Až na úplné dno. {Dokončeno}

13#

Ráno mi snídani donesli do postele. Asi mě vážené veličenstvo mělo dost, avšak já na tom byla podobně. Celou noc jsem přemýšlela, což se u mě nestává moc často.

Přemýšlela jsem vlastně o všem.... Po útěk, kamarády, otce. Dokonce i o tom, jestli mám jít na velkou.

Nakonec jsem šla.

Z okna byl výhled na arénu, která by nám mohla pomoct, dostat se ven.

****

Celý den jsem byla zalezlá v pokoji. A dělala různé blbosti, které mě napadli. Zkoušela jsem svou magií, která nebyla stejně silná, jako poprvé, čemu se ani moc nedivím. Nemůžu to hned ovládát, zřejmě to bylo situací.

Byl večer, když do arény začalo přicházet několik lidí. Pozvedla jsem tázavě obočí, ale odpověď se dostavila vcelku rychle. "Jdeš se mnou." Ozval se hlas od postele.

Pichlavou poznámku jsem radši neřekla, neboť by to nemuselo dopadnout dobře.

Bez slova jsem následovala Lokiho a pozorovala zem, občas jeho záda. Kráčeli jsme několika chodbami a dokonce jeli i výtahem, kde jsem stála na druhé straně.

Loki se usadil na svou pohodlnou židli a mě pobídl na malou židli hned vedle. Bez keců jsem usedla a koukla se před sebe. "Čeká tě trest..." Usmál se vedle mě.

Otázku jsem nestihla vyslovit, jelikož mi do řeči skočil on. "Vítejte." Přivítal všechny lidi.

Dál už jsem ho ani neposlouchala.

Rozhlížela jsem se kolem sebe, když se mi pohled stočil do rohu, kde byly vidět nějaké postavy. Přivřela jsem víčka, abych lépe viděla.

To snad není možné!

Protřela jsem si oči a podívala se tam znovu. Ve stínu bylo několik postav, přesněji Avengers.

Tak tady je máš!

Hledala jsem jakoukoliv cestu, jak se k nim dostat, ale napadla mě jediná. Přes bránu, kterou vstupuje Hulk. Nemožné.... I když...

V hlavě mi to začalo šrotovat. A nikdo mě v tu chvíli nezajímal. I kdyby přišlo tornádo. Momentálně- nezájem.

Do reality mě vrátilo zaskřípání mříží, které se naposledy takhle zvedaly, když jsem procházel já, nebo Hulk.

Spatřila jsem dvě postavy, stojící ve stínu. Nepoznávala jsem je, do té doby, dokud nevyšli ven. "To nemyslíš vážně?!" Pohled jsem stočila na osobu sedící vedle mě.

Loki se nenamáhal otáčet, pouze se provokativně ušklíbl.

V aréně se mají utkat mý kamarádi. Ray a Samantha.

"Přivítejte Hulka!" Od publika se ozve potlesk, ale né moc hlasitý.

Do arény vkročí rozzuřený Hulk. S modrýma očima, což značí, že ho Loki ovládl. Zase. "Kvůli ráně, kterou schytal. Jsem si ho musel vzít znovu do parády." Jeho slova mi problesknou hlavou.

Rána do hlavy.

Kousnu se do rtu. Momentálně se snažím udělat největší blbost v mém zatraceném životě, která mě může stát život.

Rozeběhnu se k zábradlí, které two handrem ladně přeskočím. A rozeběhnu se za svými nejlepšími přáteli, na které se žene Hulk. "Hej, obludo!" Zařvu, jelikož jsem tady k němu.

Hulk se v běhu zastaví a otočí se na mě. "Shit." Šeptnu si pro sebe.

"Rayi?!" Zařvu, aby mě přes Hulka řev slyšel. Ray na mě otočí vyděšeně hlavu. "Víš, jak v obchoďáku zavírali a my tam ještě byli?" Zeptám se ho s nadějí v hlase.

Kývne na souhlas. "Tak teď je správný čas si to zopakovat." Kývnu směrem odkud vyšel Hulk.

Během pár vteřin Hulk běží na mě, čehož já krypl si nevšimnu a letím do zdi. Několikrát se překulím, protože mi vyrazil dech.

Ray chytne Sam za ruku a běží pryč.

Hulk se je ale rozhodne nenechat, proto jim skočí do cesty. Znovu je to tedy na mně.

Vyškrábu se na nohy. A začnu se soustředit. Ruce natáhnu před sebe a soustředím se pouze na svou magii a Hulka. Na nic jiného.

Hulk napřáhne ruku, aby jim udělil jednu ze svých ran, ale zastaví ho má magie. Ruku má kousek od Raye, který v objetí drží Sam. "Běžte!" Řeknu skrz zaťaté zuby.

Je to nehorázně vyčerpávající, zkuste si to. Schválně!

Mříže, nebo co to je jsou skoro zavřené. "Teď." Řeknu si pro sebe. Magii povolím a vyběhnu za nimi.

Slyším těžké kroky za mnou, které se víc a víc přibližují. Hodím skluz a na poslední chvíli to stihnu. Hulk praští rozzuřeně rukou do mříží.

Oddychnu si, protože teď to teprve bude zábava.

💕Chci vám popřát hezké vysvědčení. Doufám, že s ním budete spokojeni. 🍀 Užijte si ten poslední den školy. 💞

#Anakondy 💚