Až na úplné dno. {Dokončeno}

34#

"Tak mi jdeme, dávej na sebe pozor, ano?" Položil mi dlaň na rameno Tony.

"Jsem Stárková." Ucuculila jsem se. "Teď už běž, všichni na tebe čekají. Mám tě ráda." Dala jsem mu pusu na tvář.

Tonyho zařazený výraz se proměnil v úsměv. "Já tebe taky, holčičko moje." Pohladil mě po tváři a sebevědomě odkráčel za ostatními.

Egoista.

Ležela jsem v posteli. Spokojeně koukala na televizi, která zde byla. Zrovna dávali nějakou komedií, když do pokoje vrazil Loki. Chtěla jsem mu něco říct, ale zarazila jsem se při pohledu na jeho Asgardskou tuniku. "Pojď." Řekl bez emocí.

"Co se děje?" Zeptala jsem se, ale přesto jsem televizi vypla. Sedla jsem si na kraj postele a zapřela se rukama. 

"Řekl jsem pojď!" Přistoupil ke mně. A chtěl mě chytnout za ruku. Rychle jsem ucukla.

"Sakra, Loki! Co se děje. A... A jak to, že-" jeho hlas mě zastavil.

"Mám zpátky svá kouzla?" Ušklíbl se. "Své věcičky by jste si měli více hlídat." Škodlivě se usmál a z kapsy vytáhl tlačítko, na jeho 'obojek' proti magií. A elektrickým šokům, které jsme mu mohli dávat.

Byla jsem zmatená. O co mu jde?

"Teď jsem okamžitě pojď, nebo si mě nepřej." Zaskřípal zubama.

"Loki, nedělej žádnou blbost." Začala jsem opatrně mluvit.

Lokiho oči na chvíli změkly. Než se psychopaticky usmál a pár rychlími kroky překročil naši mezeru. Než jsem se nadála a stihla zdrhnout. Zatočila se mi hlava a podlomily se mi kolena. Přemýstil nás. "Kde to jsme?" Vyděšeně jsem se rozhlížela po místnosti, ve které jsme se nacházeli.

"To brzy zjistíš." Táhl mě hrubě za zápěstí. Sykla jsem, abych na sebe upozornila, že tohle chování mi není příjemné, ale on na to nebral ohledy. Dále mě za sebou táhl. Kolem nás procházelo několik agentů, kteří měli na sobě vidět jeden znak. Viděla jsem ho už.

Ani jsem se nenadála a skončila jsem v zapuchlé místnosti. Kam mě odhodil. Použité spodní prádlo. Asi tak jsem se v tu chvíli cítila. "Loki, otevři!" Bouchala jsem na dveře. "Sakra." Dala jsem poslední ránu do dveří. Moje klouby byly červené, div mi netekla krev.

"Jestli tohle je nějaký tvůj vtip, tak si mě nepřej!" Zařvala jsem na celou místnost z plných plic. Můj hlas se chvíli ozýval, než opět utichl.

Opřela jsem se o studenou zeď, když se k ničemu dlouho neschylovalo. Záda mě začala díky zdi nepříjemně záb, ale byla jsem tak zábrana do svých myšlenek, že mě zrovna teď nedokázala z míry vyvést blbá zeď.

Je to nějaký blbý vtip, nebo... Ne, to snad ne!

Nemohla jsem uvěřit tomu, že to všechno byla lež. A jen pokus o to, jak se dostat pryč. Nechápala jsem, proč teda neodešel sám. A co já mám společného s jeho plánem.

Vymrštila jsem se na nohy. A flustrovaně jsem si prohrábla vlasy. Bylo pozdě začít litovat toho, že svůj telefon nenosím v kapse. Protože teď by se to zatraceně hodilo.

Pro sebe jsem se usmála, když mi došlo, že situace ještě není úplně v prdeli. Je tu má magie. Magie, která mě může dostat pryč.

Kameru, jež mě sledovala jsem odhodila, takže se zničila. Doufala jsem, že to nechají být a nepřijdou mě poctít svou návštěvou, či samotný Loki, kterého bych nejradši teď zabila.

Dveře pevně držely na svém místě, takže můj pohled směřoval jen a jen na ně. Byl to můj jediný východ a vchod to této místnosti, jež zřela prázdnotou.

Panty začaly postupně povolovat, až nakonec úspěšně povolily. A já je rázným úderem nohou vykopla. Nad zemí jsem je stihla zastavit, aby nenapáchaly žádný zvuk. A já se tak nepozorovaně mohla dostat pryč.

Z mé chůze se nakonec stal běh, který směřoval bůhví kam. Neznala jsem to tu. Prostornou chodbou se ozval alarm, oznamující můj útěk. Pravděpodobně.

Na intenzivním běhu mi ani neubíral fakt, že se kolem mě nachází agenti z hydry. Jak mi podle jejich znaku nakonec došlo. Byl s nima, celou dobu. Celou zasranou dobu tohle plánoval. A já byla figurka v jeho plánu.

Tak moc bolel fakt, že někdo koho milujete vám celou dobu lhal. Ve všem.

Ano, až teď mi došlo, že ho miluju. Přestože udělal tohle, láska ihned nevyprchá.

A co si čekala od Boha lží? Ozvalo se mé povědomí, tentokrát k tomu nebylo co říct. Tentokrát ne.

Srdce mi bilo neskutečnou rychlostí, když byly slyšet rozbouřené hlasy několika agentů. Slzy, které si našly cestu jsem prstem utřela.

Můj zběsilí běh skončil bohužel velmi rychle, když mi někdo podkosil nohu. A já nestihla dostatečně rychle uskočit, nebo uhnout. Můj pád zakončil úžasný přemet. A pár sudů, díky kterým se mi ještě motala hlava.

Hlava se mi, ale začala motat ještě více, když jsem před sebou spatřila osobu. "Ahoj." Pozdravil potěšeně.

Kdo si myslíte, že to je? 😀💕

Konec je na dosah ručky! 😢💞

Děkuji vám za krásné komentáře i za hlasy, které mi dáváte. Jsem ráda, že se vám to líbí.

Příběh vydávám dřív, protože mám trénink a pak jdu spát ke kamarádce. 🍀 Bohužel mám něco s nohou, takže.... Loki semnou. 😂