Osudové Střetnutí - EDDSWORLD (nedokončeno)

19. - Na nákupu. Už zase?

Mattův pohled :

Po té děsné a nudné cestě jsme konečně přišli domů. Rychle jsem si sundal boty a bundu a hbitě jsem vyběhl schody. Vtrhnul jsem do svého pokoje a podíval se do zrcadla na jedné ze stěn. Opět po dlouhé době jsem viděl svou tvář. Byla to pro mě ohromná úleva...
Krasavec jako vždy.
Pomyslel jsem si a mrknul na svůj odraz.
A tak okouzlující!

"Matte! Kde jsi?" zavolal na mě Edd.

"Ve svém pokoji."

"Tak pojď sem dolů." s neochotou jsem odtrhnul zrak od svého překrásného obličeje, vyšel jsem z pokoje, seběhl schody a šel jsem do obýváku, kde na mě všichni ostatní čekali.

"Tak můžu začít..." řekl s úlevou Edd když mě zde zahlédl. "Jdu s Tomem na nákup a tebe s Tordem bych nechal doma.. Bude to tak lepší a navíc si to tu alespoň prohlédne." usmál se na Torda, ale ten mu úsměv neoplatil. Měl na tváři opět ten svůj neutrální výraz.

Nevím jak Tomovi, ale mě to jako dobrý nápad nepřišlo.

Co když mi Tord zase ublíží ?!
Co když mi zase rozbije můj překrásný obličej?! Minule jsem ten monokl léčil tak dlouho! A navíc to děsně bolelo!
A přesto že jsem to zakrýval make-upem, pořád to šlo vidět!

Koutkem oka jsem se na něj podíval... Stále sledoval, jak Edd s Tomem odchází. Když už byli pryč, pousmál se a oddychnul si.

"Ještě že je už ten otrapa pryč." sednul si na gauč. Jeho úsměv se rozšířil a tak vinikly jeho špičáky. Vypadalo to děsivě. Ještě horší byl ale pohled na jeho pravou polovinu tváře.
Vypadala jakoby ho něco nebo spíše nějaké zvíře podrápalo. Páska přes oko to celé doplňovala.

Kdyby mě uhodil o něco silněji, taky bych ji nejspíše nosil.

"Nechceš něco k pití... Nebo tak něco?" Zeptal jsem se nejistě.

"Ne, díky... A nebo víš co.. Přines mi prosím vodu."

Kývnul jsem hlavou a odešel do kuchyně. V jeho blízkosti jsem měl pocit že každou chvílí můžu umřít. Vypadal tak... Nemůžu si pomoc, ale bylo tomu tak!

Napustil jsem sklenku vodou a pomalu s ní došel k Tordovi.
Podíval se na mě, krapet se zamračil a vzal si ode mě tu sklenici.

"Ummm... Ty se mě vážně bojíš?"
Řekl udiveně a napil se vody.
Ruka, kterou ji svíral vypadala neobvykle... Byla taková červená a lesklá... Asi z kovu..

Zaregistroval, že se na ni upřeně dívám. Protočil očima.
"Čekám na odpověď..."
Ten jeho nátlak se mi vůbec nelíbil.
Změnil se. Už to nebyl ten starý dobrý a pohodový Tord.

"Umm.. J.. Já.. Já.. Um.." nevěděl jsem co říct. Jen jsem tam stál na místě a díval se do země a chvílemi jsem se podívali i na něho. Vypaloval mi pohledem díru do hlavy. Příšerný pocit!

"Jde to na tobě sakra vidět. " řekl s ledovým klidem a začal hrabat v kapse u svých kalhot. Vytáhl z ní doutník a z druhé kapsy zapalovač.

"Nevím jestli by byl Tom úplně rád, že jsi mu hned po svém příjezdu zakouřil barák..." řekl jsem poměrně potichu, ale dostatečně hlasitě na to, aby mě slyšel.

"Pche... Ten ať se jde vycpat! Ty jeho blbý kecy poslouchat už nechci!" dal si doutník do pusy a už se ho chystal zapálit. Já ho ale přerušil. "A co Edd?"

"Tomu to minule nevadilo." odvětil a vyfouknul obláček světle šedého kouře.
Byl to strašný odér.

Ať už tohle utrpení skončí.