Až na úplné dno. {Dokončeno}

21#

Naše bitka o jogurt vypadala opravdu vtipně. Všechny Avengers jsme opravdu probudili a Tony nasadil svůj největší kalibr.

Použil Jarvise a k tomu jeho Ironman oblek, takže za mnou létal. Jediné, co mě vždy zachránilo, byla zatáčka, kterou sice vybral, ale až po chvíli.

Když už to vypadalo nadějně a já používala svojí schopnost, že jsem nechala jogurt levitovat. Přišel Clint a jelikož si létajícího kelímku s jogurtem nevšiml, napálil to do něj čelem a jogurt spadl.

Clint vypadal vylekaně, protože takové ranní přivítání asi nečekal.

"Ty to ukliď!" Hádáme se, kdo by to z nás měl uklidit.

"To ne, byl to tvůj jogurt, takže ty!" Naše hádka je nekonečná, ačkoliv se smějeme. Ostatní Avengers jsou z nás na prášky, dokonce Nataša se nabídla, že to uklidí, ale my chceme, aby to uklidil jeden z nás. Přesněji Tony, protože, proč bych chtěla, abych to uklízela já, že ano?

"Tak víš co? Kašlu na to." Vzdám se. "Jdu to uklidit." Tony se vítězně usměje.

Jdu chodbou, když projdu, uslyším za sebou otevírat dveře. Po očku se kouknu, kdo to je, avšak je to více než jasné. Loki.

Nic neřeknu, stejně taktéž on. A oba dva projdeme. Já mířím do Tonyho pokoje. "Tak kdepak jste?" Ptám se sama sebe.

Hledám v jeho skříní, kde konečně najdu nějaké tepláky. Vytáhnu je a mírně se usměju. "A jdeme uklízet!" Řeknu znovu sobě a rozejdu se zpátky.

Kráčím zpátky, když najdu místo, kde se nachází rozlití jogurt. A začnu ho utírat, jakoby se nic nedělo. "Tak je to správně." Povýšeně se na mě kouká Tony.

Potlačím smích, který kupodivu zamaskuji kašlem. "Počkej.... Co to je za hadr?" Zeptá se konečně Tony.

"Ale... Jen nějaká shitka." Neobtěžuji se ani zvedat zrak. Stále mám sklopenou hlavu.

Tepláky poté zvednu. "To si děláš srandu?!" Začne jančit Tony.

Všichni se mu začnou smát. A dokonce si všimnu Lokiho, kterému cuknou koutky, ale nahradí to jeho povýšenou maskou. "Moje oblíbené tepláčky!" Fňuká.

"Tak ti je zase vracím." Než se naděje, tepláky přistanou na jeho hlavě, kde zůstane i Jogurt.

Tony nehybně stojí na místě, proto se vydám na ústup a to k Avengers. Kde si vlezu mezi Bruce a Natašu. "Pomoc!" Pošeptám.

"Tony tě zabije." Usměje se na mě Bruce.

Vlezu si co nejvíce k ním, až nakonec zalezu za ně.  "Jdu do sprchy...." Uslyším Tonyho.

Oddychnu si, jelikož jsem nečekala, že to takhle přejde. Vylezu ven z mého úkrytu, kterým byli Avengers. "Čekala jsem že-" nestihnu to dopovědět, jelikož se mi něco upatlaného omotá kolem hlavy. "Starku!" Zařvu, když si uvědomím, že lhal.

"Jsem si to rozmyslel." Usměje se jak největší neviňátko. Tentokrát se nesmějí jemu, ale mně.

"Jak malé děti..." Odfrkne si Loki.

Ačkoliv před chvilkou mu na tváři hrál úsměv, musel ho zase zamaskovat.

Všichni to přešli bez jakékoliv poznámky. "Vy dva, měli byste začít balit." Usměje se na nás Pepper."

"Ale jistě!" Odpovíme nastejno, čemuž se zase zasmějeme.

"A kam vůbec pojedeme, nebo poletíme?" Zeptám se.

"Nech se překvapit." Odpoví záhadně Tony. "A ty Muflone" ukáže na Lokiho. "musíš bohužel s námi, takže žádné problémy!" Pohrozí mu.

"Musím říct, ač nerad, že toto nemůžu zaručit." Lokimu se na tváři objeví škodliví úsměv.

"Ale já jo, takže něco zkusíš.... A piš si, že Bůh nebůh.... Seš mrtvej!" Zavrčí Tony.

S úsměvem sleduji jejich vražedné pohledy a hru na to, kdo dřív mrkne. Nakonec oční kontakt přeruší Tony, díky čemuž se Lokimu objeví spokojený úsměv na tváři.
Úsměv mu opravdu sluší, kdyby se usmíval častěji, asi bych omdlela, ačkoliv bych tahle na něj reagovat neměla.

Chvilkové pomatení, řekla bych.

Zatřepu hlavou, abych na takové blbosti přestala myslet. "Rád bych se o tobě něco dozvěděl, my všichni." Promluví ke mně Bruce.

Pozvednu obočí, aby pokračoval. "Nevíme o tobě prakticky nic, což by bylo dobré napravit." Usměje se na mě.

"A co přesně by jste chtěli vědět?" Hlavu nakloním na stranu.

V místnosti zavládne ticho, neboť všichni přemýšlí, jakou otázku by měli vyslovit první. "Kolik ti je?" Zeptá se Clint.

"To holky neříkají...." Vypláznu na něj jazyk. "Ale, že je to pro tebe velice potřebná informace, bez které bys nemohl žít, tak... Je mi sedmnáct."

"Zatím bych prošel." Odpoví Tony, který dřímá skleničku v ruce.

"Čím?" Zeptá se nechápavě Kápo.

"Ach... Koupel ve studené vodě na tobě zanechala stopy.... Tím jsem chtěl říct, že tuto otázky bych dokázal zodpovědět." Odpoví výsměšně Tony a napije se svého záhadného nápoje, jenž dřímá v ruce.

Steve se na něj zamračí. "Kdes bydlela? U kamarádů, známých?..." Optá se tentokrát Nataša, která vypadala touto hrou nezaujatá.

"V baráku, kde jsem dříve žila s mamkou. A poté sama." Snažila jsem se znít vyrovnaně, avšak byl tam cítit náznak nevyrovnaní.

V místnosti zavládlo znovu ticho.

💞Hoj, vítám vás. 😂👌Doufám, že se kůzlátka máte dobře. A užíváte si volno! 🐱

Pokud chcete, můžete se zeptat na nějaké otázky, které se týkají mého života. 💕 Příště na ně odpovím. 🍀

Mějte se Anakondy. 💚