Až na úplné dno. {Dokončeno}

29#

Probudila jsem se večer, kvůli hrozné bolesti hlavy. Sáhla jsem si na čelo a zjistila jsem, že mám horečku. Bylo mi příšerně a já se cítila, že každou chvíli zdechnu. "Elis, jak ti je?" Trošku jsem se lekla, když na mě promluvila Pepper.

"Asi chcípnu." Zasípala jsem. V mém krku bylo úplně sucho.

Pepper rozsvítila malou lampičku a došla k posteli. Ruku mi položila na čelo. "Panebože! Ty úplně hoříš! Musíme jet do nemocnice, zavolám Tonymu." Pepper vzala telefon, který ukazoval dvanáct hodin večer. Nebylo divu, že Pepper ještě nespí, na dovče se většinou chodí spát později. Ale to znamená, že já spala celý den.

Když domluvila s Tonym vrátila se ke mně. "Tony jde sehnat auto. Já ti zatím pomůžu." Nechtěla jsem se vůbec zvedat, bylo mi příšerně blbě.

Snažila jsem se zvednout, ale noha mi nepříjemně hřála, stejně jako čelo. Řekla bych, že by se daly smažit vajíčka.

Pepper se mému pokusu o zvednutí smutně zamračila. "Pepper, kdo mě sem donesl?" Zeptala jsem se potichu.

Hlasivky mi sotva pracovali. "Loki, Tony mu tady vyhrožoval, že ti on ublížil. Ublížil ti?" Zeptala se opatrně.

"Ne!" Vyjekla jsem příliš nahlas.

Pepper si mě zkoumavě projela. "Co si dělala, neříkej, že si sama od sebe zakopla. Tohle nemohlo být za chůze."  Je to doktorka, či co?

"Prostě jsem nedávala pozor a zakopla. Loki tam zrovna šel, což mi říká, jakože se tam sám procházel. No, a.... Pomohl mi." Další Pepper nedůvěřivý pohled, ale na mou otázku nijak nereagovala.

"Auto čeká před hotelem." Vešel bez zaklepání do pokoje Loki. O mě pohledem ani nezavadil. "Mimochodem, spal sem." Od kdy je upřímný? Ach... To byla stížnost.

"Loki, vzal bys Elis. Normálně bych tě o to neprosila, ale ona nikam nedojde a já ji neunesu." Nahlas polkla.

Loki bez keců ke mně přešel a znovu mě vzal do náruče. Poté následoval Pepper až do auta. "To si ještě vyřídíme! A teď nasedněte." Promluvil Tony k Lokimu, když jsme dorazili k autu.

"Jarvisi, změř ji teplotu." Řekl Tony, nečekala jsem, že tady sebou má Jarvise, ale určitě by se zde našel i Ironman oblek.

"Má 40,7°C."

"Musíme ji shodit teplotu." Řekla Pepper a podívala se do zadního zrcátka.

Tony a Pepper seděli ve předu. A já s Lokim vzadu. "Ale tady voda není... Potřebujeme se, co nejdříve dostat do nemocnice." Řekl Tony a prohrábl si jednou rukou vlasy.

Ležela jsem v klubíčku přes dvě místa. Byla mi nehorázná zima, přestože se ostatní potili. A venku bylo asi čtyřicet stupňů.

Objímala jsem se pažemi a víčka tiskla k sobě. Panebože, ať omdlím!
Na chvilku jsem otevřela oči a všimla si soucitného pohledu od Lokiho.

Ucítila jsem na čele něčí dlaň, chladila. S námahou jsem opět přiměla otevřít oči.

Lokiho ruka byla položená na mém čele, byla modrá. Nenamáhala jsem se ani ucuknout, bylo to příjemné. Jeho barva pleti, ale byla k nepřehlédnutí. Pokožka po celém jeho těle byla modrá, oči měl červenější, než jakýkoliv rybíz.

Vypadal nádherně.

Usmála jsem se. A nechala se unášet spánkem, který mi mohl alespoň na chvíli pomoct od bolesti.

...

Probudila jsem se na lůžku. Venku už bylo sluníčko, které dosahovalo několika stupňů. Nemusela jsem se ani koukat a bylo mi jasné, že jsem v nemocnici.

Vzpomněla jsem si i na Lokiho. Chvíli jsem dumala, jestli to třeba nebyla halucinace.

Pokusila jsem se zvednout, ale v ruce jsem měla hadičky, do kterých kapal nějaký sajrajt.

Bylo mi už dobře, vlastně.... Už jsem se cítila úplně v pohodě. Kapačky jsem si vytrhla z ruky, což štíplo. Naštěstí jiné prkotinky ke mně nebyly napojené. Za což jsem byla jedině ráda.

Nohy jsem pustila přes volný okraj. Dopadly na studenou zem, která až nepříjemně zábla.

Má zraněná noha byla omotaná. Když jsem se také pokusila zvednout, není divu, že mě trošku bolela. Naštěstí u postele byly berle, které jsem si vzala. A vyrazila na průzkum.

Nemocnice není mé oblíbené místo, proto jsem chtěla co nejrychleji pryč.

Oblečení leželo přes opěrku u křesla. Vzala jsem si ho. A oblékla se co nejrychleji, aby sem někdo nevtrhl. Docupitala jsem k bílím dveřím a opatrně je otevřela. Dveře se otevřely a já mohla vyrazit.

Cestu mi bohužel zatarasil postarší pán v oblečení, které nosí doktoři. "Dobrý den, vy jste slečna Stárková?" Zeptal se.

To už mě stihl přejmenovat? Neměla bych o tom vědět?

Přikývla jsem. "Měla by jste ležet, slečno." Na jeho čele se objevila vráska. "Máte v sobě prášky, takže musíte odpočívat."

"Chci podepsat revers." Možná si říkáte... Vždyť ti je sedmnáct. Ne, před pár dny mi bylo osmnáct. Takže jsem vám kecala, že mi nemohou nalít. Ha, prank!

Doktor si mě prohlížel, na čele pořád vrásku, které přibyla další. Pěkné.
"Dobře." Kývl tedy na souhlas.

U stolu, ke kterému jsme došli mi podal papír, kde jsem se následně podepsala. Usmála jsem se a rozhodla se, jít pryč, ale došlo mi, že nemám odvoz. "Mohla bych si zavolat?" Otočila jsem se s úsměvem na doktora.

Doktor mi půjčil jeho telefon. Zřejmě tušil, že nikam neuteču. Hajzlík.

Po několika minutách dorazila Pepper. "Konečně si v pořádku, ale nemáš ještě ležet?" Objala mě.

"Ne." Pípla jsem.

"Doktor říkal, že si zde ještě nějakou chvíli pobudeš." Řekla nedůvěřivě.

"Změna plánu, takže.... Kupředu!" Vyrazila jsem k autu, abych nečelila dalším otázkám.

💕🍀Ráda bych,- kdyby vám to nevadilo,-aby jste napsali do komentáře svůj věk. Chtěla bych vědět, jak staré nám fanoušky. 💞

Ale samozřejmě vás nenutím. 🙋💜

Mějte se Anakondy 💓

(906 slov)