Až na úplné dno. {Dokončeno}

32#

"Ano." Zadíval se mi do očí.

"Přeměn se. Vím, že se mi to nezdálo, byla to pravda. Prosím." Jeho tělo strnulo.

"Ne, jsem monstrum. Hnusné monstrum, které děti straší ve spaní." V jeho očích se zaleskly slzy, které rychle zahnal.

"Prosím." Poprosila jsem znovu.

"Ne." Řekl chladně.

"Byl si nádherný, ty nejsi monstrum." Prohlížel si mě, jakoby hledal něco, co by naznačovalo lež.

Zavřel oči. Jeho pokožka se začala měnit, byl modrý, jako nejasnější obloha. S otevřenou pusou jsem ho sledovala. I jeho oči, které poté otevřel a byli sytě rudé. "Nekoukej tak na mě." Zvedl se. Napodobila jsem ho.

"Jak?" Zeptala jsem se.

"Tak.... Já nevím!.... " Rozhodil rukama.

"Si krásný." Usmála jsem se. A natáhla ruku, abych se ho dotkla.
Chvíli jsem cítila chlad, který šel z jeho těla, ale ten rychle zmizel.

Loki si mou ruku přesunul na hruď, kde si ji dal na místo srdce. "Je tam, díky tobě." Řekl.

Ruku jsem nechala na místě, kde ji položil a koukala do jeho očí. "Mám pro tebe ještě jeden dárek." Řekl šeptem a nespouštěl ze mě oči.

Než jsem stihla cokoliv říct, jeho rty se přilepily na ty mé. Chvíli počkal, jestli ho třeba neodstrčím, či nepřetáhnu. To se ale nestalo, nedokázala jsem to.
Naše polibky se staly dravejšími. Vychutnávala jsem si chuť jeho nádherných rtů.
Jemně jsem ho zatáhla za vlasy, což mu vykouzlilo úsměv na rtech.

Odtáhli jsme se od sebe, až když nám došel kyslík. Byla jsem v rozpacích a cítila se hrozně trapně. "Já.... Promiň....eh." Mlela jsem páté přes deváté.

"Lituješ toho?" Zeptal se.

"Ne... To ne!..." Pořádně jsem se nadechla.."Ne, nelituji." Sklopila jsem oči k zemi.

Lokiho moje rozpačitost pobavila. "Tvůj fotr mě zabije."

"Takhle mu neříkej." Odvážila jsem se mu pohlédnout do tváře. "A....už radši půjdu." Ukázal jsem za sebe. A tím směrem vyrazila.

"A neocenila by jste doprovod?" Rychlím krokem mě dohnal.

"Och, to teda neocenila... I když vaši společnost bych zvážila." Hrála jsem jeho hru.

"Tak tedy.... Rád vás povedu." Tvářil se vážně.

"Uvažoval si nad kariérou herce?" Zasmála jsem se.

"To tedy opravdu ne." Zatvářil se zhnuseně. Och... Ovšem, Loki a pracovat?

S Lokim jsme se před vstupem rozdělili. Já vyrazila k ostatním, kteří se tam náramně bavili. "Naše oslavenkyně!" Zajásal Bruce, který byl taky ožralí, zrovna jeho bych na tohle netipla.

"Hip, hip, hurá!" Zajásal Clint.

"Kolik jste toho vypili?" Zeptala jsem se s úsměvem, jejich šťastné, ale přitom ožralé ksichty byly k nezaplacení.

"Jedna.... Pak následuje....dva!... Eh... Tři a půl, čtyři. Eeee... Pak..-" začal počítat Thor.

"Dobrý, stačí." Zastavila jsem ho dřív, než se dopočítá vysokého počtu. To by jeho ožralý mozek, nemusel zvládnout, avšak s tím mozkem si tak jistá nejsem.

"Vypili toho dost, dokonce i já měl." Postavil se vedle mě Steve.

"Tony?" Zeptala jsem se, jestli ho náhodou nevyhajpoval.

"To ani ne.... Ochutnal jsem, ale alkohol na mě nepůsobí." Pokrčil rameny.

"Ani můj nevlastní bratr neuspěl." Postavil se z druhé strany ke mně Loki.

"Bratře! Pojď k nám!" Zajásal radostně Thor.

"Jeee, Muflon! Byl si se proběhnout?" Zeptal se Tony, který napůl spal.

Nataša a Pepper už spaly. Stejně tak i Mike, Ray a Sam. "Ach jo..." Prohrábla jsem si vlasy. "Musíme je dostat do pokojů." Prohlásila jsem.

"Teď je dobrá příležitost, abys vyzkoušela své schopnosti." Kývnul k těm ožralům. "Zkus to sama."

Zavřela jsem oči, abych se mohla plně soustředit. A ruku natáhla před sebe, prsty jsem začala lehce hýbat. A poté oči znovu otevřela. Tony se vznášel ve vzduchu. Zkusila jsem i druhou a tentokrát Pepper.

Všechny jsem odnesla do pokojů. A poprosila na recepci o přistýlky, kterých naštěstí měly dost. Ufff...

Každý měl kde spát, což nám vše dost ulehčilo. "Jdu do sebe něco kopnout." Vydala jsem se zpátky.

"Tobě nestačila ta kocovina předtím?" Šel po mém boku Loki. Steve si šel taky lehnout a hlavně hlídat, aby nikam neutekli. O čem dost pochybuji v jejich stavu.

"Za tohle to stojí. Hlavně tu seš ty, abys mě krotil." Nalila jsem si nějaký alkohol.

"Kdo říká, že nebudu pít?" Vytrhl mi flašku a napil se přímo z ní. "Tohle není moc dobrý." Okomentoval tekutinu.

"Máš pravdu." Zakřenila jsem se hned poté, co jsem ochutnala. "Tohle cestou dopiju. A jdu spát." Pozvedla jsem láhev vína.

"Dobrý nápad." Napil se z mé flašky. "Rád pomůžu." Dodal.

Naštěstí nás napadlo nechat postel pro nás, takže jsme měli nejlepší postýlku. Loki mě obejmul kolem pasu. A společně jsme takto usli.

💕Dneska vydávám kapitolu dříve. 🍀 A hlavně chci popřát všechno nejlepší úžasné osobě. A to spuntika, která má dneska velký den. A to její narozeniny. Sice jsem ti už přála, přesto ještě jednou všechno nejlepší. A tato kapitola je věnována tobě. 💞