Až na úplné dno. {Dokončeno}

27#

Moje hlava!!!

Probrala jsem se úplně dezorientovaná, nic jsem si nepamatovala, což možná na jednu stranu bylo dobře. Víčka jsem tiskla k sobě, kvůli třeštící hlavě.

Chtěla jsem nahmatat telefon na svém konferenčním stolečku, ale jakmile jsem rukou sáhla doprava. Nebyl tam stoleček, ale něco. Nebo spíše někdo.

Ruku jsem tam chvíli nechala, kvůli překvapení, které prolétlo mým tělem, jako Thora blesk. Následně jsem vyletěla do sedu, díky čemuž se mi udělalo ještě více nevolno.

V duchu jsem se modlila, aby to byl jen sen. Protože opravdu netuším, čeho jsem schopná, když jsem ožralá.

Pomalu jsem otevřela víčka a pohled se mi naskytl na Lokiho. Lokiho odhalené tělo.

"Kurva, kurva!" Řvala jsem tak nahlas, že jsem probudila Lokiho, který se zmateně koukal o kolo sebe. Jakmile ale spatřil mě, zamračil se. A znovu zavřel oči. Tak dělá si prdel?!

"Doprdele, co tu děláš!" Držela jsem si třeštící hlavu, která byla v jednom ohni. "Ne, ne, ne..." Začala jsem si opakovat, když jsem znovu prohlédla na Lokiho než trička. "Nestalo se to, co si myslím... Že ne?!" Začala jsem křičet, jak šílená.

"Mohla by ses uklidnit?" Promluvil rozmrzelý Loki.

"Já tě asi zabiju!" Opřela jsem se o zeď, která byla kousek za mnou. A snažila se regulérně přemýšlet, ale kazila mi to kocovina a Loki. Loki, který tu ležel polonahý.

"Ale pročpak?" Podepřel se na loktech. A vychutnával si moje utrpení.

"Nespali jsme spolu, že ne?" Moje zoufalství bylo nesnesitelné. Takhle tupě jsem se necítila snad nikdy.

Loki si mě chvíli měřil pohled, než se zvedl a hodil mi prášek, který byl v šuplíku. Podle velikosti a barvy jsem poznala, že je to něco na kocovinu. Bez vody jsem prášek spolkla.

Měl na sobě plavky, které nosil na pláži. Což mi dalo malou naději.

Měla jsem na sobě oblečení, ale co když jsem si ho poté oblékla. Opravdu jsem nevěděla, co se dělo. Poslední co, tak že jsem seděla na baru. A povídala si s... Mikem, Milet, Mattem... Jo! Mattem.

Sledovala jsem Lokiho odhalený hrudník. "Už si se pokochala?" Zeptal se s úšklebkem.

"Odpověz." Řekla jsem skoro neslyšně a nepřestávala sledovat jeho pravidelně zvedající se hrudník.

"A co když jo?" Přešel kousek ke mně. Oči jsem přesměrovala těm jeho a hledala náznak srandy. Nic.

"Tak jsem úplná kráva...." Vložila jsem si hlavu do dlaní.

"Proč to tak řešíš?" Zeptal se.

Stejně už je to jedno.

"Protože.... Doprdele! Protože jsem ještě s nikým nespala! A takhle jsem si to opravdu nepředstavovala, ještě když si nebudu pamatovat vůbec nic!" Vyletěla jsem na něj vztekle.

Loki se zarazil. "Nic se nestalo." Řekl bez emocí.

Koukala jsem na něj, abych konečně něco zjistila. Ale jeho tvář vůbec nic neříkala. "Si idiot!" Zvedla jsem se i přes motající se hlavu.

"Já? Já se neožral do němoty! A pokud by se vůbec něco stalo. Já za to rozhodně nemůžu!" Přiblížil se o další kus. "Nestojím spát se Starkovou povedenou dceruškou." Zasyčel mi zhnuseně do ksichtu.

Koukala jsem se mu zpříma do očí. "Není v tobě nic dobrého, ani kousek dobra." Řekla jsem šeptem a bez dalšího slova jsem se otočila a zmizela z pokoje. Nehodlala jsem být ve stejné místnosti, jako on.

Loki
Jakmile zmizela z pokoje, měl jsem neuvěřitelný hněv. Praštil jsem do vázy, která byla na stolku. A ta se roztříštila na několik kousků. "Já ji dám, že ve mně není žádný kousek dobra!" Další rána, tentokrát do stolku. "To ji nedaduju!"

Musel jsem se uklidnit, proto jsem si sedl na postel. Přemýšlel si třeba nad tím, že je to někdo, kdo to s tebou nevzdal?
A co já s tím? Hmmm!?
Neměl by ses k ní takto chovat. Musíš se vžít do její situace.
Ona je ten poslední tvor, do kterého bych se měl vžít.
Několikrát si ji ublížil! Občas je to horší, jako smrt!
Ty mi nemáš, co říkat a už vůbec nařizovat!

Hádal jsem se s něčím, co byla duše, či co. Netušil jsem, ale ohromně mě štval. Že to semnou nevzdala?! Pche!

Elis
Já jsem úplně blbá!

Mířila jsem k lesu, kde jsem si chtěla seřídit myšlenky. Potřebovala jsem klid.

Prodírala jsem se lesem, kde na mě mohlo cokoliv spadnout, třeba jedovatý had. Ale ten mě teď vůbec nezajímal.
Došla jsem na kraj lesa, kde byl strmý útes. Sedla jsem si na kraj útesu a koukla se dolů. Měla jsem závratě, ale momentálně mi to vůbec nepřekáželo.

Pomocí magie jsem si 'přilevitovala' kámen, který jsem hodila do moře, jenž naráželo do útesu, několik metrů pode mnou.

Když jsem za sebou uslyšela kroky, otočila jsem se.

😯Kdo, nebo co si myslíte, že to je? 😃👌

Už bude skoro 2 000 přečtení! Jste neuvěřitelní a to ani nemluvím o mém prvním příběhu. 💕🍀 Jakože... Wow! Děkuji!