Pohledem jsem vyhledal Lokiho, který na to koukal s otevřenou pusou. Poté si to zřejmě uvědomil a rychle ji zavřel. Něco řekl muži vedle něho, který se zvedl a došel k Elis. Zvedl ji a vydal se s ní pryč.

"Přežila." Zmohl jsem se na jedno slovo.

"Co když ji Loki použije proti ostatním?!" Sedl si vedle Natašy Clint, neboť celou dobu stál a už ho asi bolely nohy.

"Je mi to líto.... Je to moje chyba." S podepřenou hlavou na nás Thor koukal. V očích měl slzy, které se marně snažil zadržet.

"Není. Nemůžeš za to, co se z něho stalo". Captain mu chlácholivě položil ruku na namakané rameno.

"Je.... Kdybych s ním v dětství trávil více času, nebo ho zapojoval do našich společných her, které jsme všichni hráli. Ne... Já ho vždycky vynechával, nechal jsem, aby se mu ostatní posmívali, že je jiný. Nebyl jsem dobrým bratrem. A teď na to všichni doplácejí. Kvůli jeho vzteku." Nikdy jsem ho neviděl takhle na dně.

Věděli jsme, že za to Thor nemůže, ačkoliv nějaký podíl na tom měl, ale rozhodl jsem se nic neříkat.
Stačilo, že už takhle byla nálada na nic.

💞 Momentálně koukáme na horor. A já tady opravuji kapitolu. 😂 Máte jediné štěstí, že už ho vidím po druhé, neboť ho rodinka ještě neviděla! 💞🍀

Doufám, že ve škole zítra budete mít klid. A učitelé/ učitelky vás nechají žít. 😂💕

Mějte se Giboni. 👌😀