Osudové Střetnutí - EDDSWORLD (nedokončeno)

12.-Činy a jejich následky

Tordův pohled :

Zavedli nás na policejní stanici, kde nás nejprve vyslýchali a následně nás dali do dvou malých cel vedle sebe na té samé stanici.
Uprostřed mezi všemi těmi celami byl stůl s otáčecí židlí, na které seděl strážník, jenž nás hlídal.
Když odešel, Tom do mě začal hned hučet:
"To že jsme tady je tvoje chyba!"
Neviděl jsem, co provádí, ale podle zvuků to znělo, že se opírá o mříže.

"Cože?! Moje chyba?! To ty jsi s tím začal!" a tak začalo naše dohadování.

"Jo, tvoje! Kdyby jsi chcípnul, tak by se nic z toho nestalo!" křičel ještě hlasitěji nežli před tím.

"Jó... Jasně. Já nevím, kdo tady nebyl ochotný zhebnout pod sutinami domu!"

"Kdyby jsi se nevrátil!"

"Kdyby ses nanarodil!"

"Děje se něco pánové?" řekl strážník stojící ve dveřích vedoucích do místnosti s celami, ve kterých jsme zrovna byli.

"Ne.. My jen.. Ne.. Nic se neděje..."
Řekl jsem polohlasem a sednul jsem si na zem své chladné kobky.

Muž jenž zrovna přišel se pousmál, oba dva si nás změřil pohledem, přistoupil ke stolu a položil na něj hromadu papírů, které ještě před chvílí držel v rukou.
Usadil se na židli a natočil se směrem ke mě.
"Vypadá to, že si vás tady budu muset nechat i přes noc. Ráno mi podškrábnete tyhle papíry a uhradíte škody, které jste způsobili. Poté jste volní, ale nezapomeňte.. Máte to zapsané v rejstříku a příště to už tak snadné nebude." bylo mi tak nepříjemné, jak mě probodával pohledem. Občas ode mě odvrátil zrak a podíval se na Toma, ale po většině času, co nám to zděloval hleděl na mě.
Bylo to tak znepokující, až mi z toho přeběhl mráz po zádech.

Opřel jsem se o stěnu a dále se mu už nevěnoval.
" No nic.. Já jdu.. Nezlobte tu. "
Ušklíbnul se a odešel dveřmi, kterými přišel. Zavřel je za sebou a já slyšel, jak něco říká ostatním strážníkům a oni se jen zasmáli.

Zase jsem osiřel... Teda kéžby. Byl tu ještě ten ožrala Tom. Nejsem si jistý, kolik mozkových buněk mu chlast stačil zabít, ale myslím si, že by i bez něj byl stejný blbec.

Po odchodu toho muže zavládlo ticho. Bylo to takové nepříjemné, ale mnohem lepší než poslouchat Toma a ty jeho blbé kecy a urážky. Bohužel se mi klidu nedostalo a on znova spustil.

" Ani nevíš jak rád bych ti rozbil hubu!" zavrčel

"No to asi nevím, ale už ses o to pokusil a.." řekl jsem poněkud výsměšně. Thomase to vytočilo a přerušil mě.

"Ty drž kušnu! To ty za to můžeš! A nav-"

"Mlč! Stačí! Stejně vím co chceš říct!" Byl jsem už ospalý a hádat se mi nechtělo. Víčka mi klesala a temnila mi už tak tmavý výhled na stůl se židlí. Zívnul jsem.

"Á... pán je unavený."

"Na rozdíl od tebe pracuji!" lehnul jsem si na zem. Nebylo tu nic jiného. Nebylo to tu zkrátka stavěné na přenocování a lůžko nám nepřistavili.

"Jak můžeš vědět že nepracuji... Co ty víš. Třeba mám práci!"
Zvýšil hlas Thomas. Zněl skoro až.... Dotčeně? Možná... Ale spíše naštvaně.

"Nikdy jsi nepracoval! A pochybuji že by jsi někdy začal!"
K mému údivu se na chvíli odmlčel. Nejspíše přemýšlel, co říct. To bylo snad jeden z mála okamžiků, kdy použil mozek... Nebo spíše to, co mu z něho po tom neustálém pití zbylo.

"Tak na čem pracuješ ? Na ničení životů dalších lidí?! "
Vydal na konec ze sebe. Ještě pořád v něm vřela zloba a nanávist.

" Pfff... Třeba.." odbil jsem ho a dal si ruku pod hlavu. Podlaha byla sice tvrdá, ale má ruka více. Zvednul jsem hlavu a vyměnil pravou ruku za tu druhou. Pomalu jsem zavřel oči a snažil se Tomovo žbrblání ignorovat.
Však až mě odsud pustí, tak mu ukážu.

Takže... Tahle kapča je věnována foxiewatt ... A tohle hlavně za spamování komentáři, z kterých chcípam smíchy XD