Až na úplné dno. {Dokončeno}

30#

V autě jsme převážně pouštěli písničky, takže celou cestu nebylo nic zajímavého. Možná jen bilboar na McDonald's.

"Tony měl strach." Řekla Pepper, když jsme dorazili na místo.

"Přeci jste si nemysleli, že by vás něco tak dokonalého opustilo, tak mladém věku." Neodpustila jsem si zakmitání obočím.

Pepper se zasmála a zamkla auto. "Tak pojď ty rozumbrado." Och, mám se urazit?

Opírala jsem se o berle a odhodlaně skákala k pláži, neboť na sobě jsem stejně měla plavky a tričko.

Zdálky jsem viděla Lokiho, který seděl ve stínu a četl si knížku. Rozhodla jsem se jít za ním.

Lokiho nevyřušili ani mé těžkopádné skoky. Natož přisednutí k němu. To jsem si jen myslela. "Si tu nějak brzo." Řekl bez emocí a dále koukal do knížky před sebou.

"Všiml sis." Zahleděla jsem se na moře.

"Ovšem."

Co to je sakra za debatu?

"Co to včera mělo znamenat?" Optala jsem se. Aby se konečně rozmluvil. To se nestalo.

"Netuším o čem mluvíš." Může mi věnovat, alespoň pozornost?

"Nedělej, že nevíš. Moc dobře víš o čem je řeč." Zamračila jsem se na něj. "Přesněji v tom autě." Poradila jsem mu.

"To se ti jen zdálo." Řekl nepřítomně.

"To bych právě neřekla, bylo to až moc reálné. A jelikož od tvého bratra vím i od tebe, že jste nevlastní bratři, tak je to dost pravděpodobné." Při oslovení bratr se mírně otřepal.

"Do toho ti vůbec nic není." Pevně stisk čelist.

"Tak heleď.... Snažím se s tebou normálně komunikovat. A vím, že pokud by si o to nestál, pošleš mě do určitých částí, což si neudělal.... A zřejmě tě tolik neštvu, když si mi možná zachránil život..." Čekala jsem na jeho odpověď, ale místo toho mlčel. Na jednu stranu jsem byla ráda, že určitý fakt nevyvrátil, ale na druhou mi to mohl alespoň odtakat. "Pojď se tedy koupat." Usmála jsem se.

"Ne." Řekl.

"Seš suchar!" Stoupla jsem si na nohy, bez berlí.

"Cos to řekla?" Podíval se na mě.

"Suchare." Zopakovala jsem.

"Za to tě stihne trest." Odložil knížku, což pro mě znamenalo jediné. Útěk!

Noha už tolik nebolela, proto jsem mohla pádit do moře. Byla jsem odhodlaný kamzík, skákající po skalách. No dobře... Já tak nevypadala.

Než jsem to stihla doběhnout, někdo, přesněji Loki mě vzal do náruče. A mířil semnou k vodě. "Nenenene!" Škubala jsem. "Opovaž se!" Hrozila jsem mu, což jemu přišlo velice vtipné.

"Ale copak?.... Najednou se nechce do vodičky?.... Tak se omluv." Povýšeně se zeptal.

"V žádném případě!" Odsekla jsem.

"Tak tvrdohlavá..." Zakýval hlavou ze strany na stranu, než mě pustil do vody. S otevřenou pusou jsem tam seděla. A Loki? Loki se smál.

"To ti nedaruju!" Vyšvihla jsem se na nohy. A rozeběhla jsem se za Lokim. Loki byl ale rychlejší, takže jsem neměla šanci. Proto jsem si pomohla magii. Vodu jsem mu dala přímo do obličeje, takže se zastavil v pohybu.

Z vlasů mu tekly kapky vody. A tvářil se asi stejně, jako já před chvílí.

Ve vodě jsme dávali bitky, kde jsem mu lezla na záda. A snažila se ho potopit, stejně to většinou skončilo vítězstvím pro něj. Neboť když jsem se dala na útěk, chytil mojí nohu a přitáhl si mě zpátky.

Jeho vítězství si náramně užíval, ale nebylo divu, když to byl chlap, větší a k tomu měl nádherný tělo.

Cože?! Co to melu!.... No dobře, musí každý přiznat. Že Loki měl krásnou postavu, vlasy... Prostě všechno.

"Pusť mě!" Řvala jsem, když si mě přehodil přes rameno.

"Klidně." Odpověděl v pohodě. A hodil mě zpátky do vody, která se mi dostala do nosu. A já se rozkašlala. "Copak?" Naklonil se ke mně.

Chytla jsem ho za hlavu, kterou jsem potopila pod vodu. Rychle jsem běžela z vody, neboť teď byla ta chvíle. "Jen počkej!" Řval se smíchem. Stejně jako já. Smála jsem se na celé kolo.

Konečně jsem se cítila šťastná, úplně. Ačkoliv Loki působil odtažitě, podrážděně... Byl to vlastně kluk, který jen potřeboval někoho, kdo by ho pochopil.

Na pláži jsem se málem rozsekala, naštěstí jsem to ustála a pádila dál. Střetla jsem se bohužel s Tonym, který mě naštěstí zachytil. "Co to tady sakra děláš?" Zasmál se. "Jak ti je? Zřejmě dobře, že?" Postavil mě na nohy.

"Jo, je mi dobře." Řekla jsem zmateně.

"Kde je Mufl-" zasekl se v půlce, když za mnou spatřil běžícího Lokiho. Probodl ho pohledem, neboť na sobě měl pouze spodek plavek. Chtěl mu něco říct, ale radši to nechal být. Prozatím. 

"Máme tady pro tebe překvápko." Přesunul pohled na mě. "Pojď." Usmál se.

Tento příběh už má 500 votes ⭐. Děláme mi nesmírnou radost, a to každý den. ❤️ Pokud si ještě někdo nevšiml. Vyšla nová kniha, kterou máte na mém profilu, tak se běžte mrknout.
Jeden den vyjde tato, druhý den tamta. Snad vám to nevadí, protože bych to úplně nestíhala, přestože je mám předepsané. 🍀