Osudové Střetnutí - EDDSWORLD (nedokončeno)

2.-Překvapení... ?

Eddův pohled:

S tím nepořádkem měl Tom možná pravdu, ale jsme tu teprve měsíc.
Pro někoho dost času, ale když se člověk zabydluje naším tempem...

Bylo to tu dost jiné. Možná to bylo tím domem a možná tím co se stalo.

Ta věc se asi nejvíce otiskla v Tomovi. Byl takový... No zkrátka pořád podrážděný a nepříjemný. Vybíjel si na nás své frustrace. Hádal se kvůli blbostem a pak se uraženě vydal jen tak z domu. Bezdůvodně.

Jelikož ten dům koupil on, tak se pokoušel nastavovat svá pravidla.
Taková až nesmyslná.
Jedno z nich například bylo, že nikdo se ledničky ani nedotkne, dokud se jeho veličenstvo nevzbudí a nenají se.
Jeden den jsem ho takhle nechal a všichni jsme málem pošli hlady, protože lednička byla skoro prázdná až na zásoby vajíček.

Zkrátka jimi opovrhoval, ale když už se z hladu jen motal, nechal si ode mě alespoň uvařit vajíčka na tvrdo.

Tak dětinské. Ale na další den už to "pravidlo" naštěstí zrušil.

To bylo ale nice oproti tomu, když se někdo zmínil o Tordovi. To pak dotyčný litoval, že vůbec otevřel pusu.

Jistě se mu hlavou honilo spoustu temných myšlenek. Myšlenek, které ho jistě musely trápit.
Ale nepodělil se s námi o ně.
Vžyť mě taky považoval za toho bláhového optimistu, který by to nepochopil.

Nějakou tu dobu jsem seděl na své posteli, usrkával Coly a dál se topil ve svých myšlenkách a přemýšlel o tom, co bude dál.

Když v tom mě z mého rozjímání vyrušila rána. Rána, kterou doprovázela spousta Tomových nadávek.
Jak jinak.

Vyšel jsem ze svého pokoje, kde jsem byl až do posud na truc a s jistým zmatením sešel schody. Nevěděl jsem co se stalo a krapet se bál to, že to za okamžik zjistím.

Mé obavy byly zcela na místě...
Ten pohled, co se mi naskytl... No zkrátka pohroma. Katastrofa. Jak po výbuchu bomby... Bomby s palačinkovým těstem?

"Matte! Pomož mi!" křikl na něj Tom skoro až dusící se kouřem, který zaplavil celou kuchyň.

"Uh.. Ahoj Edde..." zdravil mě viník té spouště a vypadalo, že mi chce ještě něco říct, ale přerušil ho jeho vlastní kašel způsobený tím kouřem. "Překvapení?" řekl s křečovitým úsměvem na tváři a v rukou držel talíř s něčím, co měly být původně palačinky.
No měly to být palačinky, ale byly to spíše částečně sirové a připálené placky, které už vůbec nevypadaly k jídlu.

Zůstal jsem tam jen nehybně stát a sledoval jsem tu pro někoho až komickou situaci.

Stěny kuchyně byly celé od onoho "těsta", na tom nalepená mouka, která byla i na podlaze a na stropě byla vajíčka... Uhum.. Vážně? Na stopě? To mi pak bude muset vysvětlit.

Nyní jsem tam ale jenom stál a sledoval, jak Matt hasí hořící směs na pánvích a Tom mi předvádí jejich výtvor.
No prostě hrůza a děs!

" Co to?" vypadlo ze mě po nějaké té době.

"No to jsou palačinky a um... Počkej tu" vrazil mi do rukou ten talíř a běžel pomoc Mattovi hasit ten oheň.
Máchali nad tím hadrem, který posléze taky chytnul a oba se tomu strašně divili.
Kdo sakra neví o existenci hasicího přístroje a hasí oheň tak hořlavým hadrem?!

Oba byli tou nesmyslnou činností tak zaobraní, že si ani nevšimli, že jsem někam zmizel.

Doběhl jsem pro hasící přístroj a pár okamžiků poté jsem se s ním řítil do kuchyně.

"Pozor! Uhni!" pokřikoval jsem na ně a přitom je odstrkoval.

Během minuty už bylo všechno uhašeno a směs, kterou byla poprskaná celá kuchyň doplnila ještě pěna.